Její hlas byl ostrý, ale necítila jsem v něm slzy—jen vyčerpání.
„Možná se vrátí,“ řekla jsem tiše. „Možná si to rozmyslí, uzná svou chybu a ožení se s tebou.“
Rezavá princezna zakroutila hlavou. „To jsou jen plané naděje! A žádná jistota!“
Její výraz se změnil. „Měla bych něco udělat! Něco tak strašného, že na to do smrti nezapomene!“
Srdce mi sevřel nepříjemný pocit. „Ale Moran není jediný na světě,“ pokusila jsem se ji uklidnit. „Je sice krásný král, ale přátelí se s obrem. Mají podobné záliby. To je přeci dost děsivé… Nebo tě jejich souboje taky baví?“
Princezna kývla. „Jo, mě souboje baví. Ale obr mě nebaví. Je stejně nesnesitelný jako ty!“
Zasmála jsem se. „A jako tvůj otec!“
Princezna se zarazila. „Cože?!“
Pak se však zasmála také. „Obr je tisíckrát horší než můj otec. Ten má do obra daleko.“
Už jsem na to nic neřekla. Myslela jsem na Ohyna a bylo mi za ním smutno.
Rezavá princezna vstala a odešla. Chtělo se mi spát. Stráže u dveří stály jako sochy, psi tu nebyli – aspoň mám místo u krbu jen sama pro sebe.
Ale ne na dlouho. Po chvíli se vrátila Normanova dcera. Nesla dva plné poháry, jeden mi podala a usedla naproti mně. Vybídla mě: „Napij se se mnou!“
Natáhla ke mně pohár, tak jsem jí přiťukla a trochu se napila. Bylo to hnusné. Ona svůj pohár vypila skoro hned a řekla, abych ho taky dopila.
„Dopij to!“ pobídla mě.
Zašklebila jsem se: „Nemám ráda to vaše pití, připadá mi hnusný!“
Najednou se zřítila hlavou dolů. Zeptala jsem se: „Co ti je? Není ti dobře?“
Neodpovídala, ani se nepohla. Zavolala jsem na hlídače:
„Přivolejte pomoc! Normanově dceři není dobře!“
Ale sotva jsem to vykřikla, udělalo se mi taky zle.
Zatočila se mi hlava. Přímo přede mnou se všechno rozmazalo.
A pak jsem padla do bezvědomí vedle ní…
8. Temný stín smrti
Objevil se tu temný stín.
Cítila jsem chlad, když mě vyzvedl do náruče.
Odnesl mě domů. „Umřela jsi,“ řekl bez emocí. „Otrávila tě. Ale i sebe.“
Bylo mi těžko,chtělo se mi brečet,ale nešlo to.
„A co teď?“ zašeptala jsem. „To už vážně zůstanu mrtvá?“
Stín odpověděl klidně. „Nemusela bys. Zahrajme si hru o tvůj život. Pokud vyhraješ, vrátím tě. Pokud prohraješ, nebude cesty zpět.“
,,Tak jo,ale jak s tebou mám hrát,když už se ani nepohnu,moje tělo je mrtvý!“
Dívala jsem se na sebe očima stínu,který se nade mnou vznášel,moje mrtvé tělo tu leželo tak bezvládně a stín tiše zašeptal:
,,Propouštím tě zpět i bez hry,ale pro příště mi to dlužíš!Vzpomínáš,už jsme ji kdysi spolu hráli,vyhrála jsi,ale tentokrát už bys to zvládnout nemusela,zahraji si raději s Normanovou dcerou a v dalším příběhu zjistíš,jestli vyhrála nebo ne!”
Pak mě stín oživil,bylo to moc zvláštní,jak se mi vracel do těla postupně život cítila,jsem brnění,šumění,tlukot srdce až v uších,postupně jsem se mohla pohnout,stín se nade mnou pořád skláněl,jeho těžký kouřový dech mě rozkašlal,zeptal se:,,Tak co, jsi v pohodě?!”
Hlasité předčítání