Povídka

2. díl – Pokušení – 3. kap.
Četba díla zabere cca 7 min.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (13/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

V kanceláři:

 

Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě, jsme měli odlet za půl hodiny. JJ nám všem dala složku, kde byli ve zkratce informace, které nám sdělila, než nám pustila to dané video. Vzala jsem složku do ruky a do kapsy si dala svůj mobil, že si zajdu pro kabát a klíče od auta a pojedu na naše letiště.

„Jane, mohu s tebou mluvit?“ zeptal se mě Hotch, když všichni byli pryč. Občas jsem pomalejší, tak teď se mi to vymstila.

„Hotchi, nepočká to? Máme případ.“ Upozornila jsem Hotche, že není čas na nějaké řeči. Hned jsem si totiž vzpomněla na Seattle. A bála jsem se, že teď to bude pokračovat.

„Bude to chvilka. Chci ti jenom říct, že až se vrátíme, tak se ti ozvu a ty šachy tě naučím.“ Řekl Hotch a usmál se. Poté jeho úsměv zmizel z jeho tváře a vzal si věci a mě tam nechal stát jak solný sloup. Byla jsem v šoku z toho, co mi řekl. A obzvlášť, mě odzbrojil ten jeho úsměv.

„Ale já se to nechci naučit.“ Zašeptala jsem a poté pospíchala pro svůj kabát a klíče od auta, abych mohla jet na letiště FBI.

 

V tryskáči:

 

V tryskáči jsem seděla na pohovce, s Derekem a Elle. Já jaksi uprostřed. Ale jiná debata se nevedla při letu než o případu.

„Pro sériové žháře existují dva stresory. Jeden je, že ztratí práci a druhý je, že ztratí svou lásku.“ Začal jako první o případu mluvit Gideon.

„Kdy byl založen první oheň?“ zeptal se Hotch a podíval se na JJ. Já měla v ruce desky otevřené, ale při čekání na odpovědi na tuto otázku jsem se podívala na JJ. To, co se stalo v kanceláře před odletem jsem vytěsnila a soustředila se na práci.

„V březnu. Další…v květnu a třetí až v září. Poté o dva týdny později byly tři požáry za jednu noc.“ Odpověděla JJ a na chvíli se podívala do svých poznámek.

„Začíná zrychlovat. Oheň se mu líbí čím dál tím víc.“ Pronesla jsem v obavě, aby se to ještě víc nevystupňovalo.

„Hej, Reide, máš statistiku o žhářství?“ Zeptal se Derek a podíval se na Reida.

„Z osmdesáti dvou procent jde o bělochy mezi sedmnácti a sedma dvaceti let. Žhářek je mnohem méně a málo pravděpodobné. Motiv je většinou pomsta.“ Odpověděl hned Reid, aniž by si to někde přečetl či někde našel. Prostě to měl v hlavě. I když to nebyla veselá atmosféra, tak jsem na tváři na chvíli měla malý úsměv.

„Zní to tak, že náš žhář je chlapec a zároveň student univerzity.“ Promluvila Elle, což by do těchto statistik, které řekl Reid, i pasovalo.

„Nebuďte si tak jistí. Moc se spoléháte na statistiky. Nepřipustíte si neočekávané.“ Začal nás poučovat Gideon. Zamyslela jsem se a musela uznat, že má pravdu. Nemusí vždy jít o muže. Může jít i o ženu, i když to třeba je nepravděpodobné.

„Pokud po dvou týdnech přešel ke třem požárům za jednu noc…Rychle eskaluje.“ Pronesla Teressa, což jsem musela přikývnout hlavou na souhlas.

„Přešel od moci poškodit budovy k něčemu, co ho nebo ji uspokojí víc. Moc nad životem a smrtí lidí.“ Pronesla jsem, že souhlasím s Teressou i Gideonem.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 12         Část 14 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

empty building hallway
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
To se takhle ráno vzbudíte, tedy jste vzbuzení otravným zvoněním budíku, a jen co otevřete oči, ...
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
Aničce nemohlo uniknout, že se Jarmila po večeři někam chystá. „Kam chceš jít?“ zeptala se, ...
Poté, co se za Anetou zavřely dveře, tak poradkyně se podívala na klienta a on na ni. Usmívali se. ...
  „Je to dobrá snídaně. Ti frantíci mají teda úroveň.“ „Je to naprosto stejná snída...
Jako každého rána přicházela ta mírně obtloustlá paní na pláž obtěžkána taškou se spoustou...
Prolog Ta zrnka, ta nepatrná smítka vystavěla kdysi čísi srdce. Nebo list v koruně stromu. Či sna...
předchozí část zde   … „Tak už mi věříte?“ pronesla tiše paní Müllerová, kter...
předchozí část zde   VII. Vylučovat Pokoj potemněl. Skřek a nářky utichli. Utichl i sm...
Jemný vánek rozechvíval cípy jejích blankytných vílích křidélek. Dudlinka měla naspěch, letě...
předchozí část zde … V noci jsem ale opět nemohl usnout. Mrazivá, tvrdá podlaha mě i přes si...
Dům na hraně pekla Lásko, odpusť, musel jsem naléhavě odjet. Vydal jsem se hledat jednoho starého ...
Žili jsme u moře. Od vždycky. Miloval jsem zvuk vln, pěnu na březích při přílivu, racky krouží...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Může duch vyprávět svůj příběh? Proč by nemohl, když má komu? Ale, co když ho nikdo neusly...
Elektrický jeřáb pomalu pokládá dřevěnou rakev na zadní rampu vojenské dodávky. V pozadí při...
  To Porsche 911 žralo víc, než jsem si myslel. Jasně, někdo by mohl namítnout, že ta spotř...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
V panelu betonovejch svatyní postmoderní společnosti jsou zakletý duchové. Vím to od tý doby, co ...
  V domě číhá nebezpečí. Ve snu jsem se z ničeho nic objevila v podkroví toho domu. Zdánlivě...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
Dnes se mi zdálo, že jsi umřel, víš? Byl to zvláštní sen, kde jsem byla zmatená a vyděšená. P...
Odpuštění  není o tom ...
Obří přivítání... Když jsem vcházela do Temnoviště,přišel mě přivítat sám obr Ínemak!Ob...
předchozí část zde … Paní Müllerová mě přivítala v slzách. Vypadala hrozně, jak se asi d...
kalamář
Na jednom pracovním stole, žily kancelářské pomůcky a jiné věci, se kterými jejich majitel, spis...
1. Ve skrýši u Děsmana Seděla jsem znovu u Děsmana v jeho stáré zaprášené skrýši.Vzduch byl ...
Beze stínu Autobus se sunul sluncem prozářenou podzimní ulicí. Venku tančily lístky ve zlatavých ...
Po celý den procházel mrazivými lesy, jejichž vrcholky šlehal mrazivý vítr. Sníh pod stromy byl p...
0