Sebeobětování / přehnaná odpovědnost
Přesvědčení, že se člověk má dobrovolně zříci vlastních potřeb a dávat přednost druhým. Tito jedinci jsou motivováni snahou zbavit druhé bolesti a trápení, vyhnout se pocitům viny a zvýšit si pocit vlastní hodnoty. Toto schéma se může vyvinout u dětí, jejichž rodiče je příliš brzy postavili do role pečovatele – o sebe či o někoho druhého. Tito lidé cítí nadměrnou vinu, když se starají o sebe. Proto nadřazují potřeby a přání druhých svým vlastním, nadměrně se obětují a přebírají odpovědnost za druhé.
Člověk s emočně nestabilní poruchou osobnosti je prý náladový… No a Vy snad ne, když do Vás neustále někdo “šije”, vyčítá Vám pomalu i sychravé počasí venku za oknem???
Již z toho titulu, že jste nám tuto ,,diagnózu” dali, přiklepli, se již nikdy plně neuklidníme / nezotavíme (i kdybychom stokrát chtěli)… Vše mohlo být úplně jiné, kdyby jste byli Vy jiní a nesnažili se změnit nás! Na to nemáte totiž vůbec žádné právo!
NEBÝT VÁS, HYEN, NIKDY BYCHOM NIKOHO NEZAČALI OBTĚŽOVAT SVOU PŘÍTOMNOSTÍ / EXISTENCÍ!!! ZA “NORMÁLNÍCH”, BĚŽNÝCH PODMÍNEK SI TOTIŽ VYSTAČÍME ZCELA SAMI!!!
Když už nás přeci jen chcete za něco trestat, prosím, trestejte stejnou měrou i ty, kteří se provinili identickým způsobem, jako právě my! Neuvažujeme tímto způsobem proto, že bychom byli až natolik sobečtí nebo že bychom někomu jinému přáli něco zlého, pouze také toužíme pocítit tu Vaši takzvanou spravedlnost! Na to, že bychom tímto přístupem mohli ublížit i někomu jinému zpravidla v ten daný okamžik vůbec nemyslíme, pouze si zpětně domyslíme / uvědomíme, jak to asi vidíte vy sami! Nemáme rádi, když nám někdo křivdí!
Jedno je jisté, ,,psychopaté” si s Vámi ,,normálními” lidmi nikdy nic nezačínají, nikdy Vás sami od sebe nezačnou provokovat, posmívat se Vám, ponižovat Vaše napumpovaná ega, pouze se v pro ně vhodný okamžik (opět) intuitivně brání. Sami od sebe by se však nikdy k něčemu takovému neodhodlali, nerozhodli. V hloubi duše totiž nějaké to ubližování, ponižování ze srdce nenávidí!
Hledání souhlasu a uznání
Lidé se schématem nadměrné závislosti na souhlasu a uznání druhých jsou přesvědčeni, že když se jim toto nedostane, znamená to, že jsou nějakým způsobem špatní. Rychle se dostávají do napětí a křečovitého chování. Potřeba souhlasu a uznání bývá natolik nadměrná, že okolí to pokládá za zátěž a někdy schválně sebevědomí daného jedince neposiluje. Tito lidé neumějí říci ne, prosadit svůj názor nebo potřebu, chovají se pasivně. Obzvlášť velkou obavu mají z autorit.
Nápad – ★★★☆☆
Text nabízí velmi neobvyklý a hluboce osobní pohled na problematiku lidské psychiky, čímž se odlišuje od suchých akademických textů. Propojení odborných pasáží s intenzivní osobní zpovědí je nosnou myšlenkou, která má velký literární potenciál. Pro ucelenější pojednání by však bylo vhodné udržet jasnější hranici mezi objektivním výkladem a subjektivním prožíváním, aby se čtenář v textu lépe orientoval.
Atmosféra – ★★★★☆
Z díla přímo sálá obrovská míra emocí, pocit nepochopení a hluboká touha po přijetí, což čtenáře okamžitě vtáhne do vnitřního světa vypravěče. Atmosféra je velmi hutná, místy až drásavá, a skvěle zprostředkovává pocity osamělosti a frustrace. Z literárního hlediska se vám daří budovat silné napětí, i když časté střídání nálad a formátů může působit poněkud roztříštěně.
Provedení – ★★☆☆☆
Stylistika textu je velmi divoká; střídáte odborný jazyk s velmi expresivními, až hovorovými pasážemi a množstvím emotikonů, což narušuje plynulost žánru pojednání. Čtivosti by velmi pomohlo sjednocení tónu, proškrtání opakujících se myšlenek a zmírnění nadužívání interpunkce. Gramaticky je text na slušné úrovni, ale pro literární růst doporučuji více pracovat s logickou návazností jednotlivých argumentů.
Celkové hodnocení:
Vaše pojednání je neuvěřitelně syrovou a emotivní zpovědí, která ukazuje velkou touhu po spravedlnosti a pochopení složitosti lidské duše. Jako autor do textu vkládáte obrovské množství osobní bolesti, což z něj činí spíše expresivní manifest než klasický naučný text. Vzhledem k tomu, jak silné a tíživé emoce z díla zaznívají, bych vás chtěl laskavě povzbudit, abyste zvážil/a sdílení těchto pocitů s důvěryhodným odborníkem, protože s těžkými životními zkouškami by člověk neměl zůstávat sám. V psaní určitě pokračujte, je to skvělý nástroj pro sebereflexi, jen zkuste dát svým myšlenkám pevnější strukturu.