Všichni koukají na video nahrávku, kterou natočil student:
Gideon nás přiměl se dívat na video, které nám poslala police, které natočil Matthewův spolubydlící, kdy Matthew uhořel. Všichni jsme to sledovali a přemýšleli, jaký motiv měl náš žhář. Co ho k tomu vedlo. Jaký profil bude na žháře přesně sedět.
„To je šílené. Hej, Matte, pojď, jsem. To musíš vidět.“ Řekl mužský hlas, který vše natáčel.
„Budova je v plamenech. Brácho, natáčíš to?“ ozval se druhý mužský hlas a na kameře se objevil mladý student univerzity, který se jmenoval Matt.
„Není to dítě?“ zeptal se mužský hlas za kamerou.
„Jo, to je on. Ale klid člověče. Tady je normální, že jednou za týden vzplane oheň.“ Uklidňoval Matt kameramana.
„Jo, ale je to dost velké. Co je to za budovu?“ zeptal se kameraman a znovu točil ten požár.
„Kamaráde, koukej tady na to.“ Ozval se hlas Matta. Kameraman se otočil a točil Matta a nějakou tekutinu, která se prodírala škvírou u dveří do jejich pokoje.
„Co to je?“ zeptal se kameraman a stále vše točil.
„Nevím, ale někdo je za dveřmi. Hej, je tam někdo?“ ozval se Matt. Bylo vidět, jak někdo vzal za kliku dveří.
„Hele, někdo se snaží dostat dovnitř.“ Ozval se panický hlas kameramana.
„Ó můj bože, to voní jako benzín!“ křikl Matt.
„Musíme odsud pryč!“ zakřičel kameraman.
„Pomoc! Pusťte nás ven. Pane bože, pomoc!“ křičel Matt, dokud ho nezasáhly plameny a on nezačal hořet. Video skončilo a my jsme se podívali na Gideona.
„Přemýšlejte. Jděte na to mimo vědu. Je to jako hrát šachy. Nepřemýšlejte o dalším tahu. Dívejte se na to tak, že jste o tři tahy napřed.“ Radil nám Gideon a mně přišlo, jakoby vše věděl a nás chce naučit, jak na to taky přijít. Ale tady šlo o čas a myslím, že by si až takhle s časem a životem studentů nezahrával. Gideon přetočil video na začátek a znovu nám to pustil. Tu hrůzu jsme sledovali pořád dokola.
„To je šílené. Hej, Matte, pojď, jsem. To musíš vidět.“ Řekl mužský hlas, který vše natáčel.
„Budova je v plamenech. Brácho, natáčíš to?“ ozval se druhý mužský hlas a na kameře se objevil mladý student univerzity, který se jmenoval Matt.
„Není to dítě?“ zeptal se mužský hlas za kamerou.
„Jo, to je on. Ale klid člověče. Tady je normální, že jednou za týden vzplane oheň.“ Uklidňoval Matt kameramana.
„Jo, ale je to dost velké. Co je to za budovu?“ zeptal se kameraman a znovu točil ten požár.
„Kamaráde, koukej tady na to.“ Ozval se hlas Matta. Kameraman se otočil a točil Matta a nějakou tekutinu, která se prodírala škvírou u dveří do jejich pokoje.
„Co to je?“ zeptal se kameraman a stále vše točil.
„Nevím, ale někdo je za dveřmi. Hej, je tam někdo?“ ozval se Matt. Bylo vidět, jak někdo vzal za kliku dveří.
„Hele, někdo se snaží dostat dovnitř.“ Ozval se panický hlas kameramana.
„Ó můj bože, to voní jako benzín!“ křikl Matt.
„Musíme odsud pryč!“ zakřičel kameraman.
„Pomoc! Pusťte nás ven. Pane bože, pomoc!“ křičel Matt, dokud ho nezasáhly plameny a on nezačal hořet.
