„No, možná jsem čekala něco více. Ale vlastně proč ne?“ Sára najednou ožila. Do žil se ji vlila naděje a znovu uvěřila, že by Cilku mohla zase vidět. Do tmy však ještě nějaká ta hodinka zbývala a ona začínala mít hlad. A nebude daleko od pravdy, když si bude myslet, že Emil na tom bude podobně. „Každopádně teď se půjdeme najíst. Mám hlad jako vlk,“ pronesla směrem k Emilovi a vydala se do nedaleké hospody.
„Dobrý nápad, hladem už šilhám,“ odvětil Emil a vydal se za ní.
Když došli k hospodě, která se svým vzhledem nijak nelišila od jiných vesnických putyk, posadili na na rozlehlou předzahrádku. Ani ne do pěti minut byl u nich hospodský. Objednali každý párek s chlebem a hořčicí. Na zapití pak kofolu. Když s chutí pojedli a dopili, rozhodla se Sára napsat matce, že je v pořádku. Namluvila ji, že bude u své nejlepší kamarádky Ivety, aby se o ní zbytečně nestrachovala. Emil se doteď rozplýval nad lahodným nápojem, který právě dopil. Najednou však zpozorněl.
„Takže tohle je vlastně takový telegrafní přístroj?“ řekl a zíral na Sářinu Nokii.
Tu nejprve otázka zaskočila, ale pak mu ukázala, jak takový mobilní telefon vlastně funguje.
„No, svým způsobem vlastně ano. Textovky jsou vlastně takové telegrafní zprávy. Jen neposíláš morseovku, ale celá slova.“
„Textovky?“ Emil zůstal jako opařený. Ale nutno dodat, že podobně reagoval třeba i na projíždějící automobily či rádio vyhrávající pro něj neznámou hudbu. Na druhou stranu musela uznat, že se s celou situací vyrovnával docela dobře, vezmeme-li v úvahu, že pocházel někdy z druhé poloviny 19. století. Více Sáru trápila otázka jeho skonu-neskonu.
„Emile, co si pamatuješ jako poslední ze své doby?“ změnila Sára téma.
„No, pamatuji si, že jsem šel od Artura Hermana. To byl můj nakladatel. Docela mě naštval, protože mi odmítl vydat můj poslední román. Bylo to o muži, který si oběti vybíral podle abecedy. Artur řekl, že je to blbost. No chápeš to?“ Podíval se tázavě na Sáru, ale ta jen pokrčila rameny, a tak pokračoval. „Pracoval jsem na něm usilovně několik měsíců. Často jsem nejedl ani nespal. Opustila mě kvůli tomu i má dívka. A on mi přesto všechno řekne, že je to nikdo nebude číst.“
Informace o dívce Sáru okamžitě zaujala. Předklonila se blíž k Emilovi. Mladíkovi se zdálo, že možná až příliš blízko, neboť teď zřetelně viděl i jemné pihy na její tváři. Navíc mu příjemně voněla, což ho poněkud vyvedlo z míry a přimělo lehce zčervenat. Sára však ničemu z toho nevěnovala pozornost a spustila lavinu otázek.
Nápad – ★★★★☆
Spojení banální vesnické zápletky o ztracené výstavní slepici s nadpřirozeným motivem ducha či cestovatele v čase z 19. století je naprosto osvěžující a zábavné. Příběh má skvělý spád a scéna s „vyslýcháním“ opilého hrobníka pomocí vylévání jeho milované kořalky je vyloženě komediální zlato. Pro formát povídky je sice hlavní dějová linka se slepicí uzavřená, ale Emilova záhada a otevřený konec přímo volají po pokračování – text působí spíše jako skvělá první kapitola delší novely či young adult románu. Trochu více pozornosti by si zasloužilo i ukotvení v čase (kombinace walkmanu a svítící Nokie působí trochu nejednoznačně, ale má to své retro kouzlo).
Atmosféra – ★★★★☆
Text výborně pracuje s odlehčenou, dobrodružnou náladou, která místy připomíná klasické mládežnické detektivky říznuté fantazií. Kontrast mezi otrávenou moderní teenagerkou a starosvětským spisovatelem, který žasne nad točenou malinovkou a telegrafem v kapse, funguje na jedničku a vyvolává úsměv na tváři. Noční plížení do kurníku má správné napětí a závěrečné odbíjení půlnoci přináší nečekaně silný, melancholický zlom, který čtenáře emočně zasáhne.
Provedení – ★★★☆☆
Příběh je napsaný velmi svižně, čtivě a dialogy mezi ústřední dvojicí přirozeně odsýpají. Na čem je však potřeba do budoucna zapracovat, je pečlivá korektura před zveřejněním. V textu se bohužel nachází velké množství překlepů, vynechaných písmen, chyb v zájmenech (velmi častá záměna krátkého a dlouhého „ji/jí“) nebo předložkách („s filmů“, „z hrůzou“), a v jednu chvíli dokonce vypravěči ujede osoba („Emil jsem se tvářil“, „řekl Sára“). Tyto drobnosti sice nijak nesnižují samotný vypravěčský talent, který rozhodně máte, ale zbytečně ruší plynulost čtení.
Celkové hodnocení:
Napsal(a) jste nesmírně sympatickou, vtipnou a čtivou povídku, která dokáže čtenáře okamžitě vtáhnout do děje. Chemie mezi Sárou a Emilem je skvěle vystavěná a jejich společné pátrání po slepici Cilce baví od začátku až do hořkosladkého konce. Pokud textu věnujete ještě jedno pozorné čtení a vychytáte pravopisné šotky a překlepy, posunete své dílo o úroveň výš. Rozhodně v psaní pokračujte, protože přesně takovéto nápadité příběhy s lehkostí a humorem čtenáři milují – a moc rád bych si přečetl, zda se ti dva ještě někdy setkají!