„Jasně. To sis toho nevšiml už dříve? Vyhrkla na něj nechápavě, ale pak ji došlo, že na slunci displej nezářil. Každopádně kvůli toho tu nebyli. Teď museli najít Cilku. „Emile, hledej slípku s modrošedým peřím. Bez ocasu. A s chomáčky kolem hlavy. Věřím, že jestli tady je, bude zde svého druhu jediná.“
„Jdu na to,“ odvětil odhodlaně a ihned se pustil do pátrání.
Ačkoli to zvenčí nebylo patrné, kurník byl překvapivě prostorný. Vzduch páchl slepičím trusem a slámou, která jim při každém kroku křupala pod nohama. Podél stěn se táhla dřevěná bidýlka a v rohu stála řada hnízd vystlaných senem. Museli se přiblížit k bidýlkům, aby si spící slípky mohli prohlédnout zblízka. Tak se asi dvacet minut plížili sem a tam a snažili se v šeru rozeznat každou z nich. Všechno ale nasvědčovalo tomu, že jejich pátrání skončí neúspěchem. Když už to vypadalo, že je všechno ztraceno, najednou se ozval Emil.
„Asi ji mám,“ řekl nejistě.
„Počkej, dojdu za tebou se světlem,“ řekl Sára a vydala se za ním. Když na danou slepici posvítila, radostně poskočila. „To je ona, Emile, to je Cilka. Našli jsme ji,“ pronesla vesele. I když ji Emil do tváře příliš neviděl, odtušil, že se Sára usmívá.
„Tak ji vezmeme a mizíme odsud.“
„Schovám ji do mikiny,“ řekla a svlékla si černou mikinu s kapucí. Pod ní měla jen bílé tílko na titěrných ramínkách, které dalo vyniknout jejím velkým prsou.
Emil si toho samozřejmě všiml. A i když věděl, že se nesluší na ženu takto zírat, z nějakého důvodu si nemohl pomoct.
To samozřejmě neuniklo Sáře. „Co tak civíš?“ řekla s lehkým úšklebkem.
„A.. a… ale nic,“ vykoktal ze sebe.
Sára se uchechtla a pak dodala: „Typický chlap… Jdeme.“ Celé to pak zakončila dloubnutím lokte do jeho ruky.
Potichu se vydali zpátky ke dveřím. Dívka držela pod paží slepici zabalenou do mikiny, zatímco v druhé ruce svítila mobilem. Když k nim dorazili, zhasla světlo. I když se snažili být co nejvíce potichu, ostatní slepice se podle očekávání probudily, neboť je jejich spánek je sice poměrně tvrdý, ale i během spánku vnímají některé podněty. A to kvůli predátorům, což oni dva v podstatě byli. I proto se rozhodli si pospíšit a opustit kurník co možná nejrychleji.
„Teď už budeme muset po tmě,“ řekla potichu.
Nápad – ★★★★☆
Spojení banální vesnické zápletky o ztracené výstavní slepici s nadpřirozeným motivem ducha či cestovatele v čase z 19. století je naprosto osvěžující a zábavné. Příběh má skvělý spád a scéna s „vyslýcháním“ opilého hrobníka pomocí vylévání jeho milované kořalky je vyloženě komediální zlato. Pro formát povídky je sice hlavní dějová linka se slepicí uzavřená, ale Emilova záhada a otevřený konec přímo volají po pokračování – text působí spíše jako skvělá první kapitola delší novely či young adult románu. Trochu více pozornosti by si zasloužilo i ukotvení v čase (kombinace walkmanu a svítící Nokie působí trochu nejednoznačně, ale má to své retro kouzlo).
Atmosféra – ★★★★☆
Text výborně pracuje s odlehčenou, dobrodružnou náladou, která místy připomíná klasické mládežnické detektivky říznuté fantazií. Kontrast mezi otrávenou moderní teenagerkou a starosvětským spisovatelem, který žasne nad točenou malinovkou a telegrafem v kapse, funguje na jedničku a vyvolává úsměv na tváři. Noční plížení do kurníku má správné napětí a závěrečné odbíjení půlnoci přináší nečekaně silný, melancholický zlom, který čtenáře emočně zasáhne.
Provedení – ★★★☆☆
Příběh je napsaný velmi svižně, čtivě a dialogy mezi ústřední dvojicí přirozeně odsýpají. Na čem je však potřeba do budoucna zapracovat, je pečlivá korektura před zveřejněním. V textu se bohužel nachází velké množství překlepů, vynechaných písmen, chyb v zájmenech (velmi častá záměna krátkého a dlouhého „ji/jí“) nebo předložkách („s filmů“, „z hrůzou“), a v jednu chvíli dokonce vypravěči ujede osoba („Emil jsem se tvářil“, „řekl Sára“). Tyto drobnosti sice nijak nesnižují samotný vypravěčský talent, který rozhodně máte, ale zbytečně ruší plynulost čtení.
Celkové hodnocení:
Napsal(a) jste nesmírně sympatickou, vtipnou a čtivou povídku, která dokáže čtenáře okamžitě vtáhnout do děje. Chemie mezi Sárou a Emilem je skvěle vystavěná a jejich společné pátrání po slepici Cilce baví od začátku až do hořkosladkého konce. Pokud textu věnujete ještě jedno pozorné čtení a vychytáte pravopisné šotky a překlepy, posunete své dílo o úroveň výš. Rozhodně v psaní pokračujte, protože přesně takovéto nápadité příběhy s lehkostí a humorem čtenáři milují – a moc rád bych si přečetl, zda se ti dva ještě někdy setkají!