Povídka

Tajemný čaroděj a prokleté znamení
Četba díla zabere cca 32 min.

3. S Čaroměnem

Když ostatní odešli sledovat souboje, zůstala jsem s Čaroměnem sama.

Upřel na mě pohled a řekl tiše: „Neboj, pomůžu ti—když ty pomůžeš mně.”

Zaváhala jsem,zvědavě se zeptala: „A s čím ti mám pomoct?”

„Potřebuju Nata Přivolávače,” odpověděl bez zaváhání. „Musíš mi pomoct odpečetit tu nepropustnou truhlu! Ty to s tím znamením dokážeš.”

Vytřeštila jsem na něj oči. „Vždyť je hlídaný! A navíc pod zámkem v obrově tajné skrýši, kde má i své poklady. To nedokážu!”

Čaroměn se pousmál. „Dokážu se na chvíli proměnit v obra, ale tu truhlu sám neotevřu. Mám sice kouzelnou hůlku s modrým kamenem… ale já, Čaroměn, ji nerozzářím. Dotkni se jí.”

Vytáhl hůlku zpoza pasu. Byla zvláštní—napůl průhledná,vysunovací. Jenže kámen tam nebyl, jen prázdná mezera,ukázala jsem na to a řekla:

„Asi jsi ho ztratil?”

Čaroměn si povzdechl. „No jo, ztratil! Tak ho musíme najít.”

Začal prohledávat svoje věci. Nejprve vysypal všechny kapsy potrhaného pláště, potom i kalhoty. Nakonec si zul boty—a z nich vypadlo několik svitků a hromada písku. Jenže modrý kámen mezi tím vším nebyl.

Zalamentoval: „Pojď, musíme ho najít!”

Rozhlédla jsem se po zemi, nakoukla pod stůl. Šli jsme chodbou až k východu, potom až k bráně. Ale kámen nikde,řekla jsem:

„Co když ho někdo našel a vzal?”

Čaroměn se zatvářil nervózně. „Budu doufat, že ne. Kéž by tu byl Nat! Ten by kámen našel hned.”

Znovu začal hledat. Sotva jsem mu stačila—běžel od místa k místu, přehraboval vše, co mohl.

Nakonec jsme ho přece jen našli.

Ale nebyl vůbec modrý.

Ležel v mezeře pod schody. Sehnula jsem se, vzala ho do ruky a podala Čaroměnovi. „Mohl by to být on?”

Vzhlédl, vzal kámen do dlaně a prozkoumal ho. Nebyl jasně modrý, jak očekával. Na jedné straně byl zašedlý, na druhé jemně třpytivý.

Zkusil ho vyleštit, ale moc to nepomohlo. „To bude tím Temnovištěm. Kámen změnil barvu, ale je to on! Do hůlky pasuje.”

"

O autorovi

Astra

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
Všichni jsme se na Martina podívali. Po tvářičce mu tekla slza. „Copak Martine, co se stalo?“...
Seděl za svým stolem, v práci, která ho nebavila, a odpočítával hodiny zbývající do setkání s...
předchozí část zde   VI. Přijímat Následně se ale Jiří začal cítit poněkud podlome...
Sci-fi příběh pro nejlepšího tátu na světě. Napsal Ephe. V propastné hlubině nekonečného ves...
Po desetiletích míru, rozkvětu, štěstí a veselí se nad krajinou opět začala stahovat temná mra...
světkuška
Byl prosinec, sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc chybělo jen několik málo dn...
Stín to nevzdává Další příběh začíná podobně jako ten minulý – já a ten ve stínu v podk...
I. Dobré ráno Když se Jiří ráno probudil z nepokojných snů, z hrůzou si uvědomil, že je mrtv...
  Pracovat v archivu se zdá být nudné zaměstnání. Ne však pro Viktora. Jeden by si mohl mysl...
  Hned se jí zalíbil. Stál na pódiu a hrál rytmickou skladbu na kytaru vedle svého kolegy, kt...
  Mraky se rozestoupily. Už přestalo pršet. Vylezl zpod přístřešku, zadíval se na nebe a na...
předchozí část zde   V. Příběh ne tak úplně obyčejného šílenství Náběh byl poma...
Útěk do neznáma a co tomu předcházelo Sny který se mi zdály od té doby, co v nich byl Bojka byl...
Z pohledu Gideona:   Já a Elle jsme pronásledovali z povzdálí bachaře Timothyho Vogela. To ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

předchozí část zde   … „Tak už mi věříte?“ pronesla tiše paní Müllerová, kter...
Na rozkvetlé zahradě poletují čmeláci, včely, mravenci, mouchy i vosy. Někteří hledají pyl, dal...
aneb o komunikaci ...
  Obr a jeho pohled do mých snů... Vyděsilo mě, jak mě tak nečekaně vytrhl ze snu. Byla jse...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
Bílou? Jen čistě bílou? Co tím myslí? Proč po tom všem navrhuje jen obyčejnou bílou? Tak nejasn...
Může za to obr? Obr Ínemak trval na tom, abych byla přítomná, když bude trénovat své zajatce ...
Stín nad Alexem ,,Nechci se s tebou nikdy rozloučit!" vzlykala jsem Alexovi na rameni. Alex mě je...
Déšť bubnoval na sklo okna, kapky stékaly v nepravidelných proudech a tvořily na skle chaotickou s...
V zajetí obra Jak to bylo dál s obrem Ínemakem Obr mě ve věži víc hlídal a snažil se zabránit ...
1. Dlouhý čas s Normanem Obr Ínemak mě dál nechával u Normana, přestože bylo jasné, že jejich s...
Poté, co se za Anetou zavřely dveře, tak poradkyně se podívala na klienta a on na ni. Usmívali se. ...
Zlatovláska
Byly dvě. Stopovaly u silnice kousek za městem. Vracel jsem se z úspěšného obchodního jednání ...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah

×

Vyberte stránku