֍ 6. Překvapení pokračuje ֍
„Nairi, počkej!“ přiběhne ke mně Gunnar a chytne mě za rameno, čímž mě zastaví. Už zase. Nemohl by si to jednou odpustit? Už to začíná být docela otravné. Možná ještě otravnější než jeho přítomnost a to už je co říct.
Podívá se na mě prosebně: „Opravdu by…“
„Nejde to.“ Přeruším ho.
„Nevěděl jsem, že to nepůjde. V bitvě ti přece nevadil, ne? Bude lepší, osedlat si nějakého pegase?“ Navrhne po chvíli trapného ticha.
Zavrtím hlavou, protože vím, že to by mu Kagr nikdy neodpustil. Gryfové prostě nedokážou snést ani pomyšlení na to, že by jejich jezdci seděli na jiném tvorovi. Jsou moc hrdí na to, aby připustili, že je někdo jiný nahradí. Kdyby to Gunnar udělal, riskoval by, že se ho jeho gryf pokusí při nejbližší příležitosti zabít nebo v lepší variantě toho pegase.
„Tak si ten piknik uděláme tady,“ ukáže na plácek porostlý trávou.
„Dokud bude tohle,“ kývnu směrem ke gryfovi, „dost daleko ode mě, tak nejsem proti.“
„Částečně,“ dodám ihned, co dosednu na deku, kterou Gunnar mezitím natáhl, a když nic neříká, pokračuju. „Nechci tu být z principu.“
„Jakého?“ zvedne obočí a začne s vytahováním jídla z proutěného košíku.
„Nevím,“ pokrčím rameny. „Jen ne toho, kdy si myslíš, že máš právo organizovat můj život.“
Zavrtí hlavou. „Ale já přece nic takového nedělám, Nairi.“
„Že ne?“ nevěřícně se na něj zadívám. „A co to teda mělo dneska znamenat? Myslíš, že si jen tak můžeš přijít na můj výcvik, rušit mě a oznámit mi, že s tebou budu něco dělat, je naprosto v pořádku? Co kdyby ses mě zeptal?“
„Dobře, jestli je to pro tebe takový problém, tak se příště zeptám.“ Povzdychne si. „Spokojená?“
„A nebudeš nutit mého bratra chodit na hlídky.“ Přisadím si. Když má slova zopakuje, kývnu hlavou. „Spokojená.“
„A prozradíš králi další informace,“ plynule pokračuji. Proč nevyužít jeho náhlé viny k něčemu, co mi bude k užitku? On přeci pořád využívá toho, když si něčím nejsem jistá nebo když se zrovna nedovedu bleskově rozhodnout.
„Nemyslím si.“ Pohodlně se rozvalí na trávě. „Mluvil jsem s ním včera.“
„Tak si s ním promluvíš zase.“ Nabídnu si vodu z čutory, kterou přede mě Gunnar postaví. Nevím, co s rukama, a tak ji radši nepřestávám držet. Ať to nekomentuje! Opakuji v dokola duchu. K mému štěstí si toho nevšimne, nebo se tento fakt prostě rozhodne neadresovat.
Hlasité předčítání