Román

Záblesk
Četba díla zabere cca 299 min.

„Ale tak to znamená, že žije, což je dobře,“ snažím se nedat najevo jak mě to bolí a zároveň pije krev. Jak se jen opovažujou jí něco takového dávat?! Potom si vzpomenu na jistého blonďatého démona, který mě jako jediný napadá jako majitel, a rázem vidím rudě. Potom mi ale dojde, že nemusím Mikaelovi čelit. Stačí jí to do jídla nedat nebo nějak zvrátit účinek toho sajrajtu…

S myšlenkou, ať je klidně všechny pozabíjí se prudce otočím na Foraila, který jen mlčky sleduje mé reakce. „Myslíš, že bys zjistil co to je a vyrobil protilék?“

„Můžu se o to pokusit, ale nic neslibuju. I když jde o tebe a tvého gryfa, tak pořád nevím s čím se vlastně potýkám,“ kývne nepřesvědčeně Forail a prohrábne si vlasy.

„Zjistils ještě něco?“ věnuji mu ještě poslední významný pohled.

„Jen vím, jak se dostat do stájí a zpět. I s tím jsem měl bohužel problém. Moc nechápu, jak se tu orientují, když mají jednu chodbu jako druhou,“ potom zaloví v kapse a vytáhne makovou buchtu. „Na tu máš, úplně jsem zapomněl, že mám pro tebe překvapení.“

„Ty jsi zlato,“ přijmu ji zatímco on už se cpe druhou. Ne že by nám nedali večeři nebo tak něco.

„O čem se ráno vůbec hádal s Gunnarem?“ zajímám se ještě, dokud je bratr ve zdánlivě sdílné náladě.

„Jen jsem mu položil jednoduchou otázku a on na mě bezdůvodně vyjel. Víš něco se mi na celé této situaci nezdá. Vždyť nás ani nepustí z pokoje.“ Mávne prázdnou rukou směrem k chodbě. „To mi nepřijde jako vhodné zacházení s hosty, ale víš co. Nenecháme se zastrašit a využijeme svůj čas jinak. Třeba k vysvobození jistého znovunalezeného gryfa.“ Pokusí se o úsměv.

„Máš pravdu. Zítra to zkusíme znovu,“ šibalsky se na něj usměju. Načež Forail ztuhne.

Poté rychle polkne sousto a hrne se ven. „Já říkám pořád, že jsi zlá! Snad tvé velkolepé plány zítra přežijeme ve zdraví. Až budeš padat z Enifa, tak tentokrát tě rozhodně nechytím…“ S třísknutím za sebou zavře. Což k nám s velkou pravděpodobností přivede nechtěnou pozornost, ale to mě teď nezajímá. Mysl mi totiž víří myšlenkami. Chci ji vůbec vidět?

Rozhodně ano! Samozřejmě, že ano. Co je to vůbec za otázku. Pokárám se v duchu.

A je možné, že tehdy byla taky pod vlivem něčeho? Horečnatě uvažuju. A když ne? Dopadne to hrozně… Co kdyby mě vůbec nepustili z pokoje?

O autorovi

Stormeria

Stormeria

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Eliška seděla na lavičce pod rozkvetlou sakurou, s učebnicí otevřenou na klíně. Natálie ji snadn...
Túto knižku by som venovala všetkým ženám a matkám, ktoré snívajú o lepšom živote, o nespln...
Anna a Natálie se mezitím usadily na pohovce a začaly mluvit o rodinných zážitcích. Smály se a vy...
Natálie vešla do domu s lehkým úsměvem na tváři. V chodbě si sundala boty a pověsila kabát na v...
Byl to jeden z těch večerů, kdy podzimní tma přichází rychle. A tehdy k tomu došlo. Začalo to je...
Jakub a Nikola znovu seděli na lavičce v parku. Slunce pomalu klesalo za obzor, obloha se barvila do or...
Ve svém pokoji na kolejích ležel Matouš zklamaně ve své posteli a pokoušel se všechno vstřebat. ...
Natálie stála stála u schodů vedoucích k hlavnímu vchodu. V ruce držela telefon, jakoby váhala, j...
Byla první sobota po začátku školního roku. Ještě stále v ní zbývalo něco z letního klidu. R...
Matouš seděl seděl u svého pracovního stolu v rohu malého pokoje, obklopen knihami a poznámkami. N...
Když Polhošovi přijeli do nemocnice, Eliška a Nikola zůstaly na chvíli v čekárně. Přemýšleli ...
Jak dny plynuly, bolest ustoupila na přijatelnou úroveň a Natálie začínala pociťovat, že se její...
Natálie ležela ve své posteli, jejíž bílé povlečení bylo posypané vzorem drobných kvítků, ko...
Adam kráčel chodbou sektoru B7. Stěny byly hladké, světla tlumená, podlaha pohlcovala zvuk jeho kr...
Nadpis není potřeba Mnoho autorů chodí tak říkajíc kolem horké kaše, snaží se zaujmout sv...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Nedělní ráno v Miladině domě bylo poklidné, jakoby vše kolem vstávalo v tichu a příjemné pohod...
Byla první sobota po začátku školního roku. Ještě stále v ní zbývalo něco z letního klidu. R...
Matouš seděl u stolu v knihovně na fakultě, před sebou rozložen otevřený notebook a na něm pootv...
Ve své ordinaci se Marwan posadil na židli a položil hlavu do dlaní. Myšlenky mu vířily hlavou –...
Natálie vešla domů. Sníh už dávno roztál a podvečerní slunce prosvítalo do obývacího pokoje, ...
Jako každé jiné ráno před tím Adam otevře oči. Posadí se na postel a vezme telefon do rukou. Ko...
Oba se po chvíli zamysleli nad tím, co všechno prožili a co je ještě čeká. Po chvíli ticha Matou...
„Jak šlo testování subjektu 001?“ zeptal se Adam tiše, ale s patrným zájmem v hlase. Andrea s...
Byl to jeden z těch večerů, kdy podzimní tma přichází rychle. A tehdy k tomu došlo. Začalo to je...
Uplynuly další skoro dva týdny. Deštivé dny střídaly světlé, sluncem prozářené chvíle, kdy s...
Bylo teplé odpoledne. Polovina května. Slunce se pomalu sklánělo k západu, zlatavé paprsky pronikal...
Natálie ležela ve své posteli, jejíž bílé povlečení bylo posypané vzorem drobných kvítků, ko...
Adam kráčel chodbou sektoru B7. Stěny byly hladké, světla tlumená, podlaha pohlcovala zvuk jeho kr...
Byl jeden z těch chladných zimních večerů, kdy vzduch voněl po vlhku a sněhu. Venku už byla tma. ...
Ve svém pokoji na kolejích ležel Matouš zklamaně ve své posteli a pokoušel se všechno vstřebat. ...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah

×

Vyberte stránku