„Takže tys měl holku, jo? Jak se jmenovala, kolik ji bylo. Jak dlouho jste spolu byli?“
Emil nejprve nechápal, o čem to dívka mluví. Ale když mu otázky po několikáté zopakovala, došlo mu, že mluví o jeho milované.
„Jmenovala se Helena,“ vypravil ze sebe posmutněle.
Sáře došlo, že se při vyptávání na dívku, kterou Emil evidentně stále miloval, trochu přepočítala. Zvlášť když o ni přišel nadobro. Raději proto změnila téma a vrátila se k předchozí otázce: zda ví, jak se vlastně ocitl právě tady.
„No, bylo už docela pozdě, stmívalo se. A když jsem procházel postranní ulicí, abych si zkrátil cestu, z ničeho nic jsem ucítil tupou bolest vzadu na hlavě. A pak už jen tma. Nic. Pusto. Až do doby, kdy jsem se objevil na tom hřbitově. Bez svých věcí a v tomhle cizím oblečení.“
„A co myslíš, že se tedy stalo?“ zeptala se Sára, i když už asi znala odpověď. Děsila ji, ale jinak to být nemohlo.
„Budu-li k tobě zcela upřímný a uvážím-li, jak neuvěřitelně to všechno zní, domnívám se, že mě zkrátka někdo zamordoval. Jenže se patrně cosi pokazilo a já jsem se namísto onoho světa ocitl zde.“
„Takže jsi vlastně jednou nohou v hrobě.“
„No, myslím, že by mnozí s tímto označením nesouhlasili, ale dejme tomu.“
Objednali si další pití. Tentokrát padla volba na malinovku, nad kterou se Emil rovněž rozplýval a neustále opakoval, jak úžasné nápoje tady mají. Rozhovor se postupně stáčel tu k jeho době, tu k současnosti. Po nějaké chvíli oba zjistili, že si překvapivě dobře rozumějí. Sára se sice bavila se svými vrstevníky, ale vždycky jí připadali poněkud dětinští a omezení. Emil sice pocházel z minulosti, přesto jí rozuměl možná lépe než mnozí z těch, které znala. Na okamžik ji napadlo, že kdyby se setkali za jiných okolností, časem by mezi nimi možná mohlo vzniknout i něco vážnějšího. Jenže okolnosti byly takové, jaké byly.
„Myslím, že je čas vyrazit,“ řekla Sára.
„Máš pravdu, jdeme,“ odvětil Emil.
Během povídání o všem možném stihli probrat také zásadní otázku: jak dostat Sářinu slepici zpátky domů. Pokud teď čekáte sofistikovaný plán zahrnující maskování, detailní mapování prostoru, přesně načasovaný postup a další podobné věci, které jistě znáte z napínavých akčních filmů, budete zklamáni. Plán Sáry a Emila měl k profesionální záchranné operaci totiž asi stejně daleko jako malinovka k šampaňskému. Skládal se především z tichého plížení, trochy improvizace a, což bylo ze všeho nejdůležitější, pořádné dávky štěstí.
Nápad – ★★★★☆
Spojení banální vesnické zápletky o ztracené výstavní slepici s nadpřirozeným motivem ducha či cestovatele v čase z 19. století je naprosto osvěžující a zábavné. Příběh má skvělý spád a scéna s „vyslýcháním“ opilého hrobníka pomocí vylévání jeho milované kořalky je vyloženě komediální zlato. Pro formát povídky je sice hlavní dějová linka se slepicí uzavřená, ale Emilova záhada a otevřený konec přímo volají po pokračování – text působí spíše jako skvělá první kapitola delší novely či young adult románu. Trochu více pozornosti by si zasloužilo i ukotvení v čase (kombinace walkmanu a svítící Nokie působí trochu nejednoznačně, ale má to své retro kouzlo).
Atmosféra – ★★★★☆
Text výborně pracuje s odlehčenou, dobrodružnou náladou, která místy připomíná klasické mládežnické detektivky říznuté fantazií. Kontrast mezi otrávenou moderní teenagerkou a starosvětským spisovatelem, který žasne nad točenou malinovkou a telegrafem v kapse, funguje na jedničku a vyvolává úsměv na tváři. Noční plížení do kurníku má správné napětí a závěrečné odbíjení půlnoci přináší nečekaně silný, melancholický zlom, který čtenáře emočně zasáhne.
Provedení – ★★★☆☆
Příběh je napsaný velmi svižně, čtivě a dialogy mezi ústřední dvojicí přirozeně odsýpají. Na čem je však potřeba do budoucna zapracovat, je pečlivá korektura před zveřejněním. V textu se bohužel nachází velké množství překlepů, vynechaných písmen, chyb v zájmenech (velmi častá záměna krátkého a dlouhého „ji/jí“) nebo předložkách („s filmů“, „z hrůzou“), a v jednu chvíli dokonce vypravěči ujede osoba („Emil jsem se tvářil“, „řekl Sára“). Tyto drobnosti sice nijak nesnižují samotný vypravěčský talent, který rozhodně máte, ale zbytečně ruší plynulost čtení.
Celkové hodnocení:
Napsal(a) jste nesmírně sympatickou, vtipnou a čtivou povídku, která dokáže čtenáře okamžitě vtáhnout do děje. Chemie mezi Sárou a Emilem je skvěle vystavěná a jejich společné pátrání po slepici Cilce baví od začátku až do hořkosladkého konce. Pokud textu věnujete ještě jedno pozorné čtení a vychytáte pravopisné šotky a překlepy, posunete své dílo o úroveň výš. Rozhodně v psaní pokračujte, protože přesně takovéto nápadité příběhy s lehkostí a humorem čtenáři milují – a moc rád bych si přečetl, zda se ti dva ještě někdy setkají!