„Tak o těch hlídkách jsem si s tebou chtěla promluvit,“ zamračím se na něj. „A co se týče pikniku, tak já a jeho gryf nejdeme dohromady, ale nakonec ne moc velká hrůza. Snad.“
„Takže jste neměli romantickou vyjížďku na palouk a nezpíval ti pod hvězdami?“ Nedokážu určit, jestli Forail smutek jen předstírá, nebo jestli mu to doopravdy není trochu líto.
„Copak? Snad se nedržel tvých zaručeně dobrých rad?“ drcnu mu do ruky, takže obsah jeho lžíce skončí na stole.
„Můžeš mě laskavě nechat se najíst!“ prskne po mě bratr, a tak se na něj jen zašklebím. Hezky mi to jde! Už je krásně naštvaný! Pochválím se v duchu. Jen si nemysli, že život mi můžeš znepříjemňovat jen ty. Dneska je řada na mě.
„To máš za tu hlídku, ty bídáku jeden!“
„Vždyť jsem ti prokázal službu!“ zavrtí nade mnou nechápavě hlavou. „Máš se mi klanět a děkovat mi.“
„Ó ano, Vaše nabubřelosti. Naprosto zbožňuji všechny Vaše nápady a nemůžu se dočkat, kdy příště mě poctíte vaší neskonalou inteligencí.“ Opět mu drbnu do ruky, takže stůl pobryndá ještě jednou. „Zvláště obdivuji Váš podivuhodný způsob stolování. Je neskutečné, jak dokážete dostat více polévky na stůl než-“
Žduchne do mě. „Tak už dost!“
„Pouze chválím vaše způsoby, ó pane, jemuž mám býti převelice vděčna.“ Nevinně si namotám na prst pramen vlasů.
Forail mi věnuje pohled říkající, tohle ti spočítám a pak se podívá před nás. Sleduji ten směr a všimnu si Gunnara, který nás sleduje spolu s jeho kumpány a pobaveně si mezi sebou něco říkají. Okamžitě pustím pramen vlasů a narovnám se.
„Asi už půjdu, měj se hezky,“ obrátím se potom k bratrovi a opustím jídelnu.
„Zbabělče,“ uslyším za sebou jeho tichý smích, ale snažím se na něj nereagovat. Neubráním se ale syknutí: „Já mám narozdíl od tebe neodkladné povinnosti!“
Při jeho dalším smíchu ale dostanu nápad, a tak se zase vrátím. „Jestli mi chceš prokázat službu, tak se mi přestaň míchat do služeb, nasedni na nějakého hodného okřídleného oře a strav se mnou zbytek odpoledne. To zní jako mnohem lepší nápad, než stát hodiny na jednom místě a nemoct zmizet, co?“
„Možná tobě. Mě se teda nemoct odejít zamlouvá a něco víc, protože u takové aktivity nehrozí nebezpečí pádu ze stovek metrů ani let v bouři a podobné nebezpečné aktivity, do kterých bys nás zajisté dostala!“
„Tvoje mínus,“ nepřemlouvám ho a vydám se do stáje za svým pegasem, který je snad jediná duše v celém království, která si dnes nezaslouží můj hněv, a která mi zároveň dokáže pomoct bez toho aniž by se něco rozbilo. Ano, na pískovišti je o pár vycpaných figurín míň, což je tak trochu moje vina. Anebo spíš nováčků, kteří měli pár poznámek k tomu, jak probíhal můj střet s Gunnarem!
Když procházím kolem stájí, zaznamenám na sobě cizí pohled. Je to statný gryf s opaleskujícím peřím černé barvy, které trochu připomíná vlasy svého majitele.
Kagr mě upřeně sleduje a já se přistihnu, že mu pohled oplácím. Nebudou z nás žádní kamarádi, to se neboj! Zamračím se na něj, a poté se klidím do stáje, kam na mě nedohlédne. Husí kůži mám ale ještě půl jízdy s Enifem, a to i když už jsme dávno nad lesy daleko od paláce.
Hlasité předčítání