Román

Záblesk
Četba díla zabere cca 299 min.

Podruhé už ale nejsem tak rychlá a má paže se ocitne v pevném sevření. Zmocní se mě naprosté zděšení a snažím se dotyčnému zběsile vysmeknout. Málem se mi to i podaří, když vtom si uvědomím, že se nic neděje. Přestanu sebou zmítat a někdo mi následně pomáhá na nohy.

„Jsi v pořádku?“ ozve se dotyčný. Poznám v něm Gunnara a neskutečně se mi uleví. Málem se mu sesunu do náruče. Princ nečeká. Pomůže mi najít ztracenou rovnováhu a nepřestává mě podpírat, kdyby to mé tělo opět vzdalo. Najednou se cítím o dost líp.

Ohlédnu se na zem, ale Kirill ze země nevstává. K mé obrovské úlevě. Možná to ze mě dělá špatného člověka, ale prostě v sobě nemůžu najít ani kousek, který by to právě zajímalo.

„O něj se nestarej!“ zavrčí Gunnar. „Zasloužil by víc!“ otočí hlavu jeho směrem. Tón, který se nese vzduchem je chladný. Protkaný zuřivostí, kterou jsem u něj ještě neslyšela. Nejsem si jistá, co vidím, ale vypadá to, že si směrem k ležícímu šlechtici odplivne.

Potom se ale obrátí zpět ke mně. „Nechceš jít už radši dovnitř?“ jeho hlas náhle zeslábne do pouhého šepotu. Veškerá zlost je pryč.

Zmůžu se jen na sotva patrné přikývnutí. Jemu ale zřejmě stačí. „Tak pojď,“ vede mě až ke mně do pokoje, kde mě posadí na postel. Jsem naprosto ztuhlá. Dokola a dokola se mi v hlavě přehrává, co se právě stalo. Co jsem viděla. Co se mohlo stát, kdyby Gunnar nezasáhl…

„Zůstaň,“ zastavím ho, než za sebou stihne zavřít dveře. „Nechoď pryč.“

„Prosím.“

Posadí se velmi obezřetně vedle mě a postel pod další vahou zavrzá. Už nedokážu zadržet své myšlenky, které se rozeběhnou všemi směry. Dolehla na mě tíha toho všeho. Začnu se třást, ale dělat s tím nemůžu absolutně nic.

Gunnar nic neříká. Jen matně si uvědomuji, že se přisune blíž. A poté mě sevře v objetí a drží mě. Vyjádřil víc než tisíci slovy. Nemám nejmenší ponětí, jak dlouho trvá, než se uklidním, ale on tu zůstává i potom. A já jsem mu za to neskonale vděčná. Za všechno. I když se nemůžu přimět říct jediné slovo, kterým bych vyjádřila, jak se cítím.

O autorovi

Stormeria

Stormeria

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Matouš seděl seděl u svého pracovního stolu v rohu malého pokoje, obklopen knihami a poznámkami. N...
Byla první sobota po začátku školního roku. Ještě stále v ní zbývalo něco z letního klidu. R...
Bylo začátkem září. Poslední dny léta se pomalu chýlily ke konci, ale teplé slunce stále slibov...
Uplynuly už tři a půl měsíce od Natáliiny nehody. A i když se její ruka postupně zlepšovala, st...
Ve své ordinaci se Marwan posadil na židli a položil hlavu do dlaní. Myšlenky mu vířily hlavou –...
Bylo brzké dubnové odpoledne, slunce se nesměle prodíralo skrze zašedlá okna zkušebny konzervatoř...
Natálie vešla do domu s lehkým úsměvem na tváři. V chodbě si sundala boty a pověsila kabát na v...
Natálie stála stála u schodů vedoucích k hlavnímu vchodu. V ruce držela telefon, jakoby váhala, j...
Sluneční paprsky paprsky pronikaly skrz skleněná okna kavárny na dřevěné stoly a polstrované ži...
Příjezd do nemocnice byl rychlý. Přivezli ji na operační stůl, kde ji lékaři okamžitě uvedli d...
Byl to typický čtvrteční podvečer, kdy se kavárna, kterou kamarádky společně navštěvují, zač...
Oba se po chvíli zamysleli nad tím, co všechno prožili a co je ještě čeká. Po chvíli ticha Matou...
Vstupní hala AstraDyne působí monumentálně. Skleněné stěny sahají až ke stropu, světlo se lám...
Natálie vešla domů. Sníh už dávno roztál a podvečerní slunce prosvítalo do obývacího pokoje, ...
Ten sychravý víkend Matouš usedl do svého auta a po delší době vyrazil domů do Lednice. Už dlouh...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Vstupní hala AstraDyne působí monumentálně. Skleněné stěny sahají až ke stropu, světlo se lám...
Když Polhošovi přijeli do nemocnice, Eliška a Nikola zůstaly na chvíli v čekárně. Přemýšleli ...
Jak dny plynuly, bolest ustoupila na přijatelnou úroveň a Natálie začínala pociťovat, že se její...
Uplynuly už tři a půl měsíce od Natáliiny nehody. A i když se její ruka postupně zlepšovala, st...
Matouš seděl seděl u svého pracovního stolu v rohu malého pokoje, obklopen knihami a poznámkami. N...
Bylo teplé odpoledne. Polovina května. Slunce se pomalu sklánělo k západu, zlatavé paprsky pronikal...
Matouš seděl u stolu v knihovně na fakultě, před sebou rozložen otevřený notebook a na něm pootv...
Natálie řešila v následujících dnech i svou školu. Naštěstí vedení konzervatoře nakonec přih...
Eliška seděla na lavičce pod rozkvetlou sakurou, s učebnicí otevřenou na klíně. Natálie ji snadn...
Byl jeden z těch chladných zimních večerů, kdy vzduch voněl po vlhku a sněhu. Venku už byla tma. ...
Oba se po chvíli zamysleli nad tím, co všechno prožili a co je ještě čeká. Po chvíli ticha Matou...
„Jak šlo testování subjektu 001?“ zeptal se Adam tiše, ale s patrným zájmem v hlase. Andrea s...
Sluneční paprsky paprsky pronikaly skrz skleněná okna kavárny na dřevěné stoly a polstrované ži...
Kavárna „Ufon“ byla přesně taková, jak si ji Adam pamatoval — retro interiér, zelené světlo ...
Nadpis není potřeba Mnoho autorů chodí tak říkajíc kolem horké kaše, snaží se zaujmout sv...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah

×

Vyberte stránku