Román

Záblesk
Četba díla zabere cca 299 min.

„Jak dlouho tu stojíš?“ uhodím na Gunnara, když kolem něj prochází bratr. Ten se ještě musí otočit, aby na mě rozpustile mrkl a zamával mi. Protočím nad ním oči. To mi udělal schválně! Prý si s ním promluví! To určitě! Místo toho mě tu s ním nechá!

„Jen chvíli,“ odpoví neurčitě černovlasý.

„Co všechno jsi z našeho soukromého rozhovoru slyšel?“ nedám se tak snadno.

„Nic! Nic jsem neslyšel,“ dokáže zachovat nečitelný výraz, takže nemám nejmenší tušení, zdali to byla lež nebo ne. Skvělé.

„A proč se nezvykle mladý akobarský důstojník vypravil špehovat mé rozhovory s bratrem?“ překřížím ruce.

Ušklíbne se a o krok se přiblíží: „Zas tak mladý nejsem. A nevěděl jsem, že tu bude tvůj bratr. A už vůbec jsem nepřišel špehovat! Mimochodem jste si docela dost podobní,“ zamyslí se. „To bylo myšleno v dobrém!“ zvedne ruce nad hlavu, když se zamračím.

Potom se zase začne posouvat směrem ke mně. „Co vůbec celé dny dělá někdo jako ty?“

Při každém jeho přisunutí se oddálím z jeho dosahu, ale u toho se snažím zůstat u místa, kde mám stát jako stráž, což jde těžko.

„Nic zajímavého,“ odpovím vyhýbavě. Nechci se s ním bavit. O ničem!

Ale možná by bylo lepší, kdybychom se lépe znali, jestli mu mám říct to, co chce slyšet. Mělo by to být potom snazší, ne? Napadne mě, když dorazím k hranici, za kterou už by se dalo říct, že jsem opustila své stanoviště.

Dám před sebe ruce v obranném gestu a snažím se ho odstrčit nebo alespoň zastavit. „To, že jsem na hlídce, ještě neznamená, že si s tebou budu povídat!“

Naštěstí se zastaví. Spustím ruce, obejdu ho a stoupnu si tam, jako předtím. Nepřestávám se mračit.

Gunnar na mě hledí a vypadá to, že nad něčím přemýšlí.

Chvíli panuje ticho. Potom už jeho zkoumavý pohled nevydržím. „Někdo jako já třeba chodí na hlídky, trénuje nováčky nebo vyjíždí na obhlídky hranic.“

Snad ještě pozorněji než předtím si mě prohlédne a opře se o hradby. „Neber si to osobně. Jen mě zajímalo, jakou tady máš roli nebo hodnost,“ než pokračuje, zkontroluje, co já na to. „Protože vladaři si obvykle nenechají radit od kdekoho.“

„Jestli se ptáš na hodnost, tak žádnou nemám. A roli?“ zamyslím se. „Prostě dělám, co je potřeba.“

Potom tam stojíme v tichu. Slunce zapadne a ten pohled je stejně úchvatný, jako pokaždé. Možná kvůli němu sem tak často chodím. Tohle se s lesem nedá vůbec srovnávat.

„Půjdeš se mnou na zítřejší ples?“ zarazí mě jeho nečekaná otázka i to, že chce jít. I že zrovna se mnou.

„On se nějaký koná?“ zeptám se v naději, že ne.

Gunnar se pobaveně ušklíbne: „Ano, jinak bych se neptal. Tak půjdeš?“

„A můžu si to rozmyslet do zítřka?“ nejsem si jistá, jak mu mám říct, že se těmto událostem vždy vyhýbám velkým obloukem.

„Ovšemže,“ uchechtne se, ale poté na mně upře oči barvy oceli: „Ale rád bych ti prozradil, že když tam se mnou půjdeš a zatančíš si se mnou, tak ti za to rád svěřím další informace…“ nechá větu viset mezi námi.

Naštěstí mě před odpovědí zachrání přicházející voják, který má převzít hlídku. Ani se na Gunnara nepodívám a mizím pryč.

O autorovi

Stormeria

Stormeria

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Seděl ve své kanceláři v AstraDyne, oči upřené na monitor. Už dávno nevnímal zobrazovaná data....
Natálie vešla do domu s lehkým úsměvem na tváři. V chodbě si sundala boty a pověsila kabát na v...
Dopoledne bylo v Brně stále chladné, ale slunce se už od časného rána pokoušelo prorazit šedivý...
Bylo teplé odpoledne. Polovina května. Slunce se pomalu sklánělo k západu, zlatavé paprsky pronikal...
Kavárna „Ufon“ byla přesně taková, jak si ji Adam pamatoval — retro interiér, zelené světlo ...
Byl to typický čtvrteční podvečer, kdy se kavárna, kterou kamarádky společně navštěvují, zač...
Natálie vešla domů. Sníh už dávno roztál a podvečerní slunce prosvítalo do obývacího pokoje, ...
Ve své ordinaci se Marwan posadil na židli a položil hlavu do dlaní. Myšlenky mu vířily hlavou –...
To smutné zářijové ráno bylo pořád docela teplé, už se ale dalo cítit, že začíná podzim. I ...
Natálie řešila v následujících dnech i svou školu. Naštěstí vedení konzervatoře nakonec přih...
Vstupní hala AstraDyne působí monumentálně. Skleněné stěny sahají až ke stropu, světlo se lám...
Jakub a Nikola znovu seděli na lavičce v parku. Slunce pomalu klesalo za obzor, obloha se barvila do or...
Danuše nejprve sdílela obecný příspěvek o rizicích, která představují „zahraniční lékaři ...
Ono odpoledne na přelomu února a března se venku sníh na chodnících rozpouštěl ve špinavé slizk...
Matouš seděl seděl u svého pracovního stolu v rohu malého pokoje, obklopen knihami a poznámkami. N...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Procházeli jsme se noční ulicí a tys chtěl něco říct…snad jen už z principu jsem tě nenechal...
Byl to jeden z těch večerů, kdy podzimní tma přichází rychle. A tehdy k tomu došlo. Začalo to je...
Ve svém pokoji na kolejích ležel Matouš zklamaně ve své posteli a pokoušel se všechno vstřebat. ...
Adam kráčel chodbou sektoru B7. Stěny byly hladké, světla tlumená, podlaha pohlcovala zvuk jeho kr...
Nedělní ráno v Miladině domě bylo poklidné, jakoby vše kolem vstávalo v tichu a příjemné pohod...
Oba se po chvíli zamysleli nad tím, co všechno prožili a co je ještě čeká. Po chvíli ticha Matou...
Kavárna „Ufon“ byla přesně taková, jak si ji Adam pamatoval — retro interiér, zelené světlo ...
Dopoledne bylo v Brně stále chladné, ale slunce se už od časného rána pokoušelo prorazit šedivý...
Jakub Doležal seděl ve svém pokoji, pohled upřený na klaviaturu harmoniky položené na stole. Prsty...
Jak dny plynuly, bolest ustoupila na přijatelnou úroveň a Natálie začínala pociťovat, že se její...
Bylo teplé odpoledne. Polovina května. Slunce se pomalu sklánělo k západu, zlatavé paprsky pronikal...
Prolog Krásné svěží ráno. Skrz stromy les propouštěl jen několik málo paprsků slunce. Ptáci ...
„Jak šlo testování subjektu 001?“ zeptal se Adam tiše, ale s patrným zájmem v hlase. Andrea s...
Eliška seděla na lavičce pod rozkvetlou sakurou, s učebnicí otevřenou na klíně. Natálie ji snadn...
Natálie vešla do domu s lehkým úsměvem na tváři. V chodbě si sundala boty a pověsila kabát na v...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah

×

Vyberte stránku