“Ano můj pane, jak přikážeš, budu ti sloužit,” vzhlížela ke mně holčina s uhranutým pohledem.
“Poctíš mě pane svou mocí, také bych chtěla hovořit s bohy.”
“Jak to myslíš?” nechápavě jsem na ní koukal, jak přede mnou klečí na kolenou a zírá nahoru na mě, jako na svatý obrázek.
“Pokud vy, políbení bohy, obcujete s obyčejnými lidmi, může se váš dar předat i na ně,” začala mi Ctěna rozvazovat kalhoty.
“Prosím, pane Sigi, dejte mi vypít vaše semeno.”
Než jsem se nadál, už mi ho Ctěna cumlala v puse a já rychle rostl. Taková příležitost se nedá odítnout!
“Dobře, napij se, ale rychle, spěchám na oběd s vladykou.”
Ctěna byla zjevně zkušená nebo jsem to asi dlouho neměl. Během chviličky mě vypila a já si spokojeně zavázal kalhoty.
“Děkuji ti Ctěno, bohové budou jistě potěšeni, stejně jako jsem byl já,” pohladil jsem jí po hlavě a zvednul jí ze země. Hezky voněla, tohle si s ní určitě musím zopakovat.
Víra se dá hezky použít a bohům, pokud nějací jsou, to určitě nevadí.
Božskou silou poctěná Ctěna mě odvedla do hodovní síně, kde už na mě čekal vladyka Vsevolod a jeho družina. Postupně jsem byl představen vladykovi, léčiteli Milobratovi a několika dalším mužům, jejichž jména jsem obratem zapomněl, žádné ženy se neúčastnily. Uvítací velká ceremonie se nekonala, usadili mě na volnou židli za masivní dubový stůl a do dřevěného talíře mi nalili polévku se spoustou masa a zeleniny. Na stole bylo volně rozloženo pečené maso, chléb, ovoce a zelenina. V klidu jsem si vychutnával syté jídlo a okolo se začal postupně rozléhat šum rozhovorů mužů, kteří již dojedli.
K vladykovi přistoupil jeden z vojáků hradiště a oznámil mu hlasitě příjezd posla. Vladyka dal příkaz k jeho uvedení na hostinu, ale posel se na hostině objevil, až když už většina účastníků začala popíjet pivo a medovinu. Já zvolil pivo, medovina mi vůbec nechutnala, a ani pivo nebylo zrovna plzeňský.
“Vážený vladyko Vsevolode, jmenuji se Dobrovoj a jsem poslem knížete Sáma, který mě posílá pro pana Sigifreda, abych jej přivedl před knížete na Levý Hradec,” uvedl se posel s poklonou vladykovi.
Posel vypadal jako mongolský válečník v plné zbroji, ale nad jeho vzhledem se nikdo nepozastavoval. Zřejmě se zde volně mísí Avaři, Frankové, Slovani a nikdo s tím nemá problém.
“Vítej Dobrovoji, pan Sigifred je zde s námi a můžeš s ním hned pohovořit. Přijmi ode mě malé pohoštění a pojez s námi. Přespíš u nás nebo vyrazíte ještě dnes na cestu?” odpověděl s úklonou vladyka, aniž by vstal.
“Mám příkaz být zítra na Levém Hradci i s panem Sigifredem, proto musíme vyrazit ještě dnes,” můj pane vladyko.
“Pan Sigifred ležel téměř měsíc v posteli a nejsem si jist, bude-li schopen rychlé jízdy,” pokračoval vladyka.
Nebyl jsem si jist, jak mi to vůbec půjde na koni. Tělo mělo své návyky, a tak jsem doufal, že si neudělám ostudu.
“Budete schopen jízdy pane Sigifrede?” obrátil se na mě přímo Dobrovoj.
“Ano, myslím, že to zvládnu,” odvětil jsem, i když moje sebejistota byla jen hraná.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★☆☆
Samotný koncept přenosu moderního člověka do raného středověku a Sámovy říše je velmi atraktivní a nabízí skvělé možnosti pro střet kultur. Příběh však poměrně rychle sklouzává k tradičnímu klišé mužské fantazie, kde hrdina bez větší námahy získá dokonalé tělo, magické schopnosti a zástupy povolných žen. Pro příště by bylo zajímavější více prozkoumat hrdinův vnitřní konflikt a skutečné výzvy spojené s přežitím v drsné historii, než se spoléhat jen na božské dary.
Atmosféra – ★★★☆☆
Historické reálie, prolínání národů a zmínky o Sámově říši dodávají textu zajímavý a neokoukaný nádech, který čtenáře baví objevovat. Vtáhnutí do děje ale trochu sráží fakt, že hlavní hrdina přijímá svou novou realitu naprosto bez šoku a vše mu jde až podezřele hladce. Chybí zde pocit skutečného nebezpečí nebo syrovosti tehdejší doby, protože Pepa proplouvá dějem s lehkostí turisty na dovolené.
Provedení – ★★★★☆
Text je napsán velmi čtivě, má svižné tempo a dialogy působí přirozeně, díky čemuž stránky rychle ubíhají a příběh nenudí. Autor má zjevný cit pro plynulost vyprávění a udržení čtenářovy pozornosti. Je však potřeba zapracovat na gramatice a pravopisu, v textu se objevují hrubky (např. ‘ruce měli’, ‘Sámovi říše’) a problémy se skloňováním (‘mi bolí hlava’), což ale vyvažuje celková zábavnost a lehkost stylu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi oddechové a zábavné čtení, které chytře využívá oblíbený žánr přenosu do jiného světa a zasazuje ho do atraktivních českých dějin. Ačkoliv se děj opírá o silné prvky splněných přání a hrdina nečelí větším překážkám, text si udržuje humor a obrovskou čtivost. Pokud v dalších částech prohloubíte charaktery postav a přidáte skutečné napětí, může z toho být skvělá dobrodružná série. Rozhodně v psaní pokračujte, máte velký talent vyprávět poutavě!