Ano, vím, my ,,lidé” s poruchami osobnosti Vás často provokujeme… Buď svými ,,nečistými úspěchy” v kombinaci s Vaší záští, ovšem zároveň i skrytou závistí (my však sklízíme veškeré ovace našeho úspěchu stejně tak, jako by byly pravé, jsme s nimi sžiti, jsme přesvědčeni, že si je zasloužíme, protože to je naše realita). Vždy veškerou chválu přijímáme s pokorou. Prosím, neberte nám identitu! Jsme skutečně těmi, kterými se snažíme být. Další věc, která Vám na nás jistě rovněž není sympatická se jeví ve skutkové podstatě tohoto – valná většina existencí našeho druhu připomíná vyplašené zvířátko = telátko, do kterého byste si nejraději velmi zprudka kopli. Prosím, ignorujte nás, vybíjejte si své frustrace na sobě, Amen!
Celý život se pouze přetvařovat, abych působila normálně, v pohodě (stejně to nikdo neocení, velmi brzy jsem byla odhalena a navíc přišla o svou svobodu)… Nyní hovořím konkrétně o mezilidských vztazích, nikoli o pozici v životě jako takovém. Snažila jsem se lidem naslouchat, dávat jim prostor v jejich projevech, osobním sebevyjádření. Avšak tyto mé duchaplné, lidské, uměle vytlačované pohnutky mi žádnou velkou radost nepřinesly. Spíš by mi (ano, zcela sobecky) učinilo nezměrnou radost, kdyby chvíli opravdu upřímně naslouchal někdo mně. Něco takového však po lidech nemohu chtít. A už vůbec nestojím o to, aby tak ten dotyčný činil, protože jsem ho na to upozornila nebo jenom, aby si splnil povinnost. Stvůra, že? Je to tak, to, co MY ke štěstí potřebujeme většinou či nikdy nedostaneme, hlavní je, aby ostatní spoluobčané byli v pohodě, byli z dosahu našeho škodlivého vlivu. Na nás však nikomu doopravdy nezáleží… Jinak by se k nám ostatní nechovali jako k “PSYCHOPATŮM”!
VZKAZ PRO ČTENÁŘE: PROSÍM, NEBERTE SI TO NIJAK OSOBNĚ, POKOUŠÍM SE PSÁT CO NEJAUTENTIČTĚJI A ZÁROVEŇ NETVRDÍM, ŽE JSOU ÚPLNĚ VŠICHNI LIDÉ STEJNÍ! 🙂
Vědomí
Stav vědomí je často definován jako obvyklý stav uvědomování si vnějších a vnitřních podnětů, to znamená událostí v okolí, tělesných vjemů, vzpomínek a myšlenek. Tato definice se však zabývá pouze jednou stránkou vědomí a nechává stranou fakt, že jsme při vědomí také tehdy, když se pokoušíme řešit problém nebo úmyslně vybrat jeden čin z ostatních možných jako reakci na podmínky prostředí a osobní záměr. Vědomí tedy zahrnuje: a) sledování sebe sama a svého okolí tím způsobem, že vjemy, vzpomínky a myšlenky jsou přesně reprezentovány ve vědomí; b) ovládání sebe sama a svého okolí tím způsobem, že jsme schopni zahajovat a ukončovat své jednání a kognitivní aktivity.
Nápad – ★★★☆☆
Text nabízí velmi neobvyklý a hluboce osobní pohled na problematiku lidské psychiky, čímž se odlišuje od suchých akademických textů. Propojení odborných pasáží s intenzivní osobní zpovědí je nosnou myšlenkou, která má velký literární potenciál. Pro ucelenější pojednání by však bylo vhodné udržet jasnější hranici mezi objektivním výkladem a subjektivním prožíváním, aby se čtenář v textu lépe orientoval.
Atmosféra – ★★★★☆
Z díla přímo sálá obrovská míra emocí, pocit nepochopení a hluboká touha po přijetí, což čtenáře okamžitě vtáhne do vnitřního světa vypravěče. Atmosféra je velmi hutná, místy až drásavá, a skvěle zprostředkovává pocity osamělosti a frustrace. Z literárního hlediska se vám daří budovat silné napětí, i když časté střídání nálad a formátů může působit poněkud roztříštěně.
Provedení – ★★☆☆☆
Stylistika textu je velmi divoká; střídáte odborný jazyk s velmi expresivními, až hovorovými pasážemi a množstvím emotikonů, což narušuje plynulost žánru pojednání. Čtivosti by velmi pomohlo sjednocení tónu, proškrtání opakujících se myšlenek a zmírnění nadužívání interpunkce. Gramaticky je text na slušné úrovni, ale pro literární růst doporučuji více pracovat s logickou návazností jednotlivých argumentů.
Celkové hodnocení:
Vaše pojednání je neuvěřitelně syrovou a emotivní zpovědí, která ukazuje velkou touhu po spravedlnosti a pochopení složitosti lidské duše. Jako autor do textu vkládáte obrovské množství osobní bolesti, což z něj činí spíše expresivní manifest než klasický naučný text. Vzhledem k tomu, jak silné a tíživé emoce z díla zaznívají, bych vás chtěl laskavě povzbudit, abyste zvážil/a sdílení těchto pocitů s důvěryhodným odborníkem, protože s těžkými životními zkouškami by člověk neměl zůstávat sám. V psaní určitě pokračujte, je to skvělý nástroj pro sebereflexi, jen zkuste dát svým myšlenkám pevnější strukturu.