Síla slov
aneb
Osidla utrpení – MOUDRA, KTERÁ PŘINÁŠÍ SÁM ŽIVOT
Odpadlík
Utrpení má mnoho podob… Avšak přeci jedna shoda zde přebývá, dosud a navěky vyskytuje… Vždy nás stáhne ke dnu… Rochníme celé tělo ve vlastní šťávě, někdy může se stát, že duši ve víru zhýralosti své nenávratně utopíme… Je to propast, ze které není úniku… Díky séru pravdy si plně uvědomujeme vlastní nedokonalost , naše viny. Je to jako žíravina, která rozleptá nitro, zbyde jen ten hnus – naše duševní zdechlina. Celý svět od ucha k uchu poté směje nám, nikdo ruku nepodá, zůstaneme jen my – právě tato zdechlina, zdechlina, zdechlina… Každý, kdo má příležitost a není sám, kopne do nás, jeho srdce zaplesá. Vztahy jsou křehké jako to vajíčko, dlouho trvá přec, než někdo nám dá polibek na líčko… Když tak učiní, odvrhne tvář svou od nás za chvíli… Nebesa nám vzdálená, ten jest poslední na potravním řetězci také brzy umírá… Svět je jako bojiště… Nebo mám raději říci – smetiště? Nezbývá jiného, než doufat v BOHA, to ví hlavně každá černá vdova… Křesťanů je málo, tož velká škoda… Jediné, co zoufalce drží při životě, jeho víra… Však těžké to, když jeho duše skomírá… Všude samé nástrahy, všechno se vrací jako bumerang… A jaký to má HAPPY END? Všichni přece chcípnem jen… Všechno (skoro) jest jeden začarovaný kruh… Stačí málo, hned na sobě máte ne jeden černý pruh… Všude samé předpisy, etika, život trapně utíká… Když člověk něco opravdu chce a nemá na to ani náhodou? Celý zástup stojí mu na nohou… Blokují ze všech stran… Stáhnou ho jak hastrman… Co je nejvyšší lidskou výsadou? Podvody, machinace, ty se učí nejlépe… Také manipulace, vampyrismus duševní… Pokud o tyto věci jde, nikomu se nelení, tím pádem i zelení… Vše zalepí nás ze všech stran, nikdo třetí šanci nedá nám… Nikdo pochopení nemá pro lidi odlišné, figurují u farizeů pouze předměty doličné.
Otázka smyslu života bez cenzury
Proč život tak krutý je? Abychom zabavili lid, který utrpení momentálně nesžírá… Vyžívají se v cizím neštěstí, lákají je jen samé neřesti. I když v BOHA já sama věřím, někdy mám pochybnosti o jeho úmyslech, které nedají mi klid. Také to, jaký je vlastně smysl života. Každý někoho potravou, žijeme díky životu jiného živočicha, můžeme se stát i otravou… Všichni parazitujeme na životech jiných… Proč to BŮH vlastně nezařídil jinak? Proč chce, abychom se navzájem požírali? Co když po smrti zjistím, že jsem žila v idealistické pomýlenosti? Budu vnímat pouze tmu a červy hodující na mých ostatcích? Umíráme snad proto, abychom je stvořili a zároveň nasytili?
Vidím tu však ještě jednu možnost… Umíráme, protože se vyvíjíme, transformujeme… Bylo by zvláštní ustrnout v určitém věku… Nemohli bychom se vzdělávat, růst… Jenže, když si představím, že každý chce být po smrti s milovanou osobou a to jak dlouhé jsou rodokmeny rodin, přijde mi to takřka nemožné… Já ale neustále doufám, že po smrti bude vše jiné a nabydem tak nadpřirozených schopností, které snad nikdo nebude zneužívat…
Nabušené gorily
Někteří lidé zneužívají své fyzické síly a budí tak v ostatních respekt… Člověk, který jim nesedne si v jejich přítomnosti připadá jako úplný outsider… Avšak není tomu tak… Ve skutečnosti to jsou bezskrupulózní a vysypané makovice, jejichž jedinou zbraní je arogance, které si téměř nikdo neodváží konkurovat…
Nápad – ★★★★☆
Téma lidského utrpení, hříchu a hledání naděje ve víře je nadčasové a pro žánr pojednání se skvěle hodí. Oceňuji, jak hluboce se zamýšlíš nad morálními otázkami a nebojíš se jít až na dřeň vlastních pochybností. Myšlenkový přesah textu je velmi silný, i když občas trochu překotně skáče od jednoho filozofického problému k druhému.
Atmosféra – ★★★★☆
Z tvého textu přímo sálá silná emoce, melancholie a upřímné hledání smyslu života, což čtenáře snadno vtáhne do tvého vnitřního světa. Kontrast mezi drsnou realitou a duchovní nadějí vytváří velmi hutnou, až existenciální náladu. Podařilo se ti výborně zprostředkovat tíhu lidského údělu i úlevu, kterou nacházíš ve víře a biblických textech.
Provedení – ★★★☆☆
Tvá slovní zásoba je bohatá, ale textu by velmi prospělo sjednocení stylu; míchání archaismů s hovorovými výrazy působí místy rušivě. Největší překážkou v plynulosti čtení je extrémní nadužívání tří teček, které text zbytečně kouskují a ubírají mu na údernosti. Dej si také pozor na formální úpravu, jako jsou mezery před interpunkcí a nekonzistentní psaní velkých písmen, avšak hloubka myšlenky tyto formální nedostatky naštěstí vyvažuje.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi osobní a hluboce procítěné pojednání, které nutí čtenáře k zamyšlení nad vlastními hodnotami a morálkou. Ačkoliv stylistická a formální stránka textu potřebuje ještě trochu péče a učesání, tvůj zápal a schopnost sebereflexe jsou obdivuhodné. Pokračuj v psaní a zkus příště své silné myšlenky formulovat do ucelenějších odstavců s klasickou interpunkcí. Rozhodně máš světu co říct!