Povídka

1. díl – Extrémní agresor – 6. kap.
Četba díla zabere cca 6 min.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (6/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šerif Warden přichystal. Byla tam s námi i ta Elle, což jsem moc radost neměla. Ale nedala jsem nic najevo. Nevím proč, ale něco mi na ni prostě nesedělo. Hotch všem v místnosti řekl, co nám manžel Woodland řekl.

„Tak proto ty tajnosti.“ Pochopila to Teressa a pokývala hlavou, že už rozumí.

„Jen nechápu, že to tajila i v práci před kolegy a hlavně přáteli.“ Ozvala se Elle. Podívala jsem se na ni.

„Víte, jsou ženy, které chtějí dokázat, že vše zvládnout bez cizí pomoci. Takže se tam počítá nejen rodina, ale i přátelé či kolegové. A Heather Woodland vypadá jako žena, která má dobré nápady, ale vždy jí někdo s realizováním pomohl. Chtěla všem dokázat, že to zvládne sama. Nejen vymyslet, ale i zrealizovat.“ Poučila jsem ji. Řekla jsem to v klidu a normálně. Prostě na světě jsou nejen muži, ale i ženy, které toto nepochopí, dokud sami nezažijí. A já sama s tímto zkušenosti mám a občas ještě dodneška se s tím potýkám.

„Vlastní zkušenost?“ pronesla o něco jízlivě Elle, což mi dalo znamení, že mě chce vyprovokovat. Já na to nic neřekla, protože jsem se s ní nechtěla hádat před ostatními a taky a to bylo důležité, nic jí do toho nebylo.

„Garcina se ozvala, že prý vrah napsal a poslal do počítače Heather zprávu, abychom ho chytili.“ Ozval se Derek a řekl novinku, o které jsem nevěděla, stejně tak Hotch a Reid.

„Chce, abychom ho chytili. Chce s tím přestat, ale nedokáže to. Něco ho nutí v tom pokračovat. A bude, dokud ho nechytíme.“ Promluvil Gideon, který se díval na nástěnku s fotografiemi. Poté se párkrát prošel po místnosti a podíval se na nás. „Řekni jim, že můžeme.“ Řekl nám a zase začal chodit sem tam.

„Že můžeme? Reide, souhlasíš? Té ženě zbývá pár hodin života. Profil pachatele je neúplný a šéf je před nervovým zhroucením.“ Podivil se Derek a podíval se na nás všechny a poté se otočil na Reida. Musela jsem se pousmát. I když jsem nevěděla, co přesně Gideon zamýšlí, věděla jsem, že má plán. I když před nervovým zhroucením byl, takže jsem se o něho i bála. Nechtěla jsem Gideona ztratit. Gideon přejde k Derekovi a podívá se na něho.

„Radši říkej – Má nervy na pochodu.“ Opravil Gideon Dereka a stále se díval do jeho očí.

„Správně je – velká reaktivní deprese.“ Ozval se Reid a uvedl termín do správné podoby. Bylo to tak komické, že jsem si potichu odkašlala, abych jsem se nezačala naplno smát.

„Vím, Reide.“ Řekl Derek a také se díval do očí Gideona.

„Ty se normálně u toho bavíš.“ Zašeptala mi Teressa do ucha, ale když jsem se na ni podívala, na rtech se jí objevil úsměv. Což znamenalo, ano vím i já se bavím. Jenom jsem Teressu poplácala po rameni a usmívala se. Myslela jsem, že si tohoto nikdo nevšiml, ale jeden člověk ano a pousmál se nad tím.

„Tak jo. Elle, prosím vás svolejte všechny strážníky, policisty, detektivy i šerifa Wardena, že jsme připraveni vydat profil.“ Promluvil do ticha Hotch. Všichni jsme se na Hotche podívali. Elle se dala do pohybu. My se připravili, než jsme vyšli do místnosti, kde byli všichni policisté z okrsku.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 5         Část 7 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Po tom,co Moranovi zemřela jeho královna Lucinda, se Moran v Temnovišti u obra dlouhou dobu neukázal,...
Útěk do neznáma a co tomu předcházelo Sny který se mi zdály od té doby, co v nich byl Bojka byl...
Bílou? Jen čistě bílou? Co tím myslí? Proč po tom všem navrhuje jen obyčejnou bílou? Tak nejasn...
Noční můry útočí... Byla jsem zpátky v tom domě. Kde žijí moji dávní přátelé. Možná už ...
  V domě číhá nebezpečí. Ve snu jsem se z ničeho nic objevila v podkroví toho domu. Zdánlivě...
Dům na hraně pekla Lásko, odpusť, musel jsem naléhavě odjet. Vydal jsem se hledat jednoho starého ...
...Jen taková kratší předmluva slovy toho ve stínu: „Kdysi si přála přítele. Někoho, kdo by ...
Jemný vánek rozechvíval cípy jejích blankytných vílích křidélek. Dudlinka měla naspěch, letě...
Když jsem se mezi nimi objevil, na hřbitovní zdi bylo plno. Byl jsem slepý. Jako když se narodí pes...
předchozí část zde … Hned po této kapitole mi bylo jasné, proč její matka tolik trvá na tom,...
K cíli  vede více cest ...
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
Náhle mě cosi drclo do lokte. Paže se svezla z opěrky a tělo, které tak přišlo o oporu, se nachý...
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
Venku:   Všichni jsme šli stranou od ostatních, aby nás nikdo neslyšel, abychom mohli projedn...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Do střešního okna v podkroví začal svítit měsíc,blíží se úplněk,ta záře osvítila celý po...
Šel závějemi. Město jako kráva a nikde nikdo. Měl na sobě jenom triko a byla mu ukrutná zima. Ně...
O trpělivosti ... všechno má svůj čas
Stín nad Alexem ,,Nechci se s tebou nikdy rozloučit!" vzlykala jsem Alexovi na rameni. Alex mě je...
světkuška
Byl prosinec, sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc chybělo jen několik málo dn...
Setkání s Ohynem Když jsem dorazila ke břehu Černého jezera v Temnovišti,vystoupila jsem z ...
Nanami Ichigo: Seděla jsem doma v obýváku na gauči a pustila si televizi. Dávali pěkný film s R...
Tři životy Život samotný je obrovský dar, který jen tak nepoletuje ve vzduchu ...
RICHARD SLESSMAN   Z pohledu Jane:   Nakonec jsem zůstala s Hotchem v naší provizorn...
Co jsem provedla obrovi K smíchu, nebo k pláči? Obr Ínemak se dozvěděl, že jsem minule utekla z v...
Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
Náhlý proud světla ji na okamžik zbavil zraku. Bylo to již dávno, když jej naposledy vnímala a ž...
Nikdy jsem si vpravdě nevšiml, v jak velkém domě žiji. Avšak díky těm několika důležitým věc...
"Tati, tati! Já chci k tobě!" kňučí z dálky nepřeslechnutelný hlásek. Kdo by odolal...
0