Povídka

2. díl – Pokušení – 6. kap.
Četba díla zabere cca 6 min.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (16/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

Venku:

 

Všichni jsme šli stranou od ostatních, aby nás nikdo neslyšel, abychom mohli projednat vše, co se stalo a co zatím víme. Flaška vody byla skoro vypitá. Neřekla bych, že jsem se nadýchala toho kouře tolik, ale občas mě ještě v tom krku pálilo a voda to jistila.

„Tak dobře. Co vše víme?“ obrátil se na nás Gideon s otázkou. Všichni jsme se na Gideona podívali.

„Máme tu deset tisíc studentů, plus jednoho, kterého fascinuje oheň.“ Ujal se slova jako první Derek.

„Dobře, podívejme se na jeho dětství.“ Souhlasil Gideon a navrhnul, na co se teď u žháře zamyslíme. Chvíli panovalo ticho.

„Jedno ze tří ekvivalentů, jak se stát žhářem je pomočování. Takže náš žhář se musel jako dítě po nocích pomočovat.“ Promluvila jsem trochu chraplavě. Co jsem to dořekla, tak jsem vodu ve flašce vypila do dna a doufala, že už budu mít hlasivky v pohodě. Gideon s přikývnutím hlavy se na mě podíval.

„Chceš ještě přinést vodu?“ zašeptal Hotch, který stál vedle mě.

„Díky, to bude dobré.“ Zavrtěla jsem hlavou, že jeho nabídku odmítám. Nebyla jsem tu jediná, kdo tu vodu bude potřebovat.

„Druhým faktorem je týrání zvířat.“ Dodala Teressa a po očku se podívala na mě a Hotche. Já si jejího pohledu všimla, ale nijak jsem na to nereagovala. Gideon s přikývnutím hlavy se tentokrát otočil na Teressu.

„Dalším faktorem je nepřítomnost otce, nebo otec, který ho neustálé urážel.“ Doplnil nás Reid.

„Taky mohl a stále může mít problémy s opačným pohlavím, obzvlášť co se sexuality týká.“ Podotkla Elle.

„Nízká sebeúcta se začala vyvíjet velmi rychle.“ Pokračoval tentokrát Derek.

„Rozdělováním ohně chce vyvolat strach a paniku. Takže jde o standardní profil žháře.“ Dokončil profil Hotch.

„Vše je jasně dané, ale přesto tu něco nesedí. Náš žhář nepasuje do dvou faktorů. A to je sexuální síla a moc. A to jsou dva motivy, které sériové žháře pohánějí. Takže bez toho nemáme žádný profil.“ Souhlasil Gideon s tím, co jsme řekli, ale jeho verdikt byl jasný. Stále nemáme profil sériového žháře. Nakonec jsme se zase rozdělili, když každý dostal od Gideona úkol.

 

Gideon a Teressa (z pohledu Teressy):

 

Byla jsem tentokrát já, která byla s Gideonem. Měla jsem strach o Jane. Nejen, že se nadýchala toho kouře, ale spíše jak zvládne, protože před odletem mluvila osamotě s Hotchem. Nebyl čas s ní probrat, o co šlo. A i když Jane, nedala nic na sobě znát, věděla jsem, že Hotch jí rozhodil. I když jsem se o Jane bála, věděla jsem, že je dost velký a dobrý profík, takže jsem věděla že to zvládne. Přesto strach tu byl.

„Tess, co tě trápí?“ zeptal se mě Gideon, který mě vytrhl z myšlenek.

„Eh…Mám strach o Jane.“ Jenom jsem řekla. Slíbila jsem, že budu mlčet, ale Gideon hned pozná, kdo lže a kdo ne. A zrovna toto jsem mu říkat nechtěla.

„Neboj, ona to zvládne.“ Řekl Gideon a zrychlil chůzi. Trochu mě překvapil, ale pak jsem se pousmála. Došlo mi, že i když neví co, tak ví, že mezi Jane a Hotchem něco je. Doběhla jsem Gideona. V tom k nám přiběhl student.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 15         Část 17 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Něco se změnilo... Další příběhy z Temnoviště: Zdálo se, že u obra v temném hradě se s...
Náhle se vše roztřáslo. Dosud zahálčivě konejšivý poklid byl přerván zvolna se zesilujícími ...
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
Byl pátek a bylo okolo osmé hodiny ranní. Okolo desáté měl přijet Michalův bratr Patrik s rodino...
Prolog Ta zrnka, ta nepatrná smítka vystavěla kdysi čísi srdce. Nebo list v koruně stromu. Či sna...
Přátelé z domu prokletých duší 5 U Děsmana ve skrýši V dalším příběhu se setkávám po dlou...
Všichni jsme se na Martina podívali. Po tvářičce mu tekla slza. „Copak Martine, co se stalo?“...
  Pracovat v archivu se zdá být nudné zaměstnání. Ne však pro Viktora. Jeden by si mohl mysl...
Dědictví, které se předává z generace na generaci
Nanami Ichigo: Seděla jsem doma v obýváku na gauči a pustila si televizi. Dávali pěkný film s R...
DENÍK Výpověď Viktora Wolframa o podivných událostech obklopujících případ zesnulé Natálie M...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
předchozí část zde … Paní Müllerová mě přivítala v slzách. Vypadala hrozně, jak se asi d...
Náhle ho probudil nějaký divoký sen, který vmžiku zapomněl. Zrakem přejížděl po svém neuklize...
Moranova královna Lucinda u obra v Temnovišti vážně onemocněla a doposud se s nemoci nevzpamatovala...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

1. Horor ještě nekončí Norman mě uspal u krbu,zaspala jsem těžkým neklidným spánkem ze kteréh...
Three heart-shaped candles with textured designs basking in soft sunlight on a minimalist surface.
Kapitola 1: Přátelé z domu prokletých duší Po té,co mě obr Ínemak s Temnoviště hodil do čern...
Na horké lince, v místnosti je Jane a Derek:   Já dostala za úkol být s Derekem v místnos...
Stín to nevzdává Další příběh začíná podobně jako ten minulý – já a ten ve stínu v podk...
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
A tak jsem na to tenkrát přišel. Co mi to dalo hlavy lámání! Skoro celou polovinu života. A to už...
1.Jak Bojka přivedl Zoltyho zpátky k obrovi... Stalo se to krátce po tom, co Moran donesl obrovi čá...
Přátelé z domu prokletých duší 5 U Děsmana ve skrýši V dalším příběhu se setkávám po dlou...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
Z pohledu Gideona:   Já a Elle jsme pronásledovali z povzdálí bachaře Timothyho Vogela. To ...
5.5. 1829 Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno j...
Ten den vlaky ještě odjížděly tak, jak měly. Lidé nastupovali a vystupovali sledujíce své každo...
Vilda: Na sídliště přišlo jaro. Poznáš to podle toho nasládlýho pocitu na jazyku, kterej ti jed...
  Bylo mi asi čtrnáct nebo patnáct. Jezdil jsem tehdy každé léto na tábory. A taky pak býva...
Když jsem byl mladý a rozhodoval se, jestli se stanu policajtem, ještě jsem ale nevěděl, že budu m...
0