Poezie

Ostrovy

Autor: Motýlek

Ostrovy

Nevím, zda mám talent

a je mi to celkem jedno.

Jako člověku, který si rád píská

a neumí to.

Jen někdy možná obtěžuje okolí.

 

Na druhou stranu se domnívám,

že když  napíšu básničku, něco ze dřeva vyřezám,

podaří se hezká fotografie,

namaluju obraz,  vytvořím si pro radost misku z hlíny

tak to nikoho nebolí.

 

Každopádně vím,

že když si tvořím,

naplňuje se má mysl zvláštním klidem

dostávám se do jiné dimenze

krásných – lepších světů.

 

Jsou to mé ostrovy – území výsostné imunity

místo odpoutání se od reality

vnoření se do myšlenek,

kdy se rozjasňuje mysl,

člověk dostává křídla, život smysl.

 

Letím – ulétám na křídlech fantazie,

dostávám se do zvláštní harmonie

snažím se uchopit nápad, podnět

a zrealizovat ho jen tak, pro sebe.

Je to svět mé tvůrčí svobody,

příjemný tím, že v něm vůbec nic nemusím.

 

Většinou v něm bývá tiché  soustředění,

někdy se však v líbeznou hudbu mění,

jež přechází v barvy duhy

 a potkávám v něm vzácné bytosti,

které se rády  zhostí mých starostí,

nebo alespoň dovolí se od nich odpoutat.

 

Možná mám špetku talentu přiměřeně

aby mi obohacoval život a posiloval mě.

Protože výjimečným přinášel nezřídka

 trýzeň utrpení vyvolených

kteří sami rozdávaje měrou vrchovatou,

zmítali se rozerváni v pochybnostech a trápeních.  

 

Děkuji Ti Pane za třináctou komnatu

kam se mohu uchýlit.

Děkuji  za ostrovy vnitřní svobody.

Tisíckrát Ti děkuji za ně.

Děkuji za svět, jež nikdo nevidí, nezměří,

který nikoho nezajímá

a z něhož nemusím odvádět daně.

 

 

 

1+
5/5 (1)
Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Tvůj názor nás zajímá, přidej prosím komentář.x
()
x
0