Až na Ahmeda, s tím se právě poprvé viděla úplně náhodou v metru.
On, atletické postavy, svým inteligentním vyšším pohledem si prohlížel všechny lidi kolem sebe, okamžitě řada žen se začala nervózně vrtět a hrát s ním známou sugestivní hru na pohledy, bylo vidět, že je svým pohledem dokáže opravdu zaujmout, nebo vzrušit, až jsou i z náhodného setkání smyslů zbavené, jen Silvie se mu vyhla.
To ale neměla dělat, nebo spíš, ještě že udělala, protože dnes ani nechce pomyslet, co by se stalo, kdyby to neudělala.
Akceptoval to, ale po chvíli po sobě pokoukli oba ve stejný okamžik, aby se oba přesvědčili, že to akceptují pro toho druhého a že ten druhý už se neotočí a nebylo pochyb, jak se střetly jejich pohledy, museli se usmát, protože věděli oba proč se otáčí, jsou stejně chytří, stejná vnímající skupina lidí, zkrátka bylo jasné, že by se měli vzájemně oslovit.
I dnes ví, že ženy Ahmeda svádí pohledem, no a co, naopak se jí líbil že to zkouší, ale on má jen jí, co by mu mohly dát?
Jenom vzrušení, možná sex bez zábran do vyčerpání, ale ne jejich vzájemnost, ne to co mají jen společně.
Možná by se nezlobila, kdyby se o tom někdy dozvěděla, možná by jí to lichotilo, že i přes to, že to zkusil, právě ona je nejlepší, no co.
Ale stejně trochu při té představě zkřivila ústa a otřepala se.
Musela se při této myšlence trochu nakřivo usmát, ale rychle se vzpamatovala, “vždyť jsem mezi lidmi”.
Konečně její stanice, taková ta okrajová sídlištní čtvrť, “jo, sem obyčejná holka ze sídliště a studuju politologii a co má být?
Takových jako jsem já je po celém světě a republice, nechci být ani namyšlená na to, že jsem se dostala na prestižní školu, ani nikoho odsuzovat, nebo se mstít za to, že jsem ze sídliště, jen bych si ráda jednou ponechala svou skromnost a důstojnost, naštěstí Ahmed je stejný jako já a tak si rozumíme”.
Rychle udělala vše co bylo doma nezbytné, převlékla se, vzala si ty slušivé přilnavé šaty, má ho přece ráda a chce v něm vzbudit vzrušivé napětí, před tím, než spolu po procházce stráví noc.
A spěchala zase na metro.
Vzala to s předstihem, kdyby byla zácpa, musí přeci ještě přestupovat na autobus, tak chce být na letišti včas.
Na letišti byla o chvíli dříve, tak se trochu porozhlédla a dívala se na to, co jí nejvíce zajímalo.
Jednak jí zaujali lidé bez domova volně se poflakující po letišti, jedni se jen prospat, nebo něco vyžebrat a jiní něco vyzískat na důvěřivých turistech.
“Je to taková zvláštní hra”, pomyslela si sedíc v zákrytu letištní haly na lavičce, jako zúčastněný pozorovatel, němý svědek něčeho, který sice tuto scenérii neovlivní, ale v čem se jí zdá nezbytná její asistence s výpovědní hodnotou: “jedni se separují do svých nóbl luxusních cestovních tříd, obklopují se blahobytem, vším tím leskem a tituly a s vyčítavým pocitem ochránců všech a všeho živého se děsí toho, když se jejich dítě napije vody z vodovodu..
Nápad – ★★★★☆
Autor se pouští do neuvěřitelně ambiciózního propletence sci-fi dystopie, filozofických úvah, náboženské mystiky a dokonce i superhrdinského mýtu. Propojení paralelních světů, od vesmírného parníku přes současnou Prahu až po utopii Velkého Otce, je velmi originální a ukazuje obrovskou fantazii. Zápletka je sice místy dost spletitá a překombinovaná, ale nosná myšlenka o hledání pravdy a podstaty lidství v různých realitách má velký potenciál.
Atmosféra – ★★★☆☆
Text dokáže místy velmi dobře vtáhnout do děje, obzvláště v komornějších scénách, jako je noční procházka Prahou nebo tísnivé ticho zastaveného vesmírného parníku. Emoce postav a nálada jednotlivých světů jsou hmatatelné, ale atmosféru bohužel často sráží příliš dlouhé a popisné filozofické monology, které čtenáře vytrhávají z prožitku. Pokud autor nechá scény více dýchat a omezí vysvětlování, bude pohlcení příběhem mnohem silnější.
Provedení – ★★☆☆☆
Zde je největší prostor ke zlepšení, protože stylizace a velmi dlouhá, složitá souvětí občas brzdí plynulost a čtivost textu. Dialogy často působí spíše jako přednášky než přirozená mluva, což zpomaluje tempo, a text by si zasloužil výrazné proškrtání a dynamičtější strukturu. V ukázce se nachází dost pravopisných chyb, překlepů a problémů s interpunkcí (např. nadužívání tří teček), ale to lze snadno vyřešit pečlivou korekturou, důležitější je nyní zapracovat na přirozenějším toku vyprávění.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi odvážnou a myšlenkově bohatou ukázku, která se nebojí míchat žánry a klást hluboké filozofické otázky. Autor má nesporný vypravěčský talent a obrovskou představivost, ale text momentálně trpí přílišnou roztříštěností a těžkopádnou formou. S pečlivou redakční prací, zjednodušením stavby vět a polidštěním dialogů z toho může vzniknout naprosto unikátní a fascinující román. Rozhodně v psaní pokračujte, máte co říct!