Povídka

2. díl – Pokušení – 9. kap.
Četba díla zabere cca 8 min.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (19/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

Všichni pohromadě u horké linky:

 

Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že se ozve, jakmile něco zjistí, tak jsme dali vědět ostatním. Naštěstí i tak, byli na cestě za námi. Tu nahrávku jsem pustila ještě jednou i pro ostatní, aby to slyšeli i oni. Nejen já a Derek.

„Co jsem koukala na seznam studentek, tak je tu hodně Karen.“ Řekla jsem všem, že jsem hned na tu Karen zaměřila, ale nic užitečného nezjistila.

„Hm.“ Zabručel Gideon ne moc nadšeně. A nejen jemu, ale nám všem se to nelíbilo.

„A co když náš žhář odchází se studenty, kteří tu nechtějí být?“ zeptal se všech Reid a podíval se po Gideonovi. Já se na Reida taky podívala, stejně jako ostatní.

„Ne, nikam neodchází. Ještě tu neskončil.“ Nesouhlasil Gideon, což já s jeho výrokem souhlasila. Měla jsem tušení, že náš žhář svůj úkol nedokončil. Jenže o co šlo? To byla záhada. Nebo pro mě aspoň ano. „Přemýšlejte.“ Pobídl nás a po všech se podíval.

„A Reide, zkus myslet nevědecky.“ Poradila jsem Reidovi, protože on je náš génius a věděla jsem, že na to přijde. Jen nemohl jít na vše vědecky, jako tomu bylo pokaždé.

„To mi vždycky říká Morgan.“ Řekl Reid a podíval se na mě, jestli mu to ještě nějak nevysvětlím, či něco nedodám.

„Říká to, protože mě nemůžeš porazit v šachách.“ Rychle to vysvětlil Gideon Reidovi.

„To je pravděpodobně pravda.“ Nakonec Reid souhlasil. „Ale při této situaci. Jak se má myslet nevědecky?“ zeptal se, a poznala jsem, že je z toho mimo. Že toto stále nechápe.

„Například, vědecký profil žháře. Vše, co o něm víme, dáme stranou. A co nám zbude? Buďte kreativní. Myslete na věci, které se klidně zdají nepravděpodobné. Například jako je koktání.“ Snažil se to vysvětlit a přimět myslet jinak než vědecky nejen Reida, ale i nás ostatní.

„Takže se budeme všech těch Karen, co tu jsou ptát na to, nechodila jste náhodou nedávno s pyromanem?“ zeptala se Elle, jestli to správně pochopila. Gideon přikývl hlavou na souhlas.

„Jak je možné, že jsme změnili první otázka na otázku, jestli chodila s pyromanem?“ zeptal se nechápavě Derek. Byla pravda, že to úplně smysl nedávalo.

„A když je řeč o otázkách, zjistili jste, proč Pěšinkový vrah koktal?“ zeptal se všech Gideon, aniž by odpověděl na Derekův dotaz.

„Vím, že rozpaky koktání se zhoršuje, když je daný člověk zmatený a je pro něho těžké ovládat artikulační svalstvo.“ Pronesla Elle, a musela jsem pokývnout hlavou, že si nevede špatně.

„Zníš jako Reid.“ Zasmála se Teressa a já si dala ruku před ústa, abych nevyprskla smíchy. Protože představa mít v týmu dva Reidy by nebylo dobré, ale na palici. A to já se obávám, že bych i mohla vraždit, jak by to bylo nesnesitelné. Jeden Reid bohatě stačí.

„Ty si neřekl nic. Je vidět, že někdo dělá domácí úkoly.“ Pokáral Gideon Dereka a Elle pochválil. Já bych se ráda připojila, jenže já to věděla, takže bych to hned vyžvanila, i kdybych nechtěla. Takže jsem si řekla, že se budu držet stranou v tomto úkolu.

„Ale stále nevím, co to koktání způsobuje.“ Pokrčila rameny Elle, a zároveň se ohradila, že jako Reid chytrá není. Jenže to nebyl nikdo. Nebo jsem takového génia jako je náš Reid neznala.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 18         Část 20 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Žili jsme u moře. Od vždycky. Miloval jsem zvuk vln, pěnu na březích při přílivu, racky krouží...
  Se stromy si hrál jemný vítr. Z kašny proudila voda střídajíc jedny a druhé proudy. Na...
Z pohledu Gideona:   Já a Elle jsme pronásledovali z povzdálí bachaře Timothyho Vogela. To ...
A přece já se domnívám, můj milý, že by bylo lépe, aby má lyra byla rozladěna a falešně hrál...
V ulici Palm Beach:   V jednom rodinném domě v ulici Palm Beach hrála televize, kde zrovna b...
„Já vím, že je to těžké, ale ty to zvládneš,“ hřejivá slova Asherovy matky podtrhl její zd...
předchozí část zde Natálie Müllerová NEOTVÍRAT! 7. ledna 2001 Už jsou to tři dny, co js...
  Jak vytouženým klidem se nám může stát zvuk smějících se dětí. Jeden z kluků se ujal...
Já, mé druhé já a zase já. Cinkot sklenic, tříštícího se skla a rámusu v podobě hlaholu op...
Seděl za svým stolem, v práci, která ho nebavila, a odpočítával hodiny zbývající do setkání s...
Nakonec byl rád, že se z toho kina vůbec dostal. Od chvíle, kdy se malátně zvedl ze sedačky, než ...
Moranova královna Lucinda u obra v Temnovišti vážně onemocněla a doposud se s nemoci nevzpamatovala...
V dalším příběhu ze snů jsem byla znovu v tom domě,ale tentokrát jsem nikoho nevyděsila,procház...
Ztěžka vydechl. Tohle se mu děje pořád. Vždycky se něco musí podělat, Dave Parnell prostě nemě...
Pavučina Z postranní uličky, kde se obvykle válí smetí a vzpomínky v podobách zmačkaných ple...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

  V domě číhá nebezpečí. Ve snu jsem se z ničeho nic objevila v podkroví toho domu. Zdánlivě...
aneb o komunikaci ...
Byl pátek a bylo okolo osmé hodiny ranní. Okolo desáté měl přijet Michalův bratr Patrik s rodino...
,Rogas’ Když jsme s Alexem zaspali u krbu v jejich chatě,měla jsem pak moc děsivý sen ze ...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
Už ani nevím, co jsem to tenkrát provedl. Zlobil jsem. Jako každé dítě. Až když odrostete tomu n...
Nikdy jsem si vpravdě nevšiml, v jak velkém domě žiji. Avšak díky těm několika důležitým věc...
Moranova královna Lucinda u obra v Temnovišti vážně onemocněla a doposud se s nemoci nevzpamatovala...
Co si dnes obléknu? Ptám se sám sebe každé ráno. Ale kdepak, tohle určitě ne. To už není to pra...
Dům na hraně pekla Lásko, odpusť, musel jsem naléhavě odjet. Vydal jsem se hledat jednoho starého ...
předchozí část zde Natálie Müllerová NEOTVÍRAT! 7. ledna 2001 Už jsou to tři dny, co js...
  Rozrazily se dveře obchodu. Jednoho z bratrů držel prodavač za límec a tlačil s ním to...
  „Je to dobrá snídaně. Ti frantíci mají teda úroveň.“ „Je to naprosto stejná snída...
Náhle ho probudil nějaký divoký sen, který vmžiku zapomněl. Zrakem přejížděl po svém neuklize...
Pan Dan se rozvaloval na útulném místě spolujezdce a ospale pozoroval, jak za okny monotónně ubíh...
0