„Tak chceš nebo ne?!“ dotíral Čahoun.
„A kdy…?“ zajíkl se Jiří.
„Dneska večer. Ryby berou nejlíp za soumraku.“
„Ale co řeknu dědovi?“
Čahoun se ušklíbl: „Tak hele, je ti doufám jasný, že nebudeš doma nikomu věšet na nos, kam jdeš. Prostě se zdejchneš a je to.“
Jiřímu se sevřelo hrdlo. Utéci bez dovolení večer ven, to si nikdy ani ve snu nedovolil. Před velitelským tónem Čahouna byl však bezmocný. Navíc nechtěl zahodit tak velkou příležitost. Zároveň se bál, aby o něm Čahoun všude neroznesl, že je srab. Všem by pak byl pro smích, a to by bylo ze všeho nejhorší.
Čahoun pomalu ohlazoval kapesním nožíkem rukojeť prutu: „Tak koukej, před setměním na dolním konci hráze, jasný?“
„Jasný,“ řekl Jiří a otočil kolo, aby stihl dřív večeři.
„A opovaž se doma ceknout!“ křikl za ním ještě Čahoun, když dupal ve stoje do pedálů a uháněl zpátky do kopce.
U večeře těžce polykal buchty, které babička upekla na jeho přání. Celý plán mu začal připadat hrozně neschůdný a riskantní. Horečně přemýšlel, jak to celé navléci, ale nemohl přijít na žádné rozumné řešení. Dokud nepůjde spát do své komůrky, nedostane se jim z očí. Nikdy ale nechodí spát před setměním, a to je pozdě. Seděl nad buchtami jako hromádka neštěstí. Babička na něj upírala ustaraný pohled.
„Není tomu chlapci něco?“ řekla. „Vůbec nejí a celý se třese.“
Sáhla mu na čelo. Dědeček mávl rukou: „Nediv se, pořádně se dneska nadřel. Však už máme hotovo.“
„Nemůžeš přece chlapce tak honit. Vždyť se na něj podívej,“ zlobila se babička. „Nechceš jít dřív spát, Jiříčku, aby sis odpočinul?“
Jiří horlivě přikývl: „Nic mi není babi, ale utahaný, to teda jsem.“
„Však ono mu to neuškodí,“ řekl dědeček a zapálil si dýmku. „Já v jeho věku jsem dělal od rozednění do soumraku a taky jsem na to neumřel.“
Dědova slova vnímal Jiří jen na půl ucha. S okázalou únavou se šoural do kuchyně ke dřezu. Bleskově se umyl, popřál dědovi dobrou noc a zamířil do komory. Schody na chodbě bral po dvou.
Ve dveřích komůrky se střetl s babičkou, která mu rozestýlala postel. Bez řečí zalezl do peřin. Pohladila ho po vlasech: „Dobrou noc a sladké sny.“
„Dobrou noc, babi,“ řekl zmoženě a hned z něj byla mrtvola. Babička se na něj ještě chvíli soucitně dívala, než tiše zavřela dveře.
Hlasité předčítání