Po dalších pár minutách ležel Bedřich Havrlant svázaný na zemi. Házel sebou, ale nebylo mu to nic platné. V ústech měl narvanou utěrku, aby nedělal zbytečně kravál. Sára seděla na gauči, oddychovala a pozorovala na zemi svíjejícího správce. Vedle ní seděl rovněž zadýchaný Emil a nevěřícně pozoroval Sáru. Nutno říct, že byli oba překvapeni, jak se jim hromotluka povedlo spacifikovat.
„Takže pane Havrlante, abychom to nezdržovali, kde jste přišel k tomuhle pírku,“ řekla dívka důrazným tónem. I ji samotnou trochu vyděsilo, jak to znělo, ale přesto pokračovala. „Moc dobře vím, že tady Cilku, to jest naši slepici, někde máte.“ Probodávala ho pohledem, jenže se správcem to ani nehnulo. Dál ji nevěnoval pozornost a snažil se vymanit s provizorních okovů, jež byly tvořeny prodlužovacím kabelem a několika kusy hadrů. Jeho zápas byl však marný, neboť provizorní pomůcky svůj účel plnily až překvapivě účinně. Na druhou stranu čas utíkal a oni z něj nic dostali.
„Tohle nemá cenu,“ řekl Emil a vydal se do kuchyně. Sára ho zprvu nechápavě pozorovala, ale když se vracel s plnými flaškami alkoholu, hned pochopila.
„Budete mluvit?“ Sára vzala Emilovi jednu flašku, odšroubovala víčko a přičichla k obsahu. „No fuj, jak to můžete pít,“ řekla znechuceně a obrátila láhev dnem vzhůru. Čirá tekutina v tenkém proudu dopadala na koberec a pomalu se do něj vsakovala, zanechávajíc po sobě tmavou skvrnu. Místností okamžitě prolétl závan alkoholu. Se správcem to však nehlo.
„Tady máš další,“ podával Emil dívce další flašku, když celý obsah té první skončil nasáklý v koberci.
Havrlant náhle zpozorněl. Přestal sebou škubat a prosebně se na oba zadíval. Při tom ze sebe vydával nesrozumitelné huhlání, kterému přes utěrku v ústech nebylo rozumět.
„Myslím, že nám tady pán chce něco povědět,“ řekl Emil.
Sára se ke správci naklonila a vytáhla mu z úst utěrku. Hromotluk se nejprve několikrát pořádně nadechl a pak ze sebe vypravil: „Naserte si!“
Sára na nic nečekala, popadla dvě flašky, které Emil stále držel, a obě je naráz začala vylívat rovnou na zem na koberec. To správce hřbitova zlomilo.
„Dost. Omlouvám se. Řeknu vám to. Řeknu. Slibuju.“ Bedřich Havrlant ze sebe soukal naříkavě slova a z hrůzou v očích pozoroval, jak jeho milovaná domácí kořalka stéká na koberec.
Sára otočila láhve hrdlem vzhůru. „Čekám,“ řekla důrazně.
Nápad – ★★★★☆
Spojení banální vesnické zápletky o ztracené výstavní slepici s nadpřirozeným motivem ducha či cestovatele v čase z 19. století je naprosto osvěžující a zábavné. Příběh má skvělý spád a scéna s „vyslýcháním“ opilého hrobníka pomocí vylévání jeho milované kořalky je vyloženě komediální zlato. Pro formát povídky je sice hlavní dějová linka se slepicí uzavřená, ale Emilova záhada a otevřený konec přímo volají po pokračování – text působí spíše jako skvělá první kapitola delší novely či young adult románu. Trochu více pozornosti by si zasloužilo i ukotvení v čase (kombinace walkmanu a svítící Nokie působí trochu nejednoznačně, ale má to své retro kouzlo).
Atmosféra – ★★★★☆
Text výborně pracuje s odlehčenou, dobrodružnou náladou, která místy připomíná klasické mládežnické detektivky říznuté fantazií. Kontrast mezi otrávenou moderní teenagerkou a starosvětským spisovatelem, který žasne nad točenou malinovkou a telegrafem v kapse, funguje na jedničku a vyvolává úsměv na tváři. Noční plížení do kurníku má správné napětí a závěrečné odbíjení půlnoci přináší nečekaně silný, melancholický zlom, který čtenáře emočně zasáhne.
Provedení – ★★★☆☆
Příběh je napsaný velmi svižně, čtivě a dialogy mezi ústřední dvojicí přirozeně odsýpají. Na čem je však potřeba do budoucna zapracovat, je pečlivá korektura před zveřejněním. V textu se bohužel nachází velké množství překlepů, vynechaných písmen, chyb v zájmenech (velmi častá záměna krátkého a dlouhého „ji/jí“) nebo předložkách („s filmů“, „z hrůzou“), a v jednu chvíli dokonce vypravěči ujede osoba („Emil jsem se tvářil“, „řekl Sára“). Tyto drobnosti sice nijak nesnižují samotný vypravěčský talent, který rozhodně máte, ale zbytečně ruší plynulost čtení.
Celkové hodnocení:
Napsal(a) jste nesmírně sympatickou, vtipnou a čtivou povídku, která dokáže čtenáře okamžitě vtáhnout do děje. Chemie mezi Sárou a Emilem je skvěle vystavěná a jejich společné pátrání po slepici Cilce baví od začátku až do hořkosladkého konce. Pokud textu věnujete ještě jedno pozorné čtení a vychytáte pravopisné šotky a překlepy, posunete své dílo o úroveň výš. Rozhodně v psaní pokračujte, protože přesně takovéto nápadité příběhy s lehkostí a humorem čtenáři milují – a moc rád bych si přečetl, zda se ti dva ještě někdy setkají!