,,Člověk, který bezprostředním, zarputilým, nesystematickým způsobem hlásá světu krutou, neotřelou, domistikovanou pravdu o již ustanovených, zavedených, bezprizorních záležitostech / tématech, zpravidla nebývá pohodlný téměř nikomu!”
Skupinová psychoterapie u poruch osobnosti
Nejčastějším přístupem, kterým se lidé trpící poruchou osobnosti ve skutečnosti léčí, je dynamická skupinová psychoterapie. Skupinová psychoterapie u poruch osobnosti pravděpodobně přináší podobné výsledky jako terapie individuální, přitom však výrazně šetří čas. Vzhledem k tomu, že efektivita dynamické skupinové psychoterapie u poruch osobnosti nebyla studována v kontrolovaných experimentech, nelze se k její účinnosti ze strany zkoumajících přesněji vyjádřit. Podobně jako u psychoanalýzy si můžeme udělat obraz jen ze soudů autorit.
Skupina je prostředí, které umožňuje jejím příslušníkům prožívat svoji individualitu a její změnu prostřednictvím reflexí a změn ostatních členů skupiny i přes změny skupiny samotné. Pacienti nejsou zpravidla do skupiny vybíráni pro poruchu osobnosti, což je dalším přímým důkazem diskriminace nás, jako menšiny! Jsme pro Vás méně, než ten pes!
Přijde mi takřka velice zajímavé, jak naši odborníci ve svých publikacích kladou důraz na dobré mezilidské vztahy mezi klientem a jeho ošetřujícím lékařem. Obzvláště, když vezmu v úvahu, že v tomto případě tak téměř nikdo z nich nečiní. Tito lidé o nás jinými / dosti podobnými (nóbl) slovy vlastně tvrdí / prohlašují následující – jsme hloupí, nepoužitelní, zbabělí a k ničemu. Kdyby je třeba alespoň minimálně napadlo tyto jejich inteligentní, zároveň poměrně urážlivé, lidskou osobnost devastující, devalvující výrazy / výroky nahradit něčím jiným, co by tolik nepodkopávalo psychopatovo sebevědomí, jeho zranitelnou duši, myslím si, že by se nic hrozného nestalo. Kupříkladu: ZBABĚLÝ – BOJÁCNÝ! A hned by bylo mnohem více takových lidí motivovanějších / motivovaných k léčbě! Díky našim psychologům (i některým psychiatrům) nenávidíme sami sebe a následně si své pocity méněcennosti vybíjíme na jiných, těch, kteří nám nějakým (jakýmkoli) způsobem ublíží!
Další věc, která mi v tomto neoficiálním příměru není tak úplně jasná spočívá v této skutkové intravenáži – je myslím již zcela zřejmé, že podstata psychopatie má z velké části biologický původ… Proč se jí tedy vůbec přezdívá porucha osobnosti a ne PORUCHA MOZKU (nespecifická)?!? Chápu tedy, že toto spektrum postihuje celou strukturu lidské psychiky, jenže počáteční kořeny má poněkud někde jinde… :/
Hlasité předčítání