Nejhorší na tom všem je, že mě osobně (na rozdíl od mého pokřiveného otce) by nikdo netrápil, neodsuzoval (nebýt těch mistrných manipulantů)!!!
Nikdo v životě na mou maličkost nepůsobil tak odpudivým přívalem hnusu, jako on… Ani ty učitelky, které mi “zařídily” opravdu velikou újmu na zdraví!!!
Je mi líto, že k jeho osobě chovám až natolik negativní emoce, avšak způsobil si to sám, svým chováním, svým přístupem! Měl mě vychovávat, milovat, chránit! Ale hlavně, měl o mě pečovat!!!
Jinak ve vztahu k ostatním lidem bývám povětšinou velmi altruistickým a laskavým člověkem…
Kdybych mému otci sdělila, že jestli mi ještě jednou zavolá, zabiju se, jsem si stoprocentně jistá, že by to i přesto udělal! Myslíte si, že takto vypadá pravá láska???
Ano, nevyužívám již bohatého jazyka českého, abych Vás okouzlila!!! Proč??? Nechci, aby celé pojednání ztratilo svou autentičnost!!!
Většinou právě ty “nejobyčejnější věci” bývají zároveň těmi nejupřímnějšími, což mě opět přivádí k hlubokému zamyšlení ohledně otázky: ,,Proč vlastně tolik bazírujete na tom Vašem pomyslném IQ???”
,,Blbec není člověk, který má nízký inteligenční quocient, tudíž může být v mnoha ohledech méně chápavý, blbec je člověk, který je naopak velmi inteligentní a chová se jako blbec.”
A kdyby přeci jen někoho z Vás, chytráků napadlo, že když já jsem zradila svou sestru, též k ní nemohu chovat pravou lásku, musím podotknout následující – můj otec se mohl “SVOBODNĚ” (i správně) rozhodnout, bez nátlaku, manipulace, bez všech těch “serepatiček” kolem (ve všech směrech)!!! 😉 Bez mučení!!! 😉
Já se bohužel dobře opravdu rozhodnout nemohla, bylo toho už moc… Bylo toho na mou osobu naloženo tolik, že to hraničilo téměř s neúnosností… Ale to slovo – téměř! Ano, za jiných okolností bych jednala zcela jinak… Stačilo by, kdyby celá ta situace nebyla směřována na mé já, stačilo by, kdybych nebyla pod tak velkým tlakem, kdybych byla i ve stavu nouze milována a podporována! Kdybych nebyla takový “paličák”, egoista! Ne nadarmo se říká, že v nouzi poznáte pravého přítele! Já byla v takovém srabu, cítila se sama, až jsem na malou chvilku i na Boha zapomněla, podle toho následně jednala! Neboť Bůh je láska! Já ji ovšem na přechodnou dobu ztratila! Jenže opravdový cit nemůže nikdy definitivně zaniknout, pouze (dočasně) částečně ochladnout! Avšak já též v tu dobu opomněla, že jsem něčí přítel, zanevřela následně na pravý význam lásky, jelikož jsem přestávala věřit v dobro a zároveň v to, že by mohlo nakonec vše dobře dopadnout!
Hlasité předčítání