„Karle, pusť tam Sylvii!“
Dvě blondýnky třepotají hlavami a prodírají se mezi rameny u baru. Chytily se za ruce a všechny překřičí (ve dvou se to lépe táhne): „Karle, pusť tam Sylvii, pusť tam Sylvii…!“
Zapraskání, svist pásky a procítěný hlas v reproduktoru vyvolal opojné vzdechy.
Sylvia‘s mother says…
Viktor s rozpálenými tvářemi uchopil sklenici na pultě. Náhlý pohyb vlastní ruky vedený neuvědomělým impulsem jej málem polekal. Uvědomil si svou strnulost. Hlasy mu buší do bubínků, jeden přes druhý.
„Pij děvče, ať jsi povolná. Včera ses pěkně zmrskala, tak to dneska nezanedbej.“
„Míro, ty jsi ale sprosťák, víš…“
Sylvia‘s mother says…
Vzrušující křivky dívčího těla splynuly s mužskou hranatostí.
„Femina je ráj, Femina je naše!“
„Karle jednoho ruma a všechny ženský sem!“
Velká sklenice na víno se donekonečna plní hnědým nápojem.
„Nejradši bych ho tam nějaký…normálního velkýho ruma, Karle, neblbni!“
„Vždycky jsi ho pil po dvojce a teď se budeš upejpat?“
Žádnou péči, Karle, stačí zaklonit hlavu a z podělanýho rumu je obyčejná limonáda. Kdo se bojí, ať nechodí do lesa. Co tady budu komu vykládat o životě?!
„Taky tě tak, Míro, serou balíci, co jenom seděj a čuměj, jako by špehovali cizí hovory? Mě teda děsně…“
„Kašli na to, lásko, takhle se to tady už dlouho nerozjelo.“
Někdo zaklepal Viktorovi na rameno. Nejistě se ohlédl. Ale to je přece Luděk, málem by ho pod novým plnovousem nepoznal. „Čau, vološi, tebe už jsem taky neviděl…“
„Ahoj,“ zaklokotalo to Viktorovi v hrdle.
„Jak se vede?“
„Za moc to nestojí.“
„Nojo, taky to říkám. Co dělá Vláďa, viděls ho?“
„Bohužel ne, ale…“
„No, byl tady, je to asi tejden, začalo to dobře. Ale ty konce, znáš to…“ Luděk se rozhlédl přes pult. „Karle, dones nám ke stolu dvě láhve červenýho, jó!“ Položil ruku Viktorovi na rameno: „No nic, mám tam společnost. Kdybys Vláďu viděl, tak ho pozdravuj. Bývalo to s ním fajn.“
Viktor chvíli pozoroval Luďkovu vzdalující se postavu, a přitom koutkem oka zaznamenal hlouček nově příchozích návštěvníků. Na stoličkách se to zavlnilo jako po ohlášení výroční výplaty.
„Áá…rámusáci přišli!…Já pořád co tady ještě chybí.“
„Čau, Robo!“
„Mikki!“ Jana se přikrčila na dlouhých nohách, aby se vyprostila z obtížného objetí. „Mikki, Mikki, co jsi mi slíbil, no? Co jsi mi slíbil?!“
„To fakt nevím, kotě,“ zubí se Mikki a nepřestává odpovídat na pozdravy.
