Román

Záblesk
Četba díla zabere cca 299 min.

„Na tebe,“ zrudne a uhne pohledem. V duchu se raduju nad malým vítězstvím.

„Co udělal? Jsi v pohodě?“ Dožaduje se vzápětí tónem, který zní o dost výš než normálně.

Dělám že jsem nic neslyšela. „Co si myslíš o Kirillovi?“

Odpověď je pár velmi peprných vět, které jsou okamžitě zapomenuty, protože se mi Forail odmítne podívat do tváře. Dívá se na své ruce. „Proč se mě ptáš na jediném dva chlapy, kteří mají dost kuráže a kteří o tebe mají zájem?“

„Nairi?“ Řekne vážně, když neodpovím.

„Gunnar mě včera zachránil.“ Ostře se nadechnu k pokračování, než Forail začne skákat po dalších ukvapených závěrech. „Včera na slavnosti. Večer tam byl Kirill. Chtěl si promluvit. V zahradě. A on… Vzpomněla jsem si na Mikaela a-a ztuhla jsem. Kdyby tam nebyl Gunnar, tak…“

Podaří se mi nesrozumitelně a trhaně vylíčit průběh celé události. Teď jsem to já, kdo se dívá všude jinam než do obličeje svému sourozenci.

„Moc mě to mrzí,“ obklopí mě kolínská a vzápětí jsem v bratrově náručí. Na malinký momenty si opět připadám jako holčička. Jako tehdy. A dovolím slzám, aby mi stékaly po tvářích a nechám své rozbouřené emoce, aby mě ovládly.

„Já ho tak nenávidím!“ Zalykám se a tisknu se k Forailovi ještě pevněji.

„Přál bych si, aby to bylo jiné. Jednodušší,“ pohladí mě po vlasech. To malé gesto stačí na to, abych přestala brečet.

„Já ne.“

Odtáhnu se od něj. Už jsem to zase já. „Díky.“

„A Kirilla nech na mě.“ Mám tu sílu se na něj usmát, než opustím jeho pokoj.

„Dobře, chvíli počkám. Ale nemysli si, že tě nechám si ho vychutnat samotnou. Taky s ním potřebuju prohodit pár slov.“ Uslyším ještě. Forail mi někdy dokáže vyloudit na tváři úsměv těmi nejpodivnějšími způsoby.

„Zaletíme si dneska k jezeru?“ odchytím ještě ten den šedookého důstojníka hodnou chvíli před večeří.

„Děje se něco?“ zeptá se trochu zmateně.

„Jen si chci promluvit,“ pokrčím rameny. To je to tak divné? Už jsme tam přece letěli několikrát! Je to naše místo! Anebo je to divné kvůli včerejšku?

„Hm, naposledy jsme tam byli předevčírem. Mohli bychom zjistit, jestli se to tam náhodou nezměnilo,“ usměje se potom a já jsem ráda. Všechno mu řeknu. Slíbím si.

Dobře, možná ne dneska. Pomyslím si potom, když letíme vzduchem. Ale někdy určitě.

O autorovi

Stormeria

Stormeria

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Když Polhošovi přijeli do nemocnice, Eliška a Nikola zůstaly na chvíli v čekárně. Přemýšleli ...
Nadpis není potřeba Mnoho autorů chodí tak říkajíc kolem horké kaše, snaží se zaujmout sv...
Jakub a Nikola znovu seděli na lavičce v parku. Slunce pomalu klesalo za obzor, obloha se barvila do or...
Danuše nejprve sdílela obecný příspěvek o rizicích, která představují „zahraniční lékaři ...
Bylo začátkem září. Poslední dny léta se pomalu chýlily ke konci, ale teplé slunce stále slibov...
Byla první sobota po začátku školního roku. Ještě stále v ní zbývalo něco z letního klidu. R...
Ono odpoledne na přelomu února a března se venku sníh na chodnících rozpouštěl ve špinavé slizk...
Uplynuly další skoro dva týdny. Deštivé dny střídaly světlé, sluncem prozářené chvíle, kdy s...
Ten sychravý víkend Matouš usedl do svého auta a po delší době vyrazil domů do Lednice. Už dlouh...
Tajná služba se služba se rozběhla do všech směrů. Snažila se sesbírat co nejvíce informací o ...
Adam lapá po dechu. Plíce pracují naplno, ale nemůže pořádně dýchat. Vzduch je těžký, zatuchl...
Natálie vešla domů. Sníh už dávno roztál a podvečerní slunce prosvítalo do obývacího pokoje, ...
Sluneční paprsky paprsky pronikaly skrz skleněná okna kavárny na dřevěné stoly a polstrované ži...
Natálie vešla do domu s lehkým úsměvem na tváři. V chodbě si sundala boty a pověsila kabát na v...
Oba se po chvíli zamysleli nad tím, co všechno prožili a co je ještě čeká. Po chvíli ticha Matou...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Bylo brzké dubnové odpoledne, slunce se nesměle prodíralo skrze zašedlá okna zkušebny konzervatoř...
Procházeli jsme se noční ulicí a tys chtěl něco říct…snad jen už z principu jsem tě nenechal...
Tajná služba se služba se rozběhla do všech směrů. Snažila se sesbírat co nejvíce informací o ...
Ve své ordinaci se Marwan posadil na židli a položil hlavu do dlaní. Myšlenky mu vířily hlavou –...
Natálie řešila v následujících dnech i svou školu. Naštěstí vedení konzervatoře nakonec přih...
Na druhý den Matouš čekal před malou kavárnou v centru města, kde se měl setkat s Natálií. Bylo ...
Byla první sobota po začátku školního roku. Ještě stále v ní zbývalo něco z letního klidu. R...
Prolog Krásné svěží ráno. Skrz stromy les propouštěl jen několik málo paprsků slunce. Ptáci ...
Bylo teplé odpoledne. Polovina května. Slunce se pomalu sklánělo k západu, zlatavé paprsky pronikal...
Byl jeden z těch chladných zimních večerů, kdy vzduch voněl po vlhku a sněhu. Venku už byla tma. ...
Adam kráčel chodbou sektoru B7. Stěny byly hladké, světla tlumená, podlaha pohlcovala zvuk jeho kr...
Ten sychravý víkend Matouš usedl do svého auta a po delší době vyrazil domů do Lednice. Už dlouh...
Natálie ležela ve své posteli, jejíž bílé povlečení bylo posypané vzorem drobných kvítků, ko...
Matouš seděl seděl u svého pracovního stolu v rohu malého pokoje, obklopen knihami a poznámkami. N...
Když Polhošovi přijeli do nemocnice, Eliška a Nikola zůstaly na chvíli v čekárně. Přemýšleli ...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah

×

Vyberte stránku