Povídka

2. díl – Pokušení – 12. kap.
Četba díla zabere cca 6 min.

Pokušení
JaneyT
Autor: JaneyT
Toto dílo je (22/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

Ve výtahu:

 

Jeden student se dvěma studentkami čekal na výtah. Ten student zrovna měl hovor, když výtah přijel.

„Chystám se do výtahu, tak se připojení přeruší. Takže zatím.“ Ukončil hovor student s úsměvem na tváři. Nastoupil do výtahu jako poslední a výtah poté, co se zavřely dveře se rozjel.

 

Po chodbách kampusu (z pohledu Gideona):

 

To, co udělal Hotch jsem měl v plánu. Aniž by si toho někdo všiml, tak jsem se takhle s Hotchem domluvil. Když nastal okamžik, dal jsem Hotchovi nenápadně znamení a Hotch se sebral a odešel s Jane. Teď jsem šel chodbou kampusu a přes vysílačku jsem byl ve spojení s kamerovou centrálou i s týmem.

„Je všechno pod kontrolou?“ zeptal se přes vysílačku.

„Všechny chodby i schodiště jsou čisté.“ Ozval se Derekův hlas z vysílačky.

„I kabiny výtahů?“ zeptal jsem se, protože i výtah byla možnost, že tam někdo bude.

„Výtahu jsou už mimo provoz.“ Ozval se mi znovu z vysílačky Derekův hlas. Šel jsem dál chodbou.

 

Ve výtahu:

 

V tom se výtah se třemi studenty zastavil. Studenti se na sebe podívali. Zkusila zmáčknout pár tlačítek, ale výtah stál na místě.

„Jimmy, nemáš klíč?“ zeptala se jedna studentka studenta.

„Zapomněl jsem ho na věšáku v kanceláři.“ Povzdychl si Jimmy. Podíval se na ty dívky, které byly v obličeji bledé strachy. „Budeme volat o pomoc.“ Usmál se na ně Jimmy, a snažil se nedat najevo, že i on má strach. Než ale začali volat, tak ještě zmáčkl tlačítko tísňového volání, kdyby to náhodou fungovalo. Ale nefungovalo. „Nejspíš to vypnuli. Nezbývá nám nic jiného než volat o pomoc.“ Rezignoval jsem a doufal, že nás někdo uslyší a zachrání.

 

Po chodbách kampusu (z pohledu Gideona):

 

Chtěl jsem něco říct do vysílačky, když jsem něco zaslechl. Zastavil jsem se a otočil se. Dobíhala mě Teressa.

„Gideone počkej. Jdu s tebou.“ Řekla zadýchaně, když mě doběhla. Chtěl jsem něco říct, ale nejen Teressa, ale i já jsem něco zaslechl. Znovu se ozvala vysílačka.

„Jasone, Clara Hayes je pravděpodobně dobrý člověk. Nechci nikomu ublížit, jako jiní racionální lidé. Její porucha není racionální. Tahle porucha způsobuje špatnou komunikaci s daným člověkem. Jde o komunikaci mezi čelní částí mozku a orbitální kůrou. Plus se k tomu počítají hlubší struktury, jako jsou bazální ganglia. Nemůžeš s ní mluvit o fyziologickém problému. Ty ohně nezakládá, že by chtěla, ale proto, že musí.“ Vysvětloval mi Reid. Já v ruce držel vysílačku a díval se na Teressu a ta na mě. Poté pokrčila rameny.

„Co tím chceš říct, Reide?“ zeptal jsem se ho, protože z toho co řekl jsem nepochopil, co tím míní říct. A čas přemýšlet o tom, ten nebyl.

„Nesnaž se ji přesvědčit, aby přestala, protože nedokáže přestat.“ Nakonec to Reid zjednodušil.

 

Ve výtahu:

 

Ty dvě studentky se začaly hodně bát. Nedávalo jim nic smysl, ani to, proč nic nefunguje. Otočili se na Jimmyho.

„Proč to teda nefunguje?“ zeptala se s hysterickým tónem v hlase jedna ze studentek. Jimmy se na obě otočil.

„Už jsem říkal, spustili bezpečnostní opatření. Proto výtah ani nouzové tlačítko nefunguje.“ Vysvětlil dívkám a sám se snažil sebe uklidnit.

„Pomoc! Pomozte nám někdo!“ začaly studentky volat o pomoc a Jimmy se usmál a připojil se k nim. V tom se okýnko v horní části výtahu otevřelo.




<< Část 21         Část 23 >>

O autorovi

JaneyT

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Do střešního okna v podkroví začal svítit měsíc,blíží se úplněk,ta záře osvítila celý po...
Moranova královna Lucinda u obra v Temnovišti vážně onemocněla a doposud se s nemoci nevzpamatovala...
...Obr Ínemak mě i Ohyna vážně vzal s sebou na oslavu k mořskému králi Moranovi! Bylo to tam mo...
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
V panelu betonovejch svatyní postmoderní společnosti jsou zakletý duchové. Vím to od tý doby, co ...
kalamář
Na jednom pracovním stole, žily kancelářské pomůcky a jiné věci, se kterými jejich majitel, spis...
Motýlí dům I přes různé druhy exotických motýlů, měl nejraději své malinké černokřídlé ...
Jsem černý svědomí tohohle města, jeho duše, kterou nikdy nemělo. Jsem fantom, personifikace jeho ...
Kandidát na senátora Ředitel základní školy v Horní Dolní u Šestákova šel z práce napru...
v Normanově říši Můj útěk od obra byl nepromyšlený. Asi jsem neměla utéct do Normanovy říše...
S obrem u stolu. Obr se na mě za to,co se stalo u Morana na oslavě zlobil! Sotva mě donesl do svého...
6. 2024 Ahoj, jestli si tohle čtete, tak už jsem asi mrtvej. Hm, blbý no, ale vezmu to pěkně...
1. Obr propouští Normana a jeho dceru Obr Ínemak se na mě pořád zlobil. Nejen kvůli zatopené ...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
Když tyhle filmové pásky chytnou, nedá se to uhasit. Oheň pak zachvátí regál, pak strop, následn...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

předchozí část zde … Dlouhou dobu mi nic z toho nedávalo absolutně pražádný smysl. Nesouhlasil...
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
Three heart-shaped candles with textured designs basking in soft sunlight on a minimalist surface.
Kapitola 1: Přátelé z domu prokletých duší Po té,co mě obr Ínemak s Temnoviště hodil do čern...
Jsem černý svědomí tohohle města, jeho duše, kterou nikdy nemělo. Jsem fantom, personifikace jeho ...
1. Divné chvíle smutku i smíchu 😊 Obr Ínemak se rozhodl pozvat krále Morana na návštěvu do T...
Už ani nevím, co jsem to tenkrát provedl. Zlobil jsem. Jako každé dítě. Až když odrostete tomu n...
  Jestli bylo na světě místo, kde nikdy nepřestalo pršet, bylo to zrovna tohle město. Takové...
Co si dnes obléknu? Ptám se sám sebe každé ráno. Ale kdepak, tohle určitě ne. To už není to pra...
Na opuštěném parkovišti za nákupním centrem stál vůz. Stál si tam mlčky užíval doteky svět...
,Rogas’Když jsme s Alexem zaspali u krbu v jejich chatě, měla jsem pak moc děsivý sen ze kterého ...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
předchozí část zde … Hned po této kapitole mi bylo jasné, proč její matka tolik trvá na tom,...
Když jsem se mezi nimi objevil, na hřbitovní zdi bylo plno. Byl jsem slepý. Jako když se narodí pes...
Rodina bez dětí? Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužil...
  „Je to dobrá snídaně. Ti frantíci mají teda úroveň.“ „Je to naprosto stejná snída...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno