V učebně s pár studentů je Reid a Hotch (z pohledu Reida):
Já dostal za úkol společně s Hotchem popovídat si se studenty. Budova tak nějak byla prozatím v bezpečí, takže jsme ji mohli využívat. Panoval večer, tak se to hodilo, protože jinak bychom museli být venku, kde už nějaké to teplo nebylo. S Hotchem jsme vstoupili do místnosti, kde byli studenti. Povídali si, ale co jsme vstoupili, tak se na nás podívali.
„Reide, jsi blíž k jejich věku, tak můžeš začít.“ Promluvil na mě Hotch. Nejistě jsem se na Hotche podíval a poté po studentech. Sice jich moc nebylo, ale neměl jsem to moc rád. Takhle vystupovat. Ale to k mé práci patřilo. Ale věděl jsem, že se to všechno naučím. Nadechl jsem se a spustil.
„Ehm. Ahoj lidi. Jmenuji se doktor Spencer Reid. Jsem agentem u BAU jednotky. Jde o jednotku behaviorální analýzy FBI. Dřív se tomu říkalo BSU, což je jednotka pro behaviorální vědu, ale dneska se tomu tak už neříká.“ Začal jsem vysvětlovat až pro ostatní dost složitě, co jsme zač. Polknul jsem a pokračoval. „Je to součástí NCAVC, což je národní středisko pro analýzu násilné trestné činnosti. Je součástí tak zvané CIRG, což je skupina, která se zabývá reakcí kritických incidentů a…“ v tom mě Hotch přerušil, za což jsem byl moc rád. Vždy na vše jdu vědecky. Tím, že pro ostatní jsem génius, tak mi nikdo nerozumí. Musím na tom zapracovat.
„Tím se snaží říct, jak nám můžete pomoci.“ Řekl Hotch přesně to, co jsem jim říkal já. Jen to zjednodušil oproti mně.
„Mohu, prosím?“ ozval se studente a Hotch pokývnul na znamení, že může pokračovat. Já se na něho podíval a sledoval toho studenta.
„Děkuji.“ Poděkoval student a začal nám kreslit nákres. „Vidíte to? Vyvrtáte otvor do boku, který naplníte benzínem, nebo použijete něco jiného, co je hořlavé. A tím máte plamen. Přesně tohle se stalo, že?“ vysvětlil student a zeptal se. Podíval se po Hotchovi, jestli se na tuto otázku bude reagovat.
„Je to na sociální síti.“ Promluvila nějaká studentka, na kterou jsem se podíval.
„Chcete vědět, jak se vyrobí Molotovův koktejl, který se zapálí?“ zeptala se jiná studentka, na kterou jsem se podíval nejen já, ale i Hotch. Hotch pokývl hlavou, aby pokračovala. „Potřebujete draslík, síru…a cukr. Cukr, cukr, což není úplně plutonium. A tyto věci získáte kdekoli. Třeba cukr si seženete v supermarketu.“ Vysvětlila dívka a při poslední zmínce o sehnání těchto surovin se ostatní studenti zasmáli. Ale v podstatě měla pravdu.
„Abyste to věděli, tak nemusíte být chemický specialista.“ Ozval se jiný student a ve třídě se zase ozval smích.
„Myslíte si, že jde o studenta chemie?“ zeptala se studentka, která nám řekla, jak vyrobit Molotovův koktej. Hned jsem se na ni zase podíval.
„Chceš vědět, co si myslím?“ ozval se student, který promluvil před tím jako první a dělal nám nákres. Daná dívka se na něho taky podívala a přikývla hlavou na souhlas. „Myslím, že bych, jsem si měl vzít ještě jeden semestr.“ Řekl a pobavil zase celou třídu.
„Je deset hodin večer, co jinak tady ještě všichni děláte?“ zeptal se všech Hotch a i já se podíval na hodiny.
Hlasité předčítání