Podle kognitivní teorie je osobnost tvořena souborem kognitivních struktur, tzv. schémat, na jejichž základě jedinec myslí, cítí a jedná. Vznikem a vlastnostmi těchto kognitivních struktur se zabývá řada jednotlivých teorií. Mezi nejvlivnější patří teorie ,,personálních konstruktů” G. A. Kellyho, teorie sociálního učení A. Bandury, teorie ,,naučené bezmocnosti” M. Seligmana a teorie ,,dysfunkčních kognitivních schémat” A. T. Becka.
Odborníci nás rovněž z nějakého neznámého důvodu považují za chameleony, kteří se přizpůsobují prostředí, tomu danému jednotlivci, který se momentálně nachází “v dosahu našeho škodlivého vlivu”… Děláme to dle jejich slov účelově, abychom z nastalé situace mohli “vytřískat” co nejvíc! Má odezva zní – NIKOLIV! Činíme tak pouze z toho důvodu, že si rádi povídáme, chceme být s každým zadobře a naopak nechceme nikoho urazit! A to i přesto, že se nám to stejně vždy nějakým záhadným způsobem podaří…
Na rozvoj teorie kognitivních schémat měl vliv zejména George Alexander Kelly (1905-1967) a jeho teorie personálních konstruktů (1955). Kelly byl jeden z prvních personologů, který zdůrazňoval poznávací procesy jako složku rysů determinujících projevy osobnosti.
TO, CO VY NAZÝVÁTE POMLOUVÁNÍM JEDNOHO S DRUHÝM A NAVZÁJEM, MANIPULACÍ, JE PRO NÁS ,,PSYCHOPATY” POUHOU DOBŘE UVĚDOMOVANOU NAIVITOU, MILOSRDENSTVÍM!!! TO ZNAMENÁ, ŽE TAK ČINÍME, ABY SE TI DOTYČNÍ VŠICHNI CÍTILI DOBŘE, NA KONI, MĚLI PŘÍJEMNÝ POCIT Z TOHO, ŽE PŘI NICH NĚKDO DRŽÍ, POSLOUCHÁ JE!!! A PŘÍSAHÁM, ŽE SE NEJEDNÁ O ŽÁDNOU VÝMLUVU!!! ANO, JSME JINÍ, NIKOLIV VŠAK HORŠÍ, NEŽ KUPŘÍKLADU VY SAMI!!!
Pro Vás prostředek manipulace, pro nás vyznávaná hodnota!!!
Poznámka: Jo a “pravý” vlastní názor stejně nemáme, chceme pouze zapadnout (stejně, jako Vy)!!!
Podrobení se / submisivita
Přesvědčení, že o člověku rozhodují druzí a že člověk nemůže mít vlastní přání a preference. Smyslem tohoto podřízení se druhým je vyhnout se jejich hněvu, odplatě nebo opuštění. Podřízení jedinci jsou přesvědčeni, že jejich vlastní touhy nejsou důležité a pro druhé významné, někdy ale cítí hněv vůči těm, kterým se podřizují. Toto schéma vzniká tehdy, když rodiče dítě trvale trestají za to, že projevuje vlastní přání a potřeby. Tito lidé jsou přehnaně poslušní a neasertivní a vyhýbají se konfliktům za každou cenu.
Když MY (psychopaté) praktikujeme něco, co Vy, obyčejní lidé nazýváte pomlouváním, narozdíl od Vás to téměř vždy myslíme dobře!!! Jediné vzácné výjimky = je nám něco odpíráno, jsme ,,na pranýři”, pociťujeme pocit / y nespravedlnosti = touha vybouřit se, dopřát si “zakázané ovoce”! Nebo… jsme na někoho silně “najeblí”, takže svou zuřivost tímto způsobem obcházíme!
Nápad – ★★★☆☆
Text nabízí velmi neobvyklý a hluboce osobní pohled na problematiku lidské psychiky, čímž se odlišuje od suchých akademických textů. Propojení odborných pasáží s intenzivní osobní zpovědí je nosnou myšlenkou, která má velký literární potenciál. Pro ucelenější pojednání by však bylo vhodné udržet jasnější hranici mezi objektivním výkladem a subjektivním prožíváním, aby se čtenář v textu lépe orientoval.
Atmosféra – ★★★★☆
Z díla přímo sálá obrovská míra emocí, pocit nepochopení a hluboká touha po přijetí, což čtenáře okamžitě vtáhne do vnitřního světa vypravěče. Atmosféra je velmi hutná, místy až drásavá, a skvěle zprostředkovává pocity osamělosti a frustrace. Z literárního hlediska se vám daří budovat silné napětí, i když časté střídání nálad a formátů může působit poněkud roztříštěně.
Provedení – ★★☆☆☆
Stylistika textu je velmi divoká; střídáte odborný jazyk s velmi expresivními, až hovorovými pasážemi a množstvím emotikonů, což narušuje plynulost žánru pojednání. Čtivosti by velmi pomohlo sjednocení tónu, proškrtání opakujících se myšlenek a zmírnění nadužívání interpunkce. Gramaticky je text na slušné úrovni, ale pro literární růst doporučuji více pracovat s logickou návazností jednotlivých argumentů.
Celkové hodnocení:
Vaše pojednání je neuvěřitelně syrovou a emotivní zpovědí, která ukazuje velkou touhu po spravedlnosti a pochopení složitosti lidské duše. Jako autor do textu vkládáte obrovské množství osobní bolesti, což z něj činí spíše expresivní manifest než klasický naučný text. Vzhledem k tomu, jak silné a tíživé emoce z díla zaznívají, bych vás chtěl laskavě povzbudit, abyste zvážil/a sdílení těchto pocitů s důvěryhodným odborníkem, protože s těžkými životními zkouškami by člověk neměl zůstávat sám. V psaní určitě pokračujte, je to skvělý nástroj pro sebereflexi, jen zkuste dát svým myšlenkám pevnější strukturu.