Psychopaté nejsou “v jádru” vůbec špatní lidé, jen Vám nedokáží v pravý čas poskytnout to, co momentálně potřebujete. A naopak!
Láska má mnoho podob…
Osobnost a individuální reaktivita na informace
Každý jedinec kráčí ve svém životě nekonečně hustým informačním polem a veškeré informace nemůže zpracovat. Proto dochází k selektivnímu vybírání jen těch informací, které jsou důležité. Ty jsou v dalším kroku zpracovávány a vyhodnocovány. Cílem zpracování relevantních informací z okolí je co nejoptimálnější vyhodnocení situace, ve které se nacházíme, s následnou reakcí a adaptací na vnější prostředí. Každý z nás je jiný a jinak na informační tok světa reaguje, vybírá si jako důležité jiné informace a zpracovává je s odlišnou reakcí. Individuální charakter dlouhodobé reaktivity člověka na svět je dán tím, co je označováno jako struktura osobnosti. Z neurobiologického hlediska je tedy možné osobnost člověka definovat jako dynamickou organizaci psychobiologického systému, která moduluje adaptaci na zkušenost.
Struktura osobnosti z pohledu psychoanalýzy
Freud se domníval, že osobnost se skládá ze tří hlavních složek: id, ego a superego. Podle jeho teorie má každá tato složka svoje vlastní funkce, ale všechny tři řídí chování ve vzájemné souhře.
Id
Nejprimitivnější část osobnosti, id, ze kterého se později vyvíjí ego a superego, je přítomno již u novorozence a skládá se ze základních biologických impulzů (neboli pudů): z potřeby jíst, pít, vylučovat odpadní látky a získat smyslovou (podle Freudova pojetí sexuální) slast. Freud se domníval, že základním biologickým pudem je rovněž agrese. Byl přesvědčen, že sexuální a agresivní pudy jsou nejdůležitější pudové determinanty osobnosti v průběhu života. Id je ta složka osobnosti, která hledá bezprostřední uspokojení impulzů a řídí se principem slasti: usiluje o získání slasti a vyhnutí se bolesti, a to bez ohledu na vnější okolnosti.
Ego
Člověk se již v raném dětství naučí, že jeho impulzy nemohou být vždy uspokojeny bezprostředně. Hladové dítě musí počkat, dokud mu někdo neobstará jídlo. Projevy určitých impulzů – někoho uhodit nebo hrát si s genitáliemi – mohou rodiče trestat. Tato složka osobnosti, ego, se vyvíjí, jak se dítě učí brát ohled na požadavky skutečnosti. Ego se řídí principem reality: uspokojení impulzů musí být oddáleno, dokud pro ně nenalezne vhodné podmínky. Ego je tedy ta složka osobnosti, která bere v úvahu reálný svět a oddálí uspokojení pudových impulzů na vhodnou dobu. Je v podstatě exekutivou osobnosti: rozhoduje, jaké jednání je vhodné a které impulzy id budou uspokojeny a jakým způsobem. Ego je prostředníkem mezi požadavky id, vnější reality a superega.
Hlasité předčítání