Román

Záblesk
Četba díla zabere cca 299 min.

„Neblbni!“ pokouším se ho zastavit, takže nakonec nespadne. Dřevo ale zavrzá takovým způsobem, až se bojím, aby se celá konstrukce nerozpadla. „Když to rozbiješ, tak na čem budu spát!“

„Půjdeš ke Gunnarovi!“ začne ten pitomec vstávat. „To je vlastně úplně dokonalá výmluva! A ani by to nemusela být výmluva.“ Směje se.

Než stihne provést to, co má v plánu, a co měl pravděpodobně být skok na mou úžasnou postýlku, tak ho z ní, ne zrovna elegantně a jemně, shodím. S velkým řachnutím dopadne na zem, takže se divím, že se sem nikdo nežene zjišťovat, co se děje. Potom si uvědomím, že je to přece můj pokoj, takže je jasné proč.

„Přestaň se chovat jak hovado, jinak tě vyhodím,“ varuju vstávajícího bratra.

„To bys mi přece neudělala má milovaná sestřičko,“ uculí se na mně. A pohodí hlavou, načež se začne promenádovat od dveří k oknu. Vrtí přitom boky takovým způsobem… skutečně jako některé šlechtičny.

„Ty jsi fakt spadl na hlavu. Co to s tebou dneska je?“ kroutím nad ním hlavou.

Zastaví se. „Se mnou nic. Jen jsem si přišel vyzvednout odměnu za to, že chodím na tvé hlídky,“ neviditelným vějířem si ovane obličej, a potom na mě mrkne. „A mám tě přesvědčit jít se s ním projít,“ vyhrkne pak, čímž mě rozesměje.

„Cože?“ přestanu se smát, protože mi dojde, že to Forail myslí vážně.

„Slyšelas dobře,“ založí si ruce v bok a věnuje mi povýšený pohled. „Gunnarovi už pikniky zřejmě přijdou jako příliš neoriginální nápad, takže tě mám přesvědčit, ať s ním jdeš do zahrad. Nebo kamkoli jinde, je mu to fakt fuk.“

„A do katakomb by se mnou náhodou jít nechtěl?“ odfrknu si. Co si to šlechtické pako o sobě vůbec myslí?!

„Věř mi, že i na to by ti kývl,“ ušklíbne se Forail. „A i kdyby se mi tento tvůj nápad čirou náhodou líbil, tak ti radím jít spíš někam do lesa. Do přírody.“

„Říkáš to, jako by bylo nad slunce jasné, že s ním někam půjdu,“ podezřívavě se na něj zadívám. To snad zapomněl, že jsem kvůli tou ničemovi ještě stále naštvaná?

„Ale ty půjdeš, Nairi,“ prohlásí s naprostým přesvědčením. To mě znervózní. Nestává se často, že by mě Forail přesvědčoval s takovou jistotou. Chvíli váhám, ale pak se ho na to rozhodnu zeptat.

„Proč vypadáš tak jistě?“

„Protože kdo jiný než já by ti potom koupil nové dýky?“ ušklíbne se.

„Jako vážně?“ zalapám po dechu. Opařeně stojím a nevím, jestli ho mám obejmout nebo nakopnout.

Taková drzost! Využívat mou slabost pro zbraně proti mně! Zvítězí za nedlouho vztek. Této změny si všimne i můj milovaný bratříček, ale to už je pozdě, už ho totiž strkám ze dveří. Prásknu mu jimi přímo před nosem: „Tak teď mi nelezte na oči ani jeden!“

O autorovi

Stormeria

Stormeria

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

„Jak šlo testování subjektu 001?“ zeptal se Adam tiše, ale s patrným zájmem v hlase. Andrea s...
Natálie řešila v následujících dnech i svou školu. Naštěstí vedení konzervatoře nakonec přih...
Tajná služba se služba se rozběhla do všech směrů. Snažila se sesbírat co nejvíce informací o ...
Nedělní ráno v Miladině domě bylo poklidné, jakoby vše kolem vstávalo v tichu a příjemné pohod...
Natálie ležela na nemocničním lůžku a smutně sledovala, jak se sluneční světlo opírá o bílou...
Matouš seděl u stolu v knihovně na fakultě, před sebou rozložen otevřený notebook a na něm pootv...
Seděl ve své kanceláři v AstraDyne, oči upřené na monitor. Už dávno nevnímal zobrazovaná data....
Nadpis není potřeba Mnoho autorů chodí tak říkajíc kolem horké kaše, snaží se zaujmout sv...
Natálie ležela ve své posteli, jejíž bílé povlečení bylo posypané vzorem drobných kvítků, ko...
Jak dny plynuly, bolest ustoupila na přijatelnou úroveň a Natálie začínala pociťovat, že se její...
Uplynuly další skoro dva týdny. Deštivé dny střídaly světlé, sluncem prozářené chvíle, kdy s...
Byl to typický čtvrteční podvečer, kdy se kavárna, kterou kamarádky společně navštěvují, zač...
Danuše nejprve sdílela obecný příspěvek o rizicích, která představují „zahraniční lékaři ...
Adam lapá po dechu. Plíce pracují naplno, ale nemůže pořádně dýchat. Vzduch je těžký, zatuchl...
Uplynuly už tři a půl měsíce od Natáliiny nehody. A i když se její ruka postupně zlepšovala, st...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Ono odpoledne na přelomu února a března se venku sníh na chodnících rozpouštěl ve špinavé slizk...
Bylo teplé odpoledne. Polovina května. Slunce se pomalu sklánělo k západu, zlatavé paprsky pronikal...
Byl to typický čtvrteční podvečer, kdy se kavárna, kterou kamarádky společně navštěvují, zač...
Nedělní ráno v Miladině domě bylo poklidné, jakoby vše kolem vstávalo v tichu a příjemné pohod...
Ve své ordinaci se Marwan posadil na židli a položil hlavu do dlaní. Myšlenky mu vířily hlavou –...
Ve svém pokoji na kolejích ležel Matouš zklamaně ve své posteli a pokoušel se všechno vstřebat. ...
Natálie ležela ve své posteli, jejíž bílé povlečení bylo posypané vzorem drobných kvítků, ko...
Byla první sobota po začátku školního roku. Ještě stále v ní zbývalo něco z letního klidu. R...
Matouš se znovu sešel úplně se všemi – s Adamem, Jakubem, Eliškou i Nikolou. Svíral v rukou anon...
Adam lapá po dechu. Plíce pracují naplno, ale nemůže pořádně dýchat. Vzduch je těžký, zatuchl...
Byl jeden z těch chladných zimních večerů, kdy vzduch voněl po vlhku a sněhu. Venku už byla tma. ...
Jakub Doležal seděl ve svém pokoji, pohled upřený na klaviaturu harmoniky položené na stole. Prsty...
Příjezd do nemocnice byl rychlý. Přivezli ji na operační stůl, kde ji lékaři okamžitě uvedli d...
Natálie ležela na nemocničním lůžku a smutně sledovala, jak se sluneční světlo opírá o bílou...
Byl to jeden z těch večerů, kdy podzimní tma přichází rychle. A tehdy k tomu došlo. Začalo to je...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah

×

Vyberte stránku