5. U obra s Ohynem
Obr mě skoro hned uspal. Když jsem se probrala, stál u krbu Ohyn. Obr tu nebyl. Vstala jsem a šla Ohyna obejmout.
On však tiše zasyčel:
„Běž si lehnout, než se vrátí!“
Jenže mně se nechtělo od něho odtrhnout. Tak mě musel Ohyn odvést zpátky do postele.
Obr se dlouho nevracel, takže jsme mohli být s Ohynem o samotě.Povídala jsem mu o Silverovi,Ohyn se na to jen lhostejně zašklebil,ale pak mi dal pusu:
,,Už mi o něm nemluv!”
„Silver tě chce vidět,“ řekla jsem tiše. „Říkal, že na tebe myslí.“
Ohyn se zamračil. „Silver už pro mě neexistuje.“
Něco ve mně se sevřelo. „Ty už za ním nikdy neutečeš?“
Ohyn odvrátil pohled. „Ne. Nikdy.“
Jeho hlas byl tichý, smutný.
Než jsem se mohla zeptat dál, dveře se rozletěly a obrovův hlas zaburácel:
„Jděte od sebe! Hned!“
Ohyn vstal, sklonil se před obrem a omlouval se:
„Chtěl jsem být u ní, aby znovu neutekla k Silverovi.“
Obr kývl, ale na mě zavrčel:
„Tobě ten útěk k Silverovi jen tak neodpustím!“
Pokrčila jsem rameny:
„Taky ti jen tak neodpustím všechno to s Normanem!“
Obr vybuchl:
„To všechno ale byla tvoje chyba!“
Pak se ke mně natáhl a temně zavrčel:
„Byla tu Normanova dcera. Řekla, že se to s tebou do další úplňkové oslavy pokusí nějak zvládnout v klidu. Máš možnost si to s ní urovnat. Ale myslím, že to stejně nezvládneš. Co myslíš?“
Začala jsem fňukat:
„Já už k Normanovi nechci!“
Obr se na mě zle podíval:
„Jsi tu chvíli a už mě zas štveš! Napřed Silver, pak Ohyn, teď tu brečíš… Myslíš, že ti to všechno jen tak projde a já ti odpustím?“
Zmáčkla jsem se k němu a zašeptala:
,,Jo,odpustíš,nebo mě hodíš raději do černé propasti?!“
Obr zavrčel:,,No no!Žádná propast!Ta akorát vždycky vše zbytečně oddálí!Ty se tím nezměníš,ani nenapravíš! Jestli to s Normanem vzdáš,pak bude o tobě říkat,jak jsi rozmazlená a zbabělá,jak nic nevydržíš a že si nezasloužíš tu se mnou vůbec být!To chceš,aby říkal?Že mě nejsi hodna?Jen ho hezky dál štvi, tak stejně,jako teď mě…na propast zapomeň!“
Obr to bere jako nějakou hloupou hru, ale Norman a jeho dcera to berou až moc vážně!
Zeptala jsem se:
,,Když zůstanu pořád takto stejná a nepodlehnu Normanovi a nenaučím se,jak se chovat ke králi a padat ti k nohám,tak mě zavrhneš a už o mě nebudeš stát?“
Ínemak na mě unaveně zafuněl:,,Měl bych?“
Tak jsem se ještě zeptala:,,A dovolíš Normanově dceři,aby mě zabila?“
Obr se zasmál:,,Jestli to dovolím bude záležet na tobě!“
Moc mě to,co řekl obr neuklidnilo,nevím,co tím myslí?Raději bych znovu hned utekla k Silverovi,ten po mě takový otravnosti,jako obr s Normanem nikdy nechtěl!Rozbrečela jsem se a pak těžce zaspala.
Hlasité předčítání