Jaro II.
Po měděném nebi se v baldachýnových brázdách táhly prsty dlouhých mraků. Jarní vítr čechral širé zelené louky a nesl sebou pepřovou vůni kopytníků, kterou ve velkém kradl z bukového lesa na západní straně. Částečně zpevněná cesta z výšky připomínala zarudlou jizvu na zádech obří žáby.
Déšť. To určitě, pomyslil si. Ti pošahaní šašci, co předpovídají budoucnost z křišťálových koulí, by v rámci rovnoprávnosti mohli brát totožný plat jako meteorologové. Odvádějí stejně dobrou práci.
Měl ruce v kapsách, v podpaží velkou složenou tašku a na hlavě džínovou kšiltovku. Kluk šel dobrých deset kroků za ním. Funěl. Jeho krátké nohy nestačily držet tempo s tátou. Mohl by zpomalit a počkat na něj, ale nechtěl. Už v půl osmé ráno mladej přešlapoval u dveří ve své oblíbené modré bundě, ke které si nezapomněl vzít neoddělitelné modré kalhoty. Dokonce si do hluboké kapsy sám přibalil pláštěnku. Hned ho ostře napomenul a přinutil k výběru jiného oblečení. Vzal si tedy tmavě zelené tepláky a červenou bundu, co nemá zip a natahuje se jako běžné tričko. Ještě spala když odcházeli. Za brankou mu dal ruku na rameno. Kluk zaklonil hlavu a pohlédl do tázavých modrých očí, za nimiž spočíval letmý stín vzteku. Po chvilce z něj ruku sundal, otočil se, nasadil dlouhý krok a zmizel mezi mladými břízami.
“Potraviny u Jana & syna”. Jasně rudý název malého krámku byl vidět už z dálky. Před dvěma lety si Honza dokonce nechal nápis ozdobit červeným neonovým tubusem, který se ovládal zevnitř. Jakoby to mělo mít nějaký smysl, když ten chytrák zavíral před šestou hodinou. Krámek stál hned vedle hlavní silnice spojující dvě města a kousek za ním vyrůstaly první domy obce Černousy, k nimž vedla podobná cesta, po které se právě blížili k obchodu.
„Dej mi dvě konzervy s rajčaty, pak tu jarní cibulku, mletý hovězí a jeden pack Bílýho ďábla po šesti.“
„Čistě hovězí nemám, jenom mix vepřového s hovězím.“
Pokrčil rameny a mávl rukou směrem ke starému příteli.
„Budiž.“
„Co budeš vařit?“
„Špagety.“
„Ty mám taky. Dokonce echt italské.“
„Kdybych potřeboval pastu, tak si řeknu. Ještě mi dej jeden puk,“ ukázal na zásobník nad pokladnou. „Modrou lišku.“ Okem spočinul na prosklené lednici. „Můžeš taky vytáhnout ty dva studený ležáky.“
