Na druhou stranu, když počneme slyšet hlasy, dostáváme se do nesnesitelné úzkosti a smrt sami vyloženě vyhledáváme! Stejné je to i v případě, kdy nám někdo ublíží, nastíní nám naší méněcennost.
Malý moment, měla bych ještě doplnit něco, co mi momentálně přivstalo na mysl, aby pravda byla opravdu úplná – BOJÍME SE pomáhat ostatním, abychom se nestali středem pozornosti a nebylo naše počínání spojováno s “jakousi” psychopatickou přetvářkou!!! To nemá nic společného se strachem o vlastní život jako takový, pouze o jeho kvalitu!!!
Ano, jsem “ZRŮDA” a velice mě to trápí, zároveň ale dobře vím, že s tím nic nenadělám! A ani nikdo jiný! Proto Vás upřímně žádám, prosím, zabijte nás!
Já opravdu nikomu nic nedlužím, za to, že jsem si vyměnila skleničku se sestrou, všechna má ega byla potrestána! A dokonce několikrát! Teď je na čase potrestat TY, kteří toto všechno započali!!!
BUDETE-LI SE K NÁM CHOVAT SLUŠNĚ, NIKDY VÁM (ANI NIKOMU JINÉMU) NEUBLÍŽÍME!!!
I když podle Alberta Bandury (nar. 1925) jsou zákonitosti teorie učení klasickým a operantním podmiňováním významné pro vysvětlení a předvídání chování, nepovažuje je za jediný způsob, jimž je chování získáváno, udržováno a měněno. Člověk má prý možnost promyslet si a regulovat vlastní chování… Hmm, nesuďte Vy “analytici” podle sebe, většina psychopatů totiž jedná zcela instinktivně!!! Dokonce taktéž řada těch, do kterých by jste to nikdy neřekli!!! 😉 🙂 🙂
Ochota pacienta ke změně – KONKRÉTNĚ!!!
Proč bychom se napříč Vašim osobnostem měli chtít měnit??? Vám by se snad “jen” kvůli nám do něčeho takové chtělo??? Tak vidíte!!! 😉 🙂 🙂
V tuto chvíli se ozval kapitán posádky a poprosil nás, abychom se připoutali. Trvalo jen třicet vteřin, než jsme se dostali do silných turbulencí. Při každém propadu letadla se kabinou ozvalo zasténání pasažérů. Také letušky šly na svá místa a připoutaly se.
Všimla jsem si, jak paní Neumannová pobledla. Až když se letadlo uklidnilo, vrátila se do jejího obličeje barva. ,,Takové turbulence mě vždy k smrti vyděsí, přestože vím, že start a přistání jsou mnohem nebezpečnější,” vysvětlovala. ,,Ale tyhle propady… byly celkem prudké.” Zasténala a potom se trochu zasmála.
Podívala jsem se na ni. ,,Kdybyste měla na vybranou, jaký způsob smrti byste si zvolila?” Chvíli přemýšlela. ,,Nejlépe ve vysokém věku s dobrým zdravím, ve spánku, bez toho, abych to věděla.”