5. S Čaroměnem v černém lese
Vstoupili jsme do černého lesa, podívala jsem se na Čaroměna a řekla: „Kdyby to odchytávači na tebe obrovi práskli, můžeš říct, že jsi se tak proměnil kvůli mně!”
Pak jsem zaprosila: „Dokážeš se proměnit i na Ohyna?”
Čaroměn se zasmál. „No jo, dokážu. Chceš to vidět?”
„Ano, prosím! Proměň se na Ohyna!”
A Čaroměn se vážně proměnil na Ohyna!Žasla jsem,jak moc je stejný!
Nebyla to jen povrchní přeměna—byl úplně stejný! Jeho držení těla, výraz, pohled.
Vzal mě za ruku a vydali jsme se černým lesem. Bylo zvláštně krásné jít vedle někoho, kdo vypadá jako Ohyn. Jeho přítomnost mi dávala podivný pocit bezpečí… přestože jsem věděla, že je to jen kouzlo.
Podal mi hůlku. „Posviť si na cestu.”
Zeptala jsem se:
„Kolikrát se můžeš proměnit v to stejné?”
„Záleží, jak moc je ta proměna náročná na energii,” odpověděl. „Ale Ohyna ještě zvládnu. Obra už ne—ten je příliš složitý na udržení. Ale co říkáš, jak jsme zvládli spolu vysvobodit Nata?! Bylo by škoda připravit tě o znamení. Nemusíš se bát, jen ti ho uspím—nezmizí tak úplně, jak si obr myslí.”
To mě trochu potěšilo,ale připomněla jsem mu:
„Ale pak tě obr zavře do vězení!”
Čaroměn se jen pousmál. „Ale nezavře,toho se nebojím a ty se taky neboj! To znamení ti aktivoval on sám… a taky černá propast! Pamatuj si—kolikrát jí propadneš, tolik síly znamení nabere. Kolikrát obr zahřmí a zablýská, tolik blesků se v něm zachytí. Kolikrát tě rozpláče nebo přivede do úzkých, tolikrát se znamení projeví kouřem a ty pak zmizíš. Když ti znamení uspím, nebude se nijak projevovat. Dokud tě znovu nehodí do černé propasti.”
Přikývla jsem, když mi ukázal, abych posvítila na trávu. Za lesem se rozprostřela louka. Dál už vedla cesta k jezeru.
Čaroměn začal sbírat bylinky, rostliny a podivné kořínky. Namačkal je do pytlíčku, který jsem měla pověšený na předloktí.
Pak jsme narazili na velkou ohradu.
Uvnitř stáli nádherní koně a zvláštní ptáci. Užasla jsem: „Co to je?”
Čaroměn se zasmál:,,Povozíme se!”A vysadil mě na jednoho koně. Bylo to nádherné! Cítila jsem, jak mě unáší rytmem svých kroků…
Po chvíli mi pomohl seskočit na druhé straně ohrady. Přivedl ke mně jednoho z těch podivných ptáků,na jednoho mě posadil a uklidnil mě:
„Neboj, není nebezpečný,pohlaď ho,neublíží ti! Sveze tě až k jezeru!”
Ale zavrtěla jsem hlavou. „Raději půjdu pěšky!”
Čaroměn s tím nesouhlasil:,,Nebuď se všeho pořád tak vyděšená!”
Tak jsem se chvíli udržela na jeho širokém hřbetě,ale pak jsem seskočila—stejně jsme tam už skoro byli.
Kolem jezera i ve vodě jsem zahlédla tvory, jaké jsem nikdy předtím neviděla,zeptala jsem se:
„Co jsou zač?”
Čaroměn se pousmál. „Rohejšovic vodní sbírka. To ale není všechno—počkej až uvidíš vodní draky!”
Zarazila jsem se a zamyšleně se podívala na Čaroměna: „Kdo je vlastně Rohejš?”
Čaroměn se na mě podíval nechápavě. „Jak to, že to nevíš? To je přeci obrův důležitý pastýř a chovatel. Největší odborník na všelijaké zvířectvo, pratvory, monstra a vodní obludy! Rohejš je tu všude známý. Kdyby věděl, že ho neznáš, byl by opravdu podivený—jako právě teď já!”
Kývla jsem: „Obr mě Rohejše nikdy nepředstavil. Jen se o něm jednou zmínil Ohyn, když chytali stádo vzácných pakoňů.”
Čaroměn se ušklíbl:,,No já ti Rohejše taky nepředstavím,pochybuju,že by se tu jen tak objevil!”
Sotva to dořekl,tak nás vyděsil Nat Přivolávač,objevil se tu před námi a pozval nás k ohni.
S Čaroměnem se začali radit,kam by se měl Nat schovat, aby o něm obr nevycítil ani stopu?
Hlasité předčítání