Proč se psychopaté chovají k ostatním lidem tak krutě?
Jsem sice duchem blíže teologii, nežli esoterice, která se s tímto druhem spirituálního poznání pramálo shoduje. Ovšem v tomto případě jsem nucena využít všeobecně známou, proslulou ESO větu, která tuto skutkovou podstatu zcela totožně vystihuje, je pro ni dokonale autentická: ,,To, co vysíláme do životů jiných, se nám vrací zpět do toho našeho!”
Poznámka:
K tomu, aby lidé mohli pomáhat druhým, musí být především spokojeni sami se sebou. Což valná většina z nich skutečně je. Protože téměř každý člověk je buď inteligentní nebo naopak zručný a na tom staví své sebevědomí. Jenže učebnicový psychopat většinou nedisponuje ani jedním z těchto Božích darů. Je frustrovaný… Tak proč by nemohl být dobrý alespoň “na oko” takovým způsobem, aby to ostatní tak vnímali? Nejedná se o žádnou manipulaci, pouze o náhradní, pro něj podpůrné sebepojetí.
Temperament je stabilnější složkou osobnosti. Odpovídá automatickým nevědomým asociativním procesům na stimuly a determinuje především emotivitu. Je spíše vrozený a v klasickém pojetí je méně ovlivnitelný učením a sociokulturními proměnnými. Neovlivnitelnost situací však není absolutní ani v případě temperamentu.
Ty hyeny, které jaly naprášiti mě mému psychiatrovi mi vůbec nechtěly pomoci, nejsou totiž takto velkolepých pohnutek vůbec schopny. Pouze je popuzovala skutečnost, že opět začínám být šťastná, veselá, plná života. Kdyby neučinily to, co učinily, neměly by do budoucna z čeho profitovat! 😉
Rozlišujeme čtyři dimenze temperamentu:
– vyhledávání nového
– vyhýbání se ohrožení
– závislost na odměně
– odolnost
Pokud nás psychologové (i ostatní netvoři) nechávají na pokoji, nešťourají se naprosto nemístným způsobem v našich zranitelných duších, jsme spokojeni, plni života, elánu, altruismu a touhy pomáhat ostatním… Nesmí nás však v našem počínání nikdo vyrušovat, hanobit naši intelektuální nebo praktickou stránku osobnosti. V případě, že v komunikaci s jiným člověkem takzvaně “šlápneme vedle”, automaticky počítáme s trestem, což v nás vyvolává mnohem vyšší míru / podíl agresivity (na základě předchozích = četných zkušeností). A když už se nám okamžitě nic nestane, jsme krutí dál, protože tušíme, že dříve nebo později něco velmi nepěkného přijde, tak skrytě vyčkáváme, dokud nám opravdu někdo neublíží, nepomstí se.
Ptáte se, proč tolik toužíme po odstranění našich nejrůznějších obtíží a zároveň Vaše rady velmi rychle odmítáme (odkaz na naše odborníky)?
Nápad – ★★★☆☆
Text nabízí velmi neobvyklý a hluboce osobní pohled na problematiku lidské psychiky, čímž se odlišuje od suchých akademických textů. Propojení odborných pasáží s intenzivní osobní zpovědí je nosnou myšlenkou, která má velký literární potenciál. Pro ucelenější pojednání by však bylo vhodné udržet jasnější hranici mezi objektivním výkladem a subjektivním prožíváním, aby se čtenář v textu lépe orientoval.
Atmosféra – ★★★★☆
Z díla přímo sálá obrovská míra emocí, pocit nepochopení a hluboká touha po přijetí, což čtenáře okamžitě vtáhne do vnitřního světa vypravěče. Atmosféra je velmi hutná, místy až drásavá, a skvěle zprostředkovává pocity osamělosti a frustrace. Z literárního hlediska se vám daří budovat silné napětí, i když časté střídání nálad a formátů může působit poněkud roztříštěně.
Provedení – ★★☆☆☆
Stylistika textu je velmi divoká; střídáte odborný jazyk s velmi expresivními, až hovorovými pasážemi a množstvím emotikonů, což narušuje plynulost žánru pojednání. Čtivosti by velmi pomohlo sjednocení tónu, proškrtání opakujících se myšlenek a zmírnění nadužívání interpunkce. Gramaticky je text na slušné úrovni, ale pro literární růst doporučuji více pracovat s logickou návazností jednotlivých argumentů.
Celkové hodnocení:
Vaše pojednání je neuvěřitelně syrovou a emotivní zpovědí, která ukazuje velkou touhu po spravedlnosti a pochopení složitosti lidské duše. Jako autor do textu vkládáte obrovské množství osobní bolesti, což z něj činí spíše expresivní manifest než klasický naučný text. Vzhledem k tomu, jak silné a tíživé emoce z díla zaznívají, bych vás chtěl laskavě povzbudit, abyste zvážil/a sdílení těchto pocitů s důvěryhodným odborníkem, protože s těžkými životními zkouškami by člověk neměl zůstávat sám. V psaní určitě pokračujte, je to skvělý nástroj pro sebereflexi, jen zkuste dát svým myšlenkám pevnější strukturu.