Povídka

1. díl – Extrémní agresor – 10. kap.
Četba díla zabere cca 8 min.

Extrémní Agresor
JaneyT
Autor: JaneyT
Toto dílo je (10/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

Z pohledu Gideona:

 

Já a Elle jsme pronásledovali z povzdálí bachaře Timothyho Vogela. To on byl za tím vším. To on unesl a zavraždil tři ženy. Nad Slessmanem měl moc a proto mu pomáhal. Ale hlava této akce byl Vogel. A věděl jsem, že jede Heather zabít. Měl strach, že Slessman ho podrazí nebo my na to přijdeme. Proto jsem nemohl čekat na zásahovou jednotku. Musel jsem jednat. Elle držela se mnou a nic neříkala. Byl jsem rád, protože na řeči nebyl čas. Záchrana Heather byla důležitější.

 

Ještě jsem dal vědět Hotchovi, aby mohl zavolat posily. Vyndal jsem zbraň a šel k loděnici. Elle byla za mnou a taky měla tasenou svou zbraň. Čekali jsme u lodi, ze které se vynořil Vogel i se svázanou a pomlácenou Heather.

„Timothy Vogele, jste zatčen! Pusťte tu ženu a zahoďte zbraň!“ křikl jsem na Vogela. Ten chytil Heather pod krkem a hlaveň zbraně namířil na její pravý spánek.

„Zabiju ji!“ křikl na mě Vogel a dal důraz na svá slova, že to myslí vážně.

„Já ji nezabiju. Kdybych byl tebou, tak bych zbraň zamířil na mě. Tím, že zastřelíte tu ženu, tak tím nic nezískáte.“ Řekl jsem klidně a udělal krok vpřed. Elle naštěstí neviděl, nebo jí ještě nezaregistroval, ale já věděl, že mě jistí.

„Stůjte!“ křikl na mě Vogel, tak jsem se zastavil a dal ruce, tak, aby na ně viděl, ale zbraň jsem i tak měl stále v ruce, ale nemířil jsem s ní na něho.

„Místo ní zastřel mě. No tak, máš mizernou mušku?“ mluvil jsem dál na Vogela a dal zbraň do pouzdra u mého opasku a dal ruce vzhůru. „Jsem padesát stop daleko od tebe. Máš pěkný záběr. Tak mě zastřel.“ Dál jsem ho pobízel, aby zastřelil mě a ne tu ženu.

„Jsem snad hlupák?“ zeptal se křikem Vogel. Stále jsem se díval do očí Vogela. Ostatní jsem ignoroval.

„Podle mě naprostý debil. Vím o tobě všechno, Time. V tělocvičně jsi pětkrát týdně. Řídíš honosné auto, smrdíš po kolínské, a přesto se ti nepostaví. Ani viagra ti nepomáhá. Víš, co mi tohle všechno říká? Že nejsi schopný a vše si kompenzuješ. A není to jen v té hlavě, ale i po té fyzické stránce. Jak vám říkala děvčata na střední škole? Na co přišli, když se dostali do tvých kalhot? Smály se, protože zjistili, že jim nemůžeš nic nabídnout?“ provokoval jsem ho. Chtěl jsem ho dost naštvat, aby se zaměřil na mě a na tu ženu zapomněl.

„Drž hubu!“ křikl na mě Vogel a ztrácel trpělivost. Trefil jsem kladívkem na hlavičku.

„Malý pindík. Velmi malý Vogel? Už to mám. Maličký Timy.“ Řekl jsem Vogelovi a to stačilo. Zazněl výstřel a já padl na zem. Zazněl druhý výstřel. To byla Elle, která Vogela zastřelila.

„Gideone, jste v pořádku?“ zeptala se Elle, když ke mně přiběhla. Já se pravou rukou chytl za levou paži, která mi krvácela. Za pomoci Elle jsem se posadil.

„Běžte za Heather, já budu v pohodě.“ Řekl jsem jí a hlavou poukázal na tu ženu. Elle se chvíli zdráhala, ale pak mě opustila a šla za Heather, které pomohla. Po pár vteřinách jsem se postavil na nohy a byl tu celý tým, zásahová jednotka i záchranka.




<< Část 9         Část 11 >>

O autorovi

JaneyT

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

předchozí část zde   … „Tak už mi věříte?“ pronesla tiše paní Müllerová, kter...
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
O trpělivosti ... všechno má svůj čas
Náhle ho probudil nějaký divoký sen, který vmžiku zapomněl. Zrakem přejížděl po svém neuklize...
Nikdy jsem si vpravdě nevšiml, v jak velkém domě žiji. Avšak díky těm několika důležitým věc...
Volání ze snů Když se sny zdají být naléhavé a volají ti, kteří si přejí změnit svůj osud...
Výslech Slessmana (z pohledu Hotche):   Když jsme šli směrem výslechová místnost, cítil j...
Vilda: Na sídliště přišlo jaro. Poznáš to podle toho nasládlýho pocitu na jazyku, kterej ti j...
Pavlína a Jakub vstoupili do sálu plného lidí. Na tvářích přítomných bylo vidět neskrývané o...
Já, mé druhé já a zase já. Cinkot sklenic, tříštícího se skla a rámusu v podobě hlaholu op...
  Obr a jeho pohled do mých snů... Vyděsilo mě, jak mě tak nečekaně vytrhl ze snu. Byla jse...
Vyznání krásné a sebevědomé ženy   Vždycky, když něco dělám, říkám si Horákov...
Výkupné za prince Zoltyho... Od té doby, co měl obr Ínemak v zajetí prince Zoltyho, se často zdr...
Co jsem provedla obrovi K smíchu, nebo k pláči? Obr Ínemak se dozvěděl, že jsem minule utekla z v...
Do střešního okna v podkroví začal svítit měsíc,blíží se úplněk,ta záře osvítila celý po...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

1. Obr Ínemak s Normanem nekončí Nevím, proč jsem si vlastně myslela, že po tom všem, co se stal...
Nikův pláč Další příběhy přátel z domu prokletých duší a co tentokrát prozradí stín s mi...
Three heart-shaped candles with textured designs basking in soft sunlight on a minimalist surface.
Kapitola 1: Přátelé z domu prokletých duší Po té,co mě obr Ínemak s Temnoviště hodil do čern...
O trpělivosti ... všechno má svůj čas
Náhle mě cosi drclo do lokte. Paže se svezla z opěrky a tělo, které tak přišlo o oporu, se nachý...
    Byl zas na cestě. Už ani nevěděl, jak se tam ocitnul. Stejný chodník, stejný směr, ba i h...
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
Denisa už měla minimálně deset minut stát před dveřmi ředitele divadla. Zatímco hledala místo k...
  Pracovat v archivu se zdá být nudné zaměstnání. Ne však pro Viktora. Jeden by si mohl mysl...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
  Se stromy si hrál jemný vítr. Z kašny proudila voda střídajíc jedny a druhé proudy. Na...
Jsme rodina Hodačová. Já se jmenuji Sandra Hodačová a je mi dvacet pět let. Měřím sto sedmdesát...
Žili jsme u moře. Od vždycky. Miloval jsem zvuk vln, pěnu na březích při přílivu, racky krouží...
Co si dnes obléknu? Ptám se sám sebe každé ráno. Ale kdepak, tohle určitě ne. To už není to pra...
Pavučina Z postranní uličky, kde se obvykle válí smetí a vzpomínky v podobách zmačkaných ple...
Hlasité předčítání