Povídka

Tajemný čaroděj a prokleté znamení
Četba díla zabere cca 32 min.

9. Normanovo utrpení

Vězení bylo poloprázdné.

Bylo tu temno a ticho, asi už všichni spali a pak se rozlehl Ínemakův řev!

Obr zařval na Zoltyho: „Odemkni Normanovu klec!”

Byla jsem z toho docela vyděšená a prosila: „Ínemaku, prosím, nezavírej mě tu zas!”

Obr zavrčel: „Neměla jsi chtít utíkat k Silverovi, varoval jsem tě a neposlechla jsi! Tak si tu teď trp s Normanem a nemysli si, že pro tebe hned přijdu!”

Ínemak mě strčil za mříže a zamkl klec. Pokýval na mě hlavou. „Aspoň si budeš pamatovat, že mi nemáš co utíkat k Silverovi!”

Pak poručil Zoltymu, aby hlídal, a zmizel.

Zolty vypadal unaveně, zmláceně a nic neříkal, zatímco Norman na mě spustil: „Takže opět chtěla k Silverovi? To jsi si teda pomohla, co? Nenapravitelná! Jsi hloupá, že utíkáš pánovi k jeho největšímu nepříteli!”

„No a co? Tobě to může být přeci jedno,” odpověděla jsem. „Nemusíš mi na to vůbec nic říkat!”

Norman protivně zabručel: „Jak jedno! To mi teda není vůbec jedno, když mě tu pán uprostřed noci takto probudí ze spánku a hodí mi sem tu, která může za to, že tu jsem uvězněný! A mě to má být podle tebe jedno?”

Norman vypadal hrozivě. Couvla jsem až k mřížím a řekla: „Tak si mě nevšímej a spi dál, jako bych tu ani nebyla!”

Norman se postavil, zarachotil řetězy a zařval: „Právě jsi mě připravila o spánek! O co mě chceš připravit dál?”

Dívala jsem se na Normana a přemýšlela o něm. Proč je vlastně tak protivný? Ten jeho zlý pohled, ze kterýho se mi dělalo zle, už mi nepřipadá tak hrozný jako dřív.

Zeptala jsem se ho: „Proč myslíš, že tě chci o něco připravovat?”

Norman houkl: „Jaký proč? Si myslíš, že nevím, proč tě tu pán zavřel? Určitě teď budeš čekat, až zaspím, a pak mě zabiješ! Co?”

Najednou mě bylo Normana líto. „Nechci tě zabít, ani se k tobě nepřiblížím!”

Norman se zle zasmál: „A to mě má jako uklidnit? No co ty zbabělá, když mě tedy nechceš zabít, řekni proč myslíš, že tě tu pán ke mně asi zavřel?”

Norman se zhroutil k zemi a ztěžka povzdechl. „Co jsem komu tak strašného provedl, že mě musel potkat tak hrozně nespravedlivý osud?”

Tak jsem mu odpověděla: „Třeba když se udobříš s Moranem, tak tě obr zase pustí a budeš žít tak stejně jako před tím!”

Norman se na mě hrozivě podíval: „Nic už nebude jako před tím! Ty jsi mi úplně všechno zničila! Co si vlastně myslíš, že se dá zapomenout jen tak na všechny ty křivdy a neštěstí, které jsi způsobila mé dceři?”

„Tak to přeci není! Ty sám jsi nespravedlivý, kdyby ses nechoval vražedně, nebyl bys tu v řetězech a nemusel jsi tu teď trpět zavřený v mé společnosti!”

To Normana rozesmálo. „No jo, z tvého pohledu se to tak zdá být v pořádku, Norman je ten nejhorší vrahoun a zaslouží si tu trpět! Co? Ale co ho k tomu asi tak dohnalo, aby takový byl, to už je nad tvoje chápání!”Jeho hlas ztvrdl,bručel na mě:,,Máš v hlavě jen koho kde svedeš, ale co všechno tím způsobíš, už tě nezajímá! Však on to obr za tebe nějak vyřeší!Co?”

Naklonil se ke mě blíž:,, Ale tohle s Normanem budeš muset zvládnout ty sama!”

Jeho úsměv byl jedovatý:,,A jak to asi chce zvládnout, když je tak zbabělá? Raději uteče pánovi za Silverem, to jí jde nejlíp! Ale postavit se svým démonům, to je výzva, kterou nedáš!”

Tak jsem se zeptala: „A ty se svým démonům snad dokážeš postavit?”

Norman se zarazil, natáhl se tu přes celou zem,zavřel oči a neodpověděl. Vypadal, že snad zaspal? Nebo… že by přemýšlel?

Po chvíli, kdy Norman takto ležel se zavřenýma očima, jsem na něj zašeptala: „Co neodpovídáš? Ty spíš?”

Zolty, který stál pořád u mříží a mlčky poslouchal náš rozhovor, unaveně zašeptal: „Nech ho spát, ať je tu aspoň na chvíli klid, jo?”

Tak jsem se zhroutila k mřížím a řekla: „Jak jen to tu mám v klidu přečkat?”

Zolty si hlasitě zívl a zahučel: „Nestěžuj si, však tě tu obr určitě dlouho nenechá!”

A měl pravdu. Obr se tu z ničeho nic objevil a vzal mě bez řečí zpátky k sobě. Byla jsem už tak moc unavená, že jsem zaspala asi tak stejně rychle jako Norman…

Ráno mě ale vůbec nešlo vstávat. Vadilo mi, že tu není ten ve stínu, nebo tu byl a já jsem to zaspala? Když jsem nezvládla navštívit Silvera, přála bych si, aby mi ten ve stínu zase povídal o Silverovi, tak, jak mi to minule slíbil. Možná to všechno, co jsem právě prožila, bylo náročný i pro toho ve stínu?Nebo jen čeká na správnou chvíli,kdy se ukáže?

O autorovi

Astra

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Konečně! Dočkal jsem se. Osvěžení po dlouhém dni. Už mi ho bylo třeba. Hřejivá voda stéká k...
„Viděls někdy něco takovýho?“ zeptal se konečně dychtivě Vilda. Prvotní strach a překvapení...
Zdravotník rozrazil dvoukřídlé dveře. Do potemnělé chodby pak další dva vtlačili vozík, na kte...
předchozí část zde … O půlnoci téhož dne jsem se ocitl na městském hřbitově kousek na záp...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
Ínemak se mnou nekončí I když se na mě obr zlobil, nenechal mě jen tak být v klidu. Vzal mě znov...
světkuška
Byl prosinec, sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc chybělo jen několik málo dn...
Nové dobrodružství ze snů Rogas se zlobí Byl chladný večer, když jsem se objevila na prahu ...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
Na horké lince, v místnosti je Jane a Derek:   Já dostala za úkol být s Derekem v místnos...
...Obr Ínemak mě i Ohyna vážně vzal s sebou na oslavu k mořskému králi Moranovi! Bylo to tam mo...
,Rogas’Když jsme s Alexem zaspali u krbu v jejich chatě, měla jsem pak moc děsivý sen ze kterého ...
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
Prolog Ta zrnka, ta nepatrná smítka vystavěla kdysi čísi srdce. Nebo list v koruně stromu. Či sna...
předchozí část zde   VII. Vylučovat Pokoj potemněl. Skřek a nářky utichli. Utichl i sm...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Na horké lince, v místnosti je Jane a Derek:   Já dostala za úkol být s Derekem v místnos...
1. Ve skrýši u Děsmana Seděla jsem znovu u Děsmana v jeho stáré zaprášené skrýši.Vzduch byl ...
Oblékal se do černo fialové. Myslel, že spasí svět. Lhal sám sobě, před sebou samým. Svět byl ...
Vosa
Jisté rozpory... „Chatu ti nedám, na to zapomeň, půlka patří mně,“ řekla na odchodu. Sledoval...
Do střešního okna v podkroví začal svítit měsíc,blíží se úplněk,ta záře osvítila celý po...
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
Vláček
Třpytivý odlesk potoka přilákal unavenou dvojici, aby se osvěžila v chladném proudu lesního pram...
*V příběhu jsou vloženy obrázky vodních oblud,tak ať se jich někdo moc nevyděsí:-D Nový zajat...
  Jak vytouženým klidem se nám může stát zvuk smějících se dětí. Jeden z kluků se ujal...
Clock Retro Glasses A Book  - herbert2512 / Pixabay
Zjistil jsem to až na cestě k autobusu. Navyklým způsobem jsem chtěl stále sklouzávající brýle ...
1. Divné chvíle smutku i smíchu 😊 Obr Ínemak se rozhodl pozvat krále Morana na návštěvu do T...
    Byl zas na cestě. Už ani nevěděl, jak se tam ocitnul. Stejný chodník, stejný směr, ba i h...
S obrem u stolu. Obr se na mě za to,co se stalo u Morana na oslavě zlobil! Sotva mě donesl do svého...
Déšť bubnoval na sklo okna, kapky stékaly v nepravidelných proudech a tvořily na skle chaotickou s...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah

×

Vyberte stránku