„Víš, že neumím tančit!“ protestuju.
„A ty zase víš, že minule jsem tě vedl a zvládlas to,“ zvedne obočí a já jsem ráda, že se nevrací k předchozímu tématu.
„Jenže tentokrát nemám šaty,“ poukážu na svůj trumf. Nemůže se mnou chtít zase tančit. A už vůbec ne takhle!
„No a?“ svraští čelo. „V čem je problém? Že se alespoň můžeš nadechnout?“
S ním se nedá vůbec hádat! Vždycky všechno otočí! Pomyslím si rozmrzele. Snažím se přijít na jakýkoli další důvod, ale jako na potvoru mám v hlavě prázdno. „No tak dobře. Ale jen jeden tanec!“ určím si podmínky, když už nic jiného.
„Hmm, uvidíme.“ Zamumlá, tak, že to skoro přeslechnu. Tak uvidíme, jo? Ušklíbnu se v duchu. Neuvidíme! Dneska jen jeden tanec. Klidně tě tam pak nechám stát jako kůl v plotě…
Vydáme se teda na druhou stranu nádvoří. Místo parketu je tu prostě jen volný prostor, na jehož okraji stojí kapela. Jeho Veličenstvo se neúčastní kvůli nějaké naléhavé poradě, takže už tu vládne poměrně bujará atmosféra. Nebo mně se tu zdá dost veselo, na to, že se začalo před necelou hodinou.
Hraje poměrně živá melodie a já si nejsem jistá, že to zvládnu. Od tance mě taky odráží to, že se páry drží dost blízko sebe prakticky celou dobu. Tohle nemůže dopadnout dobře! Proč jsem na to jenom kývla?
Nakonec se tolik soustředím na správné pohyby, že téměř nepostřehnu, že už hraje jiná melodie. Dívám se kolem, abych věděla, co se pokouším napodobit, ale všimnu si, že si každý tančí po svém. Přestanu řešit nějaký jeden tanec, protože se opravdu dobře bavím a nechám se unášet melodií.
Gunnar mi zvládá navzdory rychlému tempu vyprávět vtipné historky, i když i on občas potřebuje popadnout dech.
„Jak to, že máš pořád tolik energie?“ zeptám se ho o dost později, když jsme pořád ještě na taneční ploše.
„Přece protože ji kradu tobě,“ ušklíbne se. „Ale neboj, Nairi. Právě začíná pomalá melodie, takže si budeš moct odpočinout.“
Zavrtím hlavou. „Hned po konci této skladby se jdu něčeho napít.“
Kývne a přitáhne si mě ještě blíž k sobě. Není to vyloženě nepříjemné, jen nové. A já se nemůžu rozhodnout, jestli se mi to líbí nebo ne. Po chvíli se ale dokážu opět uvolnit a vychutnávat si pocit pohody.
Za pomalého kolébání se ke mně Gunnar nakloní víc, pokud je to vůbec možné. Upřeně mi hledí do očí a já nevím, co tam hledá.
Dozní poslední tóny a on sebou trochu trhne, než mě pustí. „Něco nám donesu,“ řekne rychle a ztratí se mi v davu.
Rozhodnu se tady jen nestát. Navíc se stále musím rozhodnout, jestli Gunnara vykostím nebo ne. Propletu se kolem stolů až na okraj a chci jít ještě víc stranou od hluku, když vtom mě někdo málem srazí.
„Promiň, Nairi! Vůbec jsem si tě nevšiml!“
Vždyť to je Kirill! Rozpoznám v něm člena zdejší smetánky.
„Ale to nevadí. Nic se přece nestalo,“ mávnu nad tím rukou. Alespoň to není ten opilec. Vzpomenu si na nepříjemného chlapa. Potom si vybavím, že jsem mu chtěla právě tomu, který stojí přede mnou, ještě před nedávnem vynadat za to, že navrhl králi, ať jdu z Gunnara vytáhnout informace.
Hlasité předčítání