„Takže tys měl holku, jo? Jak se jmenovala, kolik ji bylo. Jak dlouho jste spolu byli?“
Emil nejprve nechápal, o čem to dívka mluví. Ale když mu otázky po několikáté zopakovala, došlo mu, že mluví o jeho milované.
„Jmenovala se Helena,“ vypravil ze sebe posmutněle.
Sáře došlo, že se při vyptávání na dívku, kterou Emil evidentně stále miloval, trochu přepočítala. Zvlášť když o ni přišel nadobro. Raději proto změnila téma a vrátila se k předchozí otázce: zda ví, jak se vlastně ocitl právě tady.
„No, bylo už docela pozdě, stmívalo se. A když jsem procházel postranní ulicí, abych si zkrátil cestu, z ničeho nic jsem ucítil tupou bolest vzadu na hlavě. A pak už jen tma. Nic. Pusto. Až do doby, kdy jsem se objevil na tom hřbitově. Bez svých věcí a v tomhle cizím oblečení.“
„A co myslíš, že se tedy stalo?“ zeptala se Sára, i když už asi znala odpověď. Děsila ji, ale jinak to být nemohlo.
„Budu-li k tobě zcela upřímný a uvážím-li, jak neuvěřitelně to všechno zní, domnívám se, že mě zkrátka někdo zamordoval. Jenže se patrně cosi pokazilo a já jsem se namísto onoho světa ocitl zde.“
„Takže jsi vlastně jednou nohou v hrobě.“
„No, myslím, že by mnozí s tímto označením nesouhlasili, ale dejme tomu.“
Objednali si další pití. Tentokrát padla volba na malinovku, nad kterou se Emil rovněž rozplýval a neustále opakoval, jak úžasné nápoje tady mají. Rozhovor se postupně stáčel tu k jeho době, tu k současnosti. Po nějaké chvíli oba zjistili, že si překvapivě dobře rozumějí. Sára se sice bavila se svými vrstevníky, ale vždycky jí připadali poněkud dětinští a omezení. Emil sice pocházel z minulosti, přesto jí rozuměl možná lépe než mnozí z těch, které znala. Na okamžik ji napadlo, že kdyby se setkali za jiných okolností, časem by mezi nimi možná mohlo vzniknout i něco vážnějšího. Jenže okolnosti byly takové, jaké byly.
„Myslím, že je čas vyrazit,“ řekla Sára.
„Máš pravdu, jdeme,“ odvětil Emil.
Během povídání o všem možném stihli probrat také zásadní otázku: jak dostat Sářinu slepici zpátky domů. Pokud teď čekáte sofistikovaný plán zahrnující maskování, detailní mapování prostoru, přesně načasovaný postup a další podobné věci, které jistě znáte z napínavých akčních filmů, budete zklamáni. Plán Sáry a Emila měl k profesionální záchranné operaci totiž asi stejně daleko jako malinovka k šampaňskému. Skládal se především z tichého plížení, trochy improvizace a, což bylo ze všeho nejdůležitější, pořádné dávky štěstí.
Hezký den, chtěla bych rozhodně povídku pochválit. Text je čtivý a humorný. Bavilo mě to 🙂 … A konec opravdu volá po pokračování – Tak co, potkají se ještě? A v jejím, nebo jeho světě? A určitě by mě zajímalo, co se stalo s Emilem – vrátil se do své doby? Je mrtev, či není?
Moc se mi líbilo přirovnání o záchranné operaci a jejich plánu, který k ní má tak daleko, jako má malinovka k šampaňskému 🙂
Lehce mě tam rušily drobné překlepy a určitě bych snesla ještě trochu napětí, např. pronásledování panem Jonášem, nebo tak, ale ani jedno z toho neubíralo na zajímavosti povídky.
Děkuji za milé počtení 🙂 (A omlouvám se za kritiku!)