Opět velmi, velmi, velmi jednoduché – VAŠE RADY jsou totiž k ničemu! Spíš by nám pomohlo, kdybyste se nám trochu více přiblížili, byli alespoň po dobu Vašeho styku s námi naladěni na naši notu, nevyčítali nám to, jací jsme (stejně je to povětšinou Vaše vina), slevili ze svých pro nás nenaplnitelných nároků, přizpůsobili se (kupříkladu úplně stejně, jako to činíte s autisty). Co by Vám to udělalo? Já se Vašim napumpovaným egům musím nyní rovněž přizpůsobovat, píši jako “úplný kretén”, aby to všechny Vaše různorodé osobnosti mohli pojmout přesně v takovém znění, v jakém to ve skutečnosti je! A navíc, my doopravdy žádnou Vaší “vyfantazírovanou” poruchou osobnosti vůbec netrpíme, jsme nemocní a toužíme jen po tom samém, po čem Vy – být šťastní!
Děti u kterých se později vyvine ,,porucha osobnosti”, často zažily buď akutní trauma, nebo méně závažné, ale chronické traumatizující zkušenosti. Aby si vysvětlily smysl toho, co se jim přihodilo, vytvoří si extrémně negativní přesvědčení nejen o sobě samých, ale i o jiných lidech a o světě, ve kterém žijí. Aby tato přesvědčení kompenzovaly nebo se s nimi vyrovnaly, vytvoří si rigidní pravidla, jak věcem rozumět. Postupně nadměrně rozvinou úzký rejstřík chování a jiné druhy chování nerozvinou dostatečně. Každý typ ,,poruchy osobnosti” se vyznačuje odlišným rejstříkem nadměrně rozvinutých a nedostatečně rozvinutých strategií chování. Kombinace extrémně negativního pohledu na sebe, jiné lidi a svět, dysfunkční pravidla pro reagování a nedostatečný repertoár chování vede k nepřiměřenému hodnocení situací a emočnímu stresu. Samozřejmě ne u všech lidí, kteří byli v dětství vystaveni zátěžovým podmínkám, se později vyvine takzvaná “porucha osobnosti”. Pravděpodobně záleží i na vrozené zranitelnosti a odolnosti vůči psychotraumatům, říkají naši odborníci.
I když já osobně se domnívám, že v tomto případě se nejedná ani tak o nějaká “rigidní pravidla”, jako spíš o “jakési prozření”!!! Lidé jsou na Vás milí, pokud jste hezčí, oblíbení (kouzlo osobnosti) nebo úspěšní! Jakmile však (opět) jakási třetí strana tato tvrzení / tyto skutečnosti zpochybní, ten dotyčný subjekt / občan je již natolik nahlodaný, že o Vás začne sám pochybovat, klepy se závratnou rychlostí počnou rozšiřovat a jací jste byli??? Nikoho nezajímá, jaká je ve skutečnosti pravda, každý totiž v hloubi duše prahne po prachobyčejné senzaci, popularitě či neoblomné moci!!! A častokrát, bohužel, nad svou obětí!!! Stačí využít jedné jediné chyby, její slabosti a v rukou skutečného netvora se celý tento svět (dobře, pouze jeho značná část) může stát skutečně nedýchatelným, nepřátelským (až neobyvatelným) místem. Všude začne panovat nenávist, opovržení, ale i strach. Stačí tak málo a z hrdiny se rázem stane zbabělec!!! Mluvím z vlastní zkušenosti!!! Nikoliv však z pozice manipulátora, ale oběti!!! To je překvapení, že??? Psychopat a oběť!!!
Nápad – ★★★☆☆
Text nabízí velmi neobvyklý a hluboce osobní pohled na problematiku lidské psychiky, čímž se odlišuje od suchých akademických textů. Propojení odborných pasáží s intenzivní osobní zpovědí je nosnou myšlenkou, která má velký literární potenciál. Pro ucelenější pojednání by však bylo vhodné udržet jasnější hranici mezi objektivním výkladem a subjektivním prožíváním, aby se čtenář v textu lépe orientoval.
Atmosféra – ★★★★☆
Z díla přímo sálá obrovská míra emocí, pocit nepochopení a hluboká touha po přijetí, což čtenáře okamžitě vtáhne do vnitřního světa vypravěče. Atmosféra je velmi hutná, místy až drásavá, a skvěle zprostředkovává pocity osamělosti a frustrace. Z literárního hlediska se vám daří budovat silné napětí, i když časté střídání nálad a formátů může působit poněkud roztříštěně.
Provedení – ★★☆☆☆
Stylistika textu je velmi divoká; střídáte odborný jazyk s velmi expresivními, až hovorovými pasážemi a množstvím emotikonů, což narušuje plynulost žánru pojednání. Čtivosti by velmi pomohlo sjednocení tónu, proškrtání opakujících se myšlenek a zmírnění nadužívání interpunkce. Gramaticky je text na slušné úrovni, ale pro literární růst doporučuji více pracovat s logickou návazností jednotlivých argumentů.
Celkové hodnocení:
Vaše pojednání je neuvěřitelně syrovou a emotivní zpovědí, která ukazuje velkou touhu po spravedlnosti a pochopení složitosti lidské duše. Jako autor do textu vkládáte obrovské množství osobní bolesti, což z něj činí spíše expresivní manifest než klasický naučný text. Vzhledem k tomu, jak silné a tíživé emoce z díla zaznívají, bych vás chtěl laskavě povzbudit, abyste zvážil/a sdílení těchto pocitů s důvěryhodným odborníkem, protože s těžkými životními zkouškami by člověk neměl zůstávat sám. V psaní určitě pokračujte, je to skvělý nástroj pro sebereflexi, jen zkuste dát svým myšlenkám pevnější strukturu.