Co prozradil stín
Vystrašeně jsem se zeptala: ,,Ukážeš mi zase minulost a jak to všechno bylo dál? A kam jsem tenkrát zmizela při tom požáru? A prozradíš mi, kdo zapálil ty dveře?“
Stín se na to potichu zasmál, řekl: ,,Pomalu a postupně se všechno dozvíš, ale nevím, jestli to, co se dozvíš nebude na tebe moc!“
,,Nebude, povídej prosím! Ukaž mi to všechno!“
Stín si odkašlal, řekl: ,,Všechno ti hned neprozradím, vezmu tě zpátky do té doby, ten večer, když jste dorazili s daleké cesty do domu a jak tě Alex odnesl zemdlenou do podkroví a odešel si promluvit s celou rodinou!“
Stín mě pohltil a zmizel se mnou do minulosti, do jídelny, kde se všichni vzrušivě bavili o mě a o Alexovi i o všem, co a jak se stalo, co by bylo nejlepší pro něho i pro ně, ale už né pro mě! O mě mluvili moc zle a tvrdili Alexovi, že jsem ho určitě očarovala! Můj bratr s jeho ženou, Alexovou sestrou mu radili, aby se zřekl mě i dítěte, který se mi brzo mělo narodit v jejich prospěch, oni nemohli mít děti a marně po nich toužili, zdůvodňovali Alexovi, proč by to tak bylo nejlepší, říkali o mě, že jsem nezralá a nervově labilní a na výchovu dítěte určitě nestačím a on, při jeho náročném pracovním vytížení, kdy je neustále někde na cestách ani nemůže nijak být nápomocný! Oni mu nabízí za to dítě vysoké odškodné, on přeci může mít další děti s nějakou lepší ženou, než su já a mě, aby nechal po porodu odvést do kláštera a našel si k sobě vhodnější ženu! Slyšela jsem jakousi ozvěnu, která zněla přes celou jídelnu, až ke stínu, ve kterým jsem se schovávala: „Nech ji po porodu odvést do kláštera,“ radili mu. „Najdi si lepší ženu.“
Celá rodina Alexe přemlouvala i přesvědčovala, aby podepsal nějaký dokumenty a taky souhlasil s jejich nabídkou! Může pak odjet zase jako svobodný muž bez závazků a zbavit se tak toho břemene! Alex se nechal všemi přemluvit a podepsal všechno, co chtěli! Pak se ze všemi objal a popřáli si dobrou noc. Alex odešel spát do svého pokoje, za mnou do podkroví se nešel ani podívat! Pak zaspal, ale spal neklidně, vykřikl ze spaní a vstal s postele, vzal svícen a zapálil svíčky, plameny ze svíček se odrážely v jeho černých očích, vyšel s pokoje s tím svícnem a šel nahoru po schodech ke dveřím podkroví za kterými jsem spala, chvíli nehnutě stál u těch dveří s tím svícnem, pak ho nakláněl, aby zapálil dveře, jedna svíčka ze svícnu sklouzla na koberec a začal hořet i koberec! Alex zapálil i závěsy přede dveřmi podkroví, pak sešel dolů, až ke vchodovým dveřím, vyšel před dům a chvíli tam stál, dlouho si nikdo kouře a požáru v podkroví nevšímal, všichni spali a až se požár víc rozšířil a bylo všude plno kouře, tak se někdo probudil a zavolal: ,,Hoří!“…
Než oheň uhasili a než se všichni v tom domě vzpamatovávali s toho šoku bylo ráno, všude po domě bylo plno kouře a vody, stopy požáru se šířily celým domem, když vyšetřovali příčiny požáru a taky, kdo chybí, chyběla jsem jenom já, nenašli nikde, žádný moje ostatky a začali si myslet, že jsem požár založila já a z domu pak utekla a Alex jim na to neřekl vůbec nic! Nechal je, aby si všichni mysleli, že to tak bylo a že za ten požár můžu já! Říkali, že určitě jsem poslouchala za dveřmi, když se u večeře spolu všichni domlouvali, jaký bude dál můj osud!
Brečela jsem a bylo mi to moc líto, nejvíc Alexe, stín u mě zašeptal:,, Nelituj ho, zachoval se přeci moc špatně! A abys věděla, brzy na to ho přemohla těžká nemoc a on zemřel mladý a bezdětný, jen tak pro zajímavost, když umíral, svíral k sobě ten tvůj deník, který jsi mu tenkrát nechala pod polštářem!“
,,A kde je ten deník teď a kam jsem zmizela při tom požáru? “Ptala jsem se do tmy a stín už neodpověděl, probudila jsem se s toho snu už doma a brečela jsem, bylo mi to všechno moc líto, je možný aby sen mohl někoho takto moc silně zasáhnout, jako mě zasáhl právě tento sen?
Hlasité předčítání