Nejčastější důvod vedoucí ,,psychopata” k vraždě, násilnému umučení své ,,oběti”
Jak určitě všichni dobře víte, lidé s poruchami osobnosti jsou často touto společností odmítáni, znevýhodňováni, umenšováni, šikanováni… A právě již zmíněná šikana je tím hlavním motorem vedoucím k jejich mstě! Jsou stoprocentně přesvědčeni, že ti dotyční si zaslouží trest! I oni touží po své vlastní spravedlnosti! O čem nemají vůbec žádné pochyby je skutečnost, že bez jejich vlastního přičinění by se jí nikdy (alespoň do konce pozemského života) nedočkali! Tak často berou spravedlnost takzvaně “do svých vlastních rukou”. Když jim někdo ublíží, cítí se na své nesnáze sami, což v nich vyvolává silné, téměř nepřekonatelné pocity sebelítosti, vzteku, úzkosti, beznaděje! Ví, že jim by narozdíl od kohokoli jiného nikdo nepomohl, připadají si jako nepochopení fackovací panáci! Jelikož jsou lidem povětšinou v mnoha ohledech směšní a téměř nikdo je neposlouchá, násilí je jejich jedinou ochrannou zbraní proti tomuto světu. Je to jediný způsob jak světu dokázat, že to, co říkají myslí opravdu vážně a rovněž jediný způsob, jak umlčet zlé jazyky! A to, že se jim lidé smějí, ponižují je, v nich vyvolává právě již zmíněné vražedné sklony, kterým je velmi těžké se vyhnout!
Něco v jejich srdcích jim říká, aby tak nečinili, ovšem je to velmi, velmi, velmi silný boj!
Mnoho našich ,, odborníků / psychologů” si nás často “bere do huby” při prosazování svých vlastních zájmů v tomto slova smyslu – ŘÍKAJÍ O NÁS, ŽE K NIM ČASTO CHODÍME PRO RADU, OVŠEM Z NAŠEHO ÚHLU POHLEDU ZA ÚPLNĚ JINÝM ÚČELEM – DEPRESE, ÚZKOSTI APOD. Pravda! Jdeme za nimi kolikrát v dobré víře a přesvědčení, že nám třeba pomohou, v něčem ulehčí… No a oni? Vše obrátí proti nám! My nechceme diagnózu = nálepku: PSYCHOPAT! NE-CHCE-ME!!! Tím nám nepomůžete, ba přímo naopak: SVINSKY UŠKODÍTE!!! Ale to Vy přece dobře víte! 😉 🙂 🙂
Freud srovnával lidskou mysl s ledovcem. Malá část, kterou je vidět nad vodní hladinou, představuje vědomou zkušenost. Mnohem větší část pod vodní hladinou představuje nevědomí, skladiště impulzů, vášní a nepřístupných vzpomínek, které působí na naše myšlení a chování. Freud nebyl první, kdo objevil nevědomé duševní vlivy – dokonce už Shakespeare je zahrnul do svých her – ale Freud byl první, kdo poukázal na jejich zásadní význam v každodenním životě normální osobnosti.
Nápad – ★★★☆☆
Text nabízí velmi neobvyklý a hluboce osobní pohled na problematiku lidské psychiky, čímž se odlišuje od suchých akademických textů. Propojení odborných pasáží s intenzivní osobní zpovědí je nosnou myšlenkou, která má velký literární potenciál. Pro ucelenější pojednání by však bylo vhodné udržet jasnější hranici mezi objektivním výkladem a subjektivním prožíváním, aby se čtenář v textu lépe orientoval.
Atmosféra – ★★★★☆
Z díla přímo sálá obrovská míra emocí, pocit nepochopení a hluboká touha po přijetí, což čtenáře okamžitě vtáhne do vnitřního světa vypravěče. Atmosféra je velmi hutná, místy až drásavá, a skvěle zprostředkovává pocity osamělosti a frustrace. Z literárního hlediska se vám daří budovat silné napětí, i když časté střídání nálad a formátů může působit poněkud roztříštěně.
Provedení – ★★☆☆☆
Stylistika textu je velmi divoká; střídáte odborný jazyk s velmi expresivními, až hovorovými pasážemi a množstvím emotikonů, což narušuje plynulost žánru pojednání. Čtivosti by velmi pomohlo sjednocení tónu, proškrtání opakujících se myšlenek a zmírnění nadužívání interpunkce. Gramaticky je text na slušné úrovni, ale pro literární růst doporučuji více pracovat s logickou návazností jednotlivých argumentů.
Celkové hodnocení:
Vaše pojednání je neuvěřitelně syrovou a emotivní zpovědí, která ukazuje velkou touhu po spravedlnosti a pochopení složitosti lidské duše. Jako autor do textu vkládáte obrovské množství osobní bolesti, což z něj činí spíše expresivní manifest než klasický naučný text. Vzhledem k tomu, jak silné a tíživé emoce z díla zaznívají, bych vás chtěl laskavě povzbudit, abyste zvážil/a sdílení těchto pocitů s důvěryhodným odborníkem, protože s těžkými životními zkouškami by člověk neměl zůstávat sám. V psaní určitě pokračujte, je to skvělý nástroj pro sebereflexi, jen zkuste dát svým myšlenkám pevnější strukturu.