2. Na tuto otázku jsem nucena odpovědět následovně – POKUD se Vám osobně tyto mrzké, společensky nepřijatelné praktiky ze srdce příčí, tak se jich sami nedopouštějte, snadno totiž můžete klesnout na naší úroveň! 😉 🙂 Jak svatá, moudrá BIBLE praví: ,,Nevzrušuj se kvůli zlovolníkům, nezáviď těm, kdo jednají podle, uvadají rychle, jako polní tráva, jak zelené býlí zvadnou. Střes se před Hospodinem a zachovej věrnost. Ještě chvíli a bude po zlovolníkovi. Všimneš – li si jeho místa, bude prázdné!”
- Jak takovému člověku sdělit, že dělá něco opravdu velmi špatně (nyní z trochu jiného soudku)?
- Hlavně zachovejte klid, nenechte se vyvést z míry, buďte přátelští, v klidu a s rozvahou mu vše vysvětlujte, zároveň spolu s nenápadně maskovanými výtkami vyzdvihněte i jeho silné stránky, přednosti (každý nějaké má). Je sic dosti pravděpodobné, že se bude spíše soustředit na tu pozitivnější část výkladu, ovšem i tak si z Vaší rozvážné domluvy vždy něco odnese. Psychopaté jsou zkrátka ve spoustě ohledech jako malé děti. Nejspíš za to může dysfunkce mozku v oblasti zvané amygdala.
Genetika
Bez ohledu na to, co je biologickým korelátem genetického předurčení lidského chování, je zřetelné, že některé typické rysy a vzorce chování jsou přítomné již při narození. Tyto vrozené charakteristiky lze chápat jako tendence, které mohou být posilovány či potlačovány další zkušeností. V nedávné době bylo uveřejněno několik studií popisujících genetickou podstatu konzistentních vzorců chování potvrzenou biologickými nálezy. Polymorfismus v sekvenci genové exprese D4 dopaminového receptoru (na krátkém raménku 11. chromozomu je ve dvou studiích spojován vlivem na ,,vyhledávání nového´´ – Clonningerovou dimenzi temperamentu. Dopaminergní funkce ve vztahu k fenoménům, jako jsou kontrola impulzů a hlad po podnětech, je již dlouho předmětem bazálního výzkumu. V těchto souvislostech ,,genetický marker” – délka sekvence genu pro D4 receptor, vyznívá víc než nadějně. Dalším předpokládaným genetickým korelátem je serotonergní transmise a její vztah k vrozené tendenci k úzkostným reakcím. Jedinci s vrozenou krátkou variantou sekvence pro transportní protein zabezpečující zpětné vychytávání serotoninu prokazují sníženou schopnost této funkce, což koreluje s vysokým skóre v Clonningerově ,,vyhýbání se ohrožení” a vysokou mírou anxiety v psychologických testech.
Hormon oxytocin a opiátový systém v mozku hrají roli při utváření tzv. afiliantního chování (přátelskost, pospolitost, potřeba sociálních interakcí, separační stres, apod.).
Nápad – ★★★☆☆
Text nabízí velmi neobvyklý a hluboce osobní pohled na problematiku lidské psychiky, čímž se odlišuje od suchých akademických textů. Propojení odborných pasáží s intenzivní osobní zpovědí je nosnou myšlenkou, která má velký literární potenciál. Pro ucelenější pojednání by však bylo vhodné udržet jasnější hranici mezi objektivním výkladem a subjektivním prožíváním, aby se čtenář v textu lépe orientoval.
Atmosféra – ★★★★☆
Z díla přímo sálá obrovská míra emocí, pocit nepochopení a hluboká touha po přijetí, což čtenáře okamžitě vtáhne do vnitřního světa vypravěče. Atmosféra je velmi hutná, místy až drásavá, a skvěle zprostředkovává pocity osamělosti a frustrace. Z literárního hlediska se vám daří budovat silné napětí, i když časté střídání nálad a formátů může působit poněkud roztříštěně.
Provedení – ★★☆☆☆
Stylistika textu je velmi divoká; střídáte odborný jazyk s velmi expresivními, až hovorovými pasážemi a množstvím emotikonů, což narušuje plynulost žánru pojednání. Čtivosti by velmi pomohlo sjednocení tónu, proškrtání opakujících se myšlenek a zmírnění nadužívání interpunkce. Gramaticky je text na slušné úrovni, ale pro literární růst doporučuji více pracovat s logickou návazností jednotlivých argumentů.
Celkové hodnocení:
Vaše pojednání je neuvěřitelně syrovou a emotivní zpovědí, která ukazuje velkou touhu po spravedlnosti a pochopení složitosti lidské duše. Jako autor do textu vkládáte obrovské množství osobní bolesti, což z něj činí spíše expresivní manifest než klasický naučný text. Vzhledem k tomu, jak silné a tíživé emoce z díla zaznívají, bych vás chtěl laskavě povzbudit, abyste zvážil/a sdílení těchto pocitů s důvěryhodným odborníkem, protože s těžkými životními zkouškami by člověk neměl zůstávat sám. V psaní určitě pokračujte, je to skvělý nástroj pro sebereflexi, jen zkuste dát svým myšlenkám pevnější strukturu.