Povídka

2. díl – Pokušení – 12. kap.
Četba díla zabere cca 6 min.

Pokušení
JaneyT
Autor: JaneyT
Toto dílo je (22/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

Ve výtahu:

 

Jeden student se dvěma studentkami čekal na výtah. Ten student zrovna měl hovor, když výtah přijel.

„Chystám se do výtahu, tak se připojení přeruší. Takže zatím.“ Ukončil hovor student s úsměvem na tváři. Nastoupil do výtahu jako poslední a výtah poté, co se zavřely dveře se rozjel.

 

Po chodbách kampusu (z pohledu Gideona):

 

To, co udělal Hotch jsem měl v plánu. Aniž by si toho někdo všiml, tak jsem se takhle s Hotchem domluvil. Když nastal okamžik, dal jsem Hotchovi nenápadně znamení a Hotch se sebral a odešel s Jane. Teď jsem šel chodbou kampusu a přes vysílačku jsem byl ve spojení s kamerovou centrálou i s týmem.

„Je všechno pod kontrolou?“ zeptal se přes vysílačku.

„Všechny chodby i schodiště jsou čisté.“ Ozval se Derekův hlas z vysílačky.

„I kabiny výtahů?“ zeptal jsem se, protože i výtah byla možnost, že tam někdo bude.

„Výtahu jsou už mimo provoz.“ Ozval se mi znovu z vysílačky Derekův hlas. Šel jsem dál chodbou.

 

Ve výtahu:

 

V tom se výtah se třemi studenty zastavil. Studenti se na sebe podívali. Zkusila zmáčknout pár tlačítek, ale výtah stál na místě.

„Jimmy, nemáš klíč?“ zeptala se jedna studentka studenta.

„Zapomněl jsem ho na věšáku v kanceláři.“ Povzdychl si Jimmy. Podíval se na ty dívky, které byly v obličeji bledé strachy. „Budeme volat o pomoc.“ Usmál se na ně Jimmy, a snažil se nedat najevo, že i on má strach. Než ale začali volat, tak ještě zmáčkl tlačítko tísňového volání, kdyby to náhodou fungovalo. Ale nefungovalo. „Nejspíš to vypnuli. Nezbývá nám nic jiného než volat o pomoc.“ Rezignoval jsem a doufal, že nás někdo uslyší a zachrání.

 

Po chodbách kampusu (z pohledu Gideona):

 

Chtěl jsem něco říct do vysílačky, když jsem něco zaslechl. Zastavil jsem se a otočil se. Dobíhala mě Teressa.

„Gideone počkej. Jdu s tebou.“ Řekla zadýchaně, když mě doběhla. Chtěl jsem něco říct, ale nejen Teressa, ale i já jsem něco zaslechl. Znovu se ozvala vysílačka.

„Jasone, Clara Hayes je pravděpodobně dobrý člověk. Nechci nikomu ublížit, jako jiní racionální lidé. Její porucha není racionální. Tahle porucha způsobuje špatnou komunikaci s daným člověkem. Jde o komunikaci mezi čelní částí mozku a orbitální kůrou. Plus se k tomu počítají hlubší struktury, jako jsou bazální ganglia. Nemůžeš s ní mluvit o fyziologickém problému. Ty ohně nezakládá, že by chtěla, ale proto, že musí.“ Vysvětloval mi Reid. Já v ruce držel vysílačku a díval se na Teressu a ta na mě. Poté pokrčila rameny.

„Co tím chceš říct, Reide?“ zeptal jsem se ho, protože z toho co řekl jsem nepochopil, co tím míní říct. A čas přemýšlet o tom, ten nebyl.

„Nesnaž se ji přesvědčit, aby přestala, protože nedokáže přestat.“ Nakonec to Reid zjednodušil.

 

Ve výtahu:

 

Ty dvě studentky se začaly hodně bát. Nedávalo jim nic smysl, ani to, proč nic nefunguje. Otočili se na Jimmyho.

„Proč to teda nefunguje?“ zeptala se s hysterickým tónem v hlase jedna ze studentek. Jimmy se na obě otočil.

„Už jsem říkal, spustili bezpečnostní opatření. Proto výtah ani nouzové tlačítko nefunguje.“ Vysvětlil dívkám a sám se snažil sebe uklidnit.

„Pomoc! Pomozte nám někdo!“ začaly studentky volat o pomoc a Jimmy se usmál a připojil se k nim. V tom se okýnko v horní části výtahu otevřelo.




<< Část 21         Část 23 >>

O autorovi

JaneyT

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

1. Horor ještě nekončí Norman mě uspal u krbu,zaspala jsem těžkým neklidným spánkem ze kteréh...
Bojka, můj zachránce „Už nechci nikdy zůstat sama v téhle prokleté věži!“... ...Křičela j...
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
Na opuštěném parkovišti za nákupním centrem stál vůz. Stál si tam mlčky užíval doteky svět...
Déšť bubnoval na sklo okna, kapky stékaly v nepravidelných proudech a tvořily na skle chaotickou s...
Když jsem byl mladý a rozhodoval se, jestli se stanu policajtem, ještě jsem ale nevěděl, že budu m...
V zajetí obra Jak to bylo dál s obrem Ínemakem Obr mě ve věži víc hlídal a snažil se zabránit ...
Všichni jsme se na Martina podívali. Po tvářičce mu tekla slza. „Copak Martine, co se stalo?“...
  Rozrazily se dveře obchodu. Jednoho z bratrů držel prodavač za límec a tlačil s ním to...
Nanami Ichigo: Seděla jsem doma v obýváku na gauči a pustila si televizi. Dávali pěkný film s R...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
předchozí část zde Natálie Müllerová NEOTVÍRAT! 7. ledna 2001 Už jsou to tři dny, co js...
A přece já se domnívám, můj milý, že by bylo lépe, aby má lyra byla rozladěna a falešně hrál...
Co jsem provedla obrovi K smíchu, nebo k pláči? Obr Ínemak se dozvěděl, že jsem minule utekla z v...
Muž ve žluté košili   Romana se usadila na křesle a vyčkávala, kdy přijde Stanislav, znač...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Vodní hladina   Pohled na vodní hladinu přehrady, která se klidně prostírá od břehu ke...
O trpělivosti ... všechno má svůj čas
1.Jak Bojka přivedl Zoltyho zpátky k obrovi... Stalo se to krátce po tom, co Moran donesl obrovi čá...
  Bylo mi asi čtrnáct nebo patnáct. Jezdil jsem tehdy každé léto na tábory. A taky pak býva...
Spojeni stínem minulosti Další sny mě znovu a znovu vracely do minulosti toho domu. Ani na chvíli ...
  V domě číhá nebezpečí. Ve snu jsem se z ničeho nic objevila v podkroví toho domu. Zdánlivě...
V provizorním stanovišti:   Zašli jsme do jedné místnosti, kterou na kampusu nám vynahradil...
  Rozrazily se dveře obchodu. Jednoho z bratrů držel prodavač za límec a tlačil s ním to...
Náhle mě cosi drclo do lokte. Paže se svezla z opěrky a tělo, které tak přišlo o oporu, se nachý...
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
person standing beside black weights
Klípek fitnessový. „…..nás opouštíš, pane vedoucí ?“ „Padla devátá, ty lezeš na d...
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
  Jestli bylo na světě místo, kde nikdy nepřestalo pršet, bylo to zrovna tohle město. Takové...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
předchozí část zde … V noci jsem ale opět nemohl usnout. Mrazivá, tvrdá podlaha mě i přes si...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno