Román

Záblesk
Četba díla zabere cca 299 min.

Povzdechnu si, ale jeho váhu jeho pohledu ustojím.

„No tak mi alespoň řekni, jaký máš z toho pocit.“

„Zlý,“ následuje můj další povzdech, ale tentokrát nejsem jediná.

„Neboj, my to nějak přežijeme. Spolu zvládneme všechno,“ opře si hlavu o mou.

„Já vím.“ Zamumlám potichu.

O chvíli později seberu odvahu a dodám: „Vím, že je to ode mně neskutečně sobecké, ale jsem ráda, že tu jsi. Jen doufám, že jsem udělala správné rozhodnutí.“

„Tím se teď netrap. To zjistíme,“ obdaří mě neveselým pokusem o úsměv, nad kterým jen zakroutím hlavou. Potom se opatrně ušklíbnu. Jak se asi dostanu zpátky na svého okřídleného společníka?

„Opovaž se!“ Forailovi ihned dojde, co se mi honí hlavou.

„Ani na to nemysli, Nairi!“ zvýší hlas, když se můj úšklebek nehne.

„A tvůj čtyřnohý přítel nás ponese oba ještě hodinu, a pak už z něj nic nezbude, že?“ prohrábnu sametovou srst.

„A kdo tě chytí tentokrát?“ protestuje Forail, se zakaboněným obočím.

„Nic takového nebude potřeba, Enif je zvyklý,“ písknu na svého parťáka dřív, než mě bratr stihne zastavit.

„Opatrně prosím tě. Nechci, aby tvoje rozpláclá mrtvola byla to poslední, co uvidím.“ Potřese hlavou, jako by snažil takovou představu vyhnat. „To bych tě viděl ještě dlouho ve svých nočních můrách.“

„Ale no tak, za chvíli bys ani nevěděl, že jsem kdy existovala. Nechceš, abych umřela obecně. Já taky ne. Ani ty bys nemusel v nejbližší době natáhnout brka, až budeš nad něčím bádat, víš?“ zkontroluji pohledem, jak daleko je Enif. Potom věnuji Forailovi zářivý úsměv a odrazím se.

Podruhé letím vzduchem, ale tentokrát se mi povede pevně chytit. Bez dalších problémů se potom vyšvihnu do sedla.

„Vidíš, je to hračka,“ blýsknu úsměv na Foraila, který mě sice zcela jistě neslyší, ale přesto si viditelně oddechne a otře pot z čela.

Po namáhavé cestě, která k mému velkému nadšení ještě zdaleka není u konce, konečně přistaneme a Gunnar vydá rozkaz založit tábor. Po neustálém přemítání, jestli jsem udělala chybu a jak velkou, změnu ocením. Místo, které tentokrát tmavovlasý podivín vybral je kvůli svému umístění na louce víc na očích, ale alespoň jeden nevráží do stromů na každém kroku. Znamená to ale, že je princ víc v klidu, což je možná způsobeno tím, že jsme hlouběji na jeho území. Anebo tím, že jsme zatím nenarazili na nikoho, kdo by nás následoval.

Opět se připojím k Sarii a zůstanu po jejím boku i na večeři. Připadám si docela nesvá, což se ještě zhorší, když se můj pohled střetne s Hanlanovým. Gunnarova pravá ruka se ihned potom otočí na prince a nervózně se zasměje čemusi, co ten pablb řekl. Po chvíli si prohrábne světlé vlasy a jeho pohled se stočí ke mně. Překvapeně zamrká a nakloní se ke Gunnarovi, aby mu něco pošeptal do ucha. Pocit nevole ve mně vzroste a tak ihned vstanu a vypravím se doplnit dřevo. Podívám se přitom na Foraila, jestli by nešel se mnou, protože při pomyšlení na společnost kohokoli jiného se mi zježí chlupy na krku.

Než se ale můj sourozenec vzpamatuje, zvedne se princ a s malým odstupem mě následuje k těm několika stromům, které se kolem dají najít.

O autorovi

Stormeria

Stormeria

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Dopoledne bylo v Brně stále chladné, ale slunce se už od časného rána pokoušelo prorazit šedivý...
Prolog Krásné svěží ráno. Skrz stromy les propouštěl jen několik málo paprsků slunce. Ptáci ...
Ve své ordinaci se Marwan posadil na židli a položil hlavu do dlaní. Myšlenky mu vířily hlavou –...
Natálie řešila v následujících dnech i svou školu. Naštěstí vedení konzervatoře nakonec přih...
Vstupní hala AstraDyne působí monumentálně. Skleněné stěny sahají až ke stropu, světlo se lám...
Uplynuly už tři a půl měsíce od Natáliiny nehody. A i když se její ruka postupně zlepšovala, st...
Natálie stála stála u schodů vedoucích k hlavnímu vchodu. V ruce držela telefon, jakoby váhala, j...
Danuše přijela přijela do Brna brzy ráno, odhodlaná uskutečnit svůj plán proti Natálii. Její tv...
Jak dny plynuly, bolest ustoupila na přijatelnou úroveň a Natálie začínala pociťovat, že se její...
Jakub Doležal seděl ve svém pokoji, pohled upřený na klaviaturu harmoniky položené na stole. Prsty...
Ono odpoledne na přelomu února a března se venku sníh na chodnících rozpouštěl ve špinavé slizk...
Nadpis není potřeba Mnoho autorů chodí tak říkajíc kolem horké kaše, snaží se zaujmout sv...
„Už je pozdě,“ řekla Andrea a zkontrolovala hodinky. „Musíme vyrazit.“ Adam přikývl, ale z...
Matouš seděl seděl u svého pracovního stolu v rohu malého pokoje, obklopen knihami a poznámkami. N...
Natálie vešla domů. Sníh už dávno roztál a podvečerní slunce prosvítalo do obývacího pokoje, ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Nedělní ráno v Miladině domě bylo poklidné, jakoby vše kolem vstávalo v tichu a příjemné pohod...
Seděl ve své kanceláři v AstraDyne, oči upřené na monitor. Už dávno nevnímal zobrazovaná data....
Ve své ordinaci se Marwan posadil na židli a položil hlavu do dlaní. Myšlenky mu vířily hlavou –...
Na druhý den Matouš čekal před malou kavárnou v centru města, kde se měl setkat s Natálií. Bylo ...
Matouš seděl seděl u svého pracovního stolu v rohu malého pokoje, obklopen knihami a poznámkami. N...
Danuše nejprve sdílela obecný příspěvek o rizicích, která představují „zahraniční lékaři ...
Byl to jeden z těch večerů, kdy podzimní tma přichází rychle. A tehdy k tomu došlo. Začalo to je...
Vstupní hala AstraDyne působí monumentálně. Skleněné stěny sahají až ke stropu, světlo se lám...
„Jak šlo testování subjektu 001?“ zeptal se Adam tiše, ale s patrným zájmem v hlase. Andrea s...
Adam kráčel chodbou sektoru B7. Stěny byly hladké, světla tlumená, podlaha pohlcovala zvuk jeho kr...
Jakub Doležal seděl ve svém pokoji, pohled upřený na klaviaturu harmoniky položené na stole. Prsty...
Natálie vešla do domu s lehkým úsměvem na tváři. V chodbě si sundala boty a pověsila kabát na v...
Jak dny plynuly, bolest ustoupila na přijatelnou úroveň a Natálie začínala pociťovat, že se její...
Prolog Krásné svěží ráno. Skrz stromy les propouštěl jen několik málo paprsků slunce. Ptáci ...
Matouš se znovu sešel úplně se všemi – s Adamem, Jakubem, Eliškou i Nikolou. Svíral v rukou anon...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah

×

Vyberte stránku