“Nejsem moc velký znalec Sámova dvora. Přibyl jsem tam nedávno, před dvěma měsíci. Do té doby jsem sloužil na hradišti Wogatisburg nebo taky Ugošť, stolová hora u Kaganě.”
Tak a teď už vím, kde je ten slavnej Wogatisburg, Unhošt u Kadaně.
“Nevadí Dobro, mě se bude hodit všechno,” řekl jsem.
“Samotné hradiště Levý Hradec není moc velké, sídlí tam sám Sámo, jeho harém a vojenská posádka, asi sto nejlepších bojovníků. Okolo hradiště je město Žalov, které má zhruba dva tisíce obyvatel a na jih od Levého Hradce je velké město Praha.”
“A to jsou všechno Slované?”
“Co tě nemá, tam jsou snad všechny národy. Sám Sámo je prý také Frank, jako ty, ženy v jeho harému jsou ze všech okolních kmenů, bojovníci jsou také odevšad, obyvatelé měst jsou převážně Slované, ale mnoho obchodníků jsou Němci, Avaři, Byzantinci a najdeš tam i pár Arabů. Otroci jsou převážně z Pobaltí.
Sámo nemá takovou moc, jako avarští kaganové, ale na svém hradišti je neomezeným vládcem a všichni jej uznávají a ctí. Bez něho by byli všichni poddanými Avarů. Ostatní slovanští velmoži, jako je Dětmar na severu nebo Valuk na jihu nemají takovou moc, a proto s ním rádi spolupracují, sami by byli nuceni odvádět tribut Avarům nebo Frankům.
Teď Sámo neplatí tribut nikomu, po bitvě u Konstantinopole před čtyřmi lety a následné válce mezi Avary, Kudrigury a Bulhary se někteří Slované vzepřeli a přestali platit tribut. Kagan Bayan poslal válečnou výpravu na Prahu minulý rok, ale Sámo je společně s Valukem a Dětmarem porazil u Brna. Bayan nemá na Slovany moc času, bojuje s onogurským kaganem Kavratem.
Na Hradci teď staví křesťanský kostel, prý to platí ten váš Dagobert. Slovanským kněžím se to moc nelíbí, ale nemůžou nic dělat, Sámo si nechce Franky rozhněvat, i když sám prý křesťan není, jen se tak tváří. Víru si může každý vybrat jakou chce, slyšel jsem, že k nám dorazili i vyznavači proroka Mohameda, to je nová víra odněkud z východu za Byzantskou říší.
Vedle toho kostela je svatyně slovanských bohů, ale hlavní centrum slovanských kněží je na Pravém Hradci, což je přes řeku od Levého Hradce.”
Dobro přerušil svůj monolog, vytáhl čutoru a napil se vody.
I tyhle povrchní informace byly pro mě nové, žádné písemné zprávy ze Sámovi doby se nedochovali a zmínky ve Fredegarově kronice nejsou zrovna obsáhlé.
Takže tady je pořádný kotel národů, ale nikomu nezáleží na tom, jaké je kdo národnosti nebo víry.
Žádnou legendu si pro Sáma naštěstí vymýšlet nemusím, když jsem si vzpomněl na minulost tohoto těla. Budu prostě prostým bojovníkem, moje znalosti z budoucnosti mi tu moc nepomohou.
K večeru jsme opravdu dorazili k Levému Hradci. Byl jsem příjemně překvapen, tohle bylo opravdu velké hradiště, ne jako Žďár u Rokycan. Palisády a domy sice byly dřevěné, ale nic primitivního, vše kvalitně opracováno a postaveno. Hradiště obklopovala osada Žalov, odhadoval jsem, že velikostí se mohla klidně rovnat Roztokům v mé době. Všude bylo velké množství lidí, kteří někam spěchali. Zaujali mě však lidé s oholenými hlavami, kteří měli na čele vytetovaný kroužek. Když jsme přijeli blíž, tak jsem zjistil, že to není tetování, ale vypálený cejch.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★☆☆
Samotný koncept přenosu moderního člověka do raného středověku a Sámovy říše je velmi atraktivní a nabízí skvělé možnosti pro střet kultur. Příběh však poměrně rychle sklouzává k tradičnímu klišé mužské fantazie, kde hrdina bez větší námahy získá dokonalé tělo, magické schopnosti a zástupy povolných žen. Pro příště by bylo zajímavější více prozkoumat hrdinův vnitřní konflikt a skutečné výzvy spojené s přežitím v drsné historii, než se spoléhat jen na božské dary.
Atmosféra – ★★★☆☆
Historické reálie, prolínání národů a zmínky o Sámově říši dodávají textu zajímavý a neokoukaný nádech, který čtenáře baví objevovat. Vtáhnutí do děje ale trochu sráží fakt, že hlavní hrdina přijímá svou novou realitu naprosto bez šoku a vše mu jde až podezřele hladce. Chybí zde pocit skutečného nebezpečí nebo syrovosti tehdejší doby, protože Pepa proplouvá dějem s lehkostí turisty na dovolené.
Provedení – ★★★★☆
Text je napsán velmi čtivě, má svižné tempo a dialogy působí přirozeně, díky čemuž stránky rychle ubíhají a příběh nenudí. Autor má zjevný cit pro plynulost vyprávění a udržení čtenářovy pozornosti. Je však potřeba zapracovat na gramatice a pravopisu, v textu se objevují hrubky (např. ‘ruce měli’, ‘Sámovi říše’) a problémy se skloňováním (‘mi bolí hlava’), což ale vyvažuje celková zábavnost a lehkost stylu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi oddechové a zábavné čtení, které chytře využívá oblíbený žánr přenosu do jiného světa a zasazuje ho do atraktivních českých dějin. Ačkoliv se děj opírá o silné prvky splněných přání a hrdina nečelí větším překážkám, text si udržuje humor a obrovskou čtivost. Pokud v dalších částech prohloubíte charaktery postav a přidáte skutečné napětí, může z toho být skvělá dobrodružná série. Rozhodně v psaní pokračujte, máte velký talent vyprávět poutavě!