Oběd brzo skončil a já se vypravil připravit se na cestu. Vzhledem k tomu, že se nemusím s nikým loučit a mám jen pár věcí, tak byla příprava velmi rychlá. Usoudil jsem, že nasazovat železnou košili na rychlou cestu by bylo zbytečné, akorát by mě tížila. Připnul jsem si na opasek meč, na záda si hodil štít a většinu věcí naházel do cestovních vaků, které přinesla Ctěna.
Sešli jsme se s Dobrovojem u studny. Ctěna mi přivedla koně a přinesla jídlo na cestu. Chvíli jsem bojoval s osedláním Černoboha, ale za asistence Ctěny a Dobrovoje jsem to zvládnul.
Loučit se nikdo nepřišel, jen Ctěna smutně koukala a před odjezdem mě vroucně políbila.
“Vrať se někdy Sigi,” zašeptala.
Nasedl jsem na koně a zamával Ctěně na rozloučenou. Dobrovoj se vyhoupl do sedla zároveň se mnou a vyrazili jsme dolů z kopce směrem na západ. V sedle jsem se cítil jako doma, přestože jsem byl ve svém životě na koni asi dvakrát, tak teď jsem byl zkušeným jezdcem se zjevně mnohaletými návyky.
Pomalu jsme sjížděli ze svahu a já si prohlížel Dobrovoje. Za mě to bylo stoprocentní Mongol, veliký mohutný, zhruba třicetiletý muž se vzhledem zápasníka, žádný malý Číňan. Jeho kůň byl o poznání menší než můj obrovitý frísák, byl šlachovitější a vypadal odolně. Dobrovoj měl na sobě koženou zbroj s kovovými plíšky, podobnou mongolským z dob Čingischána, které jsem viděl někde v muzeu. Avaři také pocházeli odněkud z Mongolska, ale byli to Čingischánovi předci. U sedla se Dobrovojovi houpal “mongolský” luk a toulec s šípy, a na opasku měl připevněnou šavli. Na hlavě měl nasazenou přilbu s chocholem z koňských žíní a nechyběl mu ani menší kulatý štít.
Připadal jsem si neoblečený. Má zbroj byla v cestovních vacích a s helmou jsem se také neobtěžoval. Sice jsem měl u pasu meč a na zádech kuši, ale stejně jsem si asi měl vzít brnění.
“Dobrovoji, ty jsi Avar a jak to že hovoříš česky?” zeptal jsem se po chvíli cesty.
“Říkej mi Dobro, nejsem Avar, ale Kotrigur a moje matka byla Srbka,” zašklebil se Dobro.
“Mě můžeš říkat Sigi, jsem Frank a moje matka byla Vendka, aspoň co vím z vyprávění. Po tom, co jsem se probudil z toho přepadení si prakticky nic nepamatuji.”
“Tak to budeš knížeti Samovi nanic, chce tě vyslechnout a zjistit co se vlastně stalo.”
“Snad si do té doby na něco vzpomenu, ztráta paměti po takových zraněních, prý bývá jen dočasná. Jak jsi se ocitl v Samových službách Dobro? Slyšel jsem, že se s Avary nepřátelí.”
“Je to poněkud složitější Sigi, ale času máme spoustu, takže ti můžu říct co vím, pokud máš zájem?”
Dobro se pohupoval pohodlně v sedle a začal vyprávět svůj příběh.
“Sloužil jsem ve vojsku kagana Alcikula a bojoval jsem za něj v mnoha válkách. Byl jsem i u dobývání Konstantinopole, tam bylo mimochodem spousta Slovanů, i Sámo, Dětmar nebo Valuk. Jenže dobýt Konstantinopol se nám nepodařilo a kagan Bayan dal zmasakrovat pár set Slovanů za to, že prý ustoupili z boje. Já si myslím, že si na nich jen vylil vztek, musel někoho obvinit, nevezme přeci vinu na sebe. Následně Slovani odtáhli do svých domovů, ale přísahali Bayanovi pomstu. K Avarům se počítají Kotrigurové, Bulhaři a další kmeny. Když ostatní kmeny viděli rozkol mezi Avary a Slovany, začali žádat více moci pro sebe, a tak se rozpoutala válka mezi avarským kaganem Bayanem, bulharským Kubratem a naším kotrigurským Alcikulem.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★☆☆
Samotný koncept přenosu moderního člověka do raného středověku a Sámovy říše je velmi atraktivní a nabízí skvělé možnosti pro střet kultur. Příběh však poměrně rychle sklouzává k tradičnímu klišé mužské fantazie, kde hrdina bez větší námahy získá dokonalé tělo, magické schopnosti a zástupy povolných žen. Pro příště by bylo zajímavější více prozkoumat hrdinův vnitřní konflikt a skutečné výzvy spojené s přežitím v drsné historii, než se spoléhat jen na božské dary.
Atmosféra – ★★★☆☆
Historické reálie, prolínání národů a zmínky o Sámově říši dodávají textu zajímavý a neokoukaný nádech, který čtenáře baví objevovat. Vtáhnutí do děje ale trochu sráží fakt, že hlavní hrdina přijímá svou novou realitu naprosto bez šoku a vše mu jde až podezřele hladce. Chybí zde pocit skutečného nebezpečí nebo syrovosti tehdejší doby, protože Pepa proplouvá dějem s lehkostí turisty na dovolené.
Provedení – ★★★★☆
Text je napsán velmi čtivě, má svižné tempo a dialogy působí přirozeně, díky čemuž stránky rychle ubíhají a příběh nenudí. Autor má zjevný cit pro plynulost vyprávění a udržení čtenářovy pozornosti. Je však potřeba zapracovat na gramatice a pravopisu, v textu se objevují hrubky (např. ‘ruce měli’, ‘Sámovi říše’) a problémy se skloňováním (‘mi bolí hlava’), což ale vyvažuje celková zábavnost a lehkost stylu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi oddechové a zábavné čtení, které chytře využívá oblíbený žánr přenosu do jiného světa a zasazuje ho do atraktivních českých dějin. Ačkoliv se děj opírá o silné prvky splněných přání a hrdina nečelí větším překážkám, text si udržuje humor a obrovskou čtivost. Pokud v dalších částech prohloubíte charaktery postav a přidáte skutečné napětí, může z toho být skvělá dobrodružná série. Rozhodně v psaní pokračujte, máte velký talent vyprávět poutavě!