Autor: Šal Věj

jí stromy dolů korunami všude kolem krámy krámy   pak mlčí jizvou řezné rány   listy srhy za horami tak jako my   sami...

polévka voní po sýkorkách řekla když zrním štěbetalo   na vločkách sluncím bylo málo jeřabin ztuhlé počítadlo rozbilo zmrazky na...

otiskem snopců v miskách vah nehmatně hřímá protiklad   o chybách v koutech bílých knih o zchromlé chvíli...

chaluhy v cárech sypké sklo velbloudí jehlou ulétlo   obzory čeří černé fraky není a není pod rozpaky za co den schová...

slunko už kloníš hlavu příliš zpátky   vezmi mě znovu do pohádky když smutno je mi   na kraji vlhkých šatů vsadíš mě do...

modrým ránem padá první rým   kdy tě jen znovu uvidím?   vkutálel peřin měkký smích důlky jak hnízda na větvích do nitek...

uvadám prostorem ožehavých témat   u hořčičné stélky sténat slyším až hoří i šťáva z vakuol   pod poklop...

pod svlačcem brouzdá rytmem trávy stín   a někde nad hvězdami pootevře mrtvým brány   svede nás dva dohromady  ...

v předpokoji pole pít ruměné doušky vlčích stesků   a za rozbřesku uchopit maková chrastí při odlesku nepokojných...